Malá rybka

Waw! Úprimne, po skončení filmu som zostal sedieť s otvorenými ústami, bez slov a s hlavou plnou myšlienok. Čo ak by amnézia bolo úplne bežné globálne ochorenie, ktoré by postihovalo ľudí bez ohľadu na vek či viazanosť na traumatickú udalosť? Vyzeralo by to asi takto... Čistá bezmocnosť, beznádej a zúfalstvo. Potenciál námetu obrovský, a našťastie ho tvorcovia filmu uchopili týmto štýlom, ktorý sa mne osobne nadmieru pozdával. Pôsobilo to takým prirodzeným dojmom, žiadne tlačenie na pílu, dodržaná logika, bez väčších zaváhaní pri dejovej línii. K tomu vyvážené dialógy, kvalitná hra s kontrastom spomienky vs. predstava, výborná kamera aj vizuál, a napokon je z toho vynikajúci film, ktorému dám s pokojným svedomím 5* (a to u mňa nebýva až tak často). Jeden z TOP filmov roku 2020! (18.02.2021)

Emma a Jude, dva mladí, do sebe hrozně zamilovaní lidé. Všechno je tak jak má, život je hezký. Co špatného se může stát? Little Fish je krásný, melancholický a hodně citově založený snímek, jež se zamýšlí nad otázkou, zda je lepší paměť ztratit uplně a smířit se s tím, nebo sledovat, jak vaši nejbližší pomalu ale jistě zapomínají, kdo vlastně jste. Příběh Emmy a Judea se odehrává uprostřed pandemie, kde každého bez ohledu na věk nebo zdravotní stav může postihnout nemoc NIA (trvalá ztráta paměti). Zpočátku je nám nabídnuta pěkná introdukce, kde Emma vypráví o všech následcích této nemoci a také některých lidech, kteří si tímto museli projít. Ovšem tou dobou ještě netušila, že brzy bude mít možnost poznat na vlastní kůži jaké to doopravdy je. Když totiž NIA postihne i lásku jejího života Judea, pomalu si začíná připoustět onu smutnou a nenávratnou realitu; že to co bylo a zatím je, se pomalu ale jistě blíží ke konci. Režisér zde hezky míchá časové linie, skáče z jednoho momentu na druhý. Jde na to jemně a prostřednictvím impresionistického našeptávání, kdy nás za pomoci nádherné hudby na pozadí provádí těmi nejkrásnějšími momenty a vzpomínkami, které spolu hlavní protagonisté zažili. Vrháme se tak do vodního parku, napříč padáčkům padajícími k zemi až po zakázané polibky v nočním klubu a malé rybce v městském akváriu. Tyto okamžiky, které se na první pohled nemohou zdát prachobyčejnějšími, tak získávají v průběhu filmu důležitý význam. Kinematografie je moc krásná, stejně tak jako hudba. Chemie mezi hlavními postavami je nenucená a tak hezky přirozená. Film je jemný, plný emocí, pocitů, a je inspirativní. Příběh těchto dvou lidí zdůrazňuje, že skutečný svět kolem nás je vlastně jen výtvorem naší vlastní mysli, kterou tvoří převážně vzpomínky. A co bychom byli bez vzpomínek? Tento snímek se bude v mém srdci určitě ozývat ještě dlouho. - "They say you can't forget the feelings and I still believe that." (12.03.2021)

Pamätám si svojho času, keď vyšiel tématicky spriaznený Perfect Sense a bol som nadšený. Lenže od tej doby ubehlo viac než 10 rokov a dnes už všadeprítomný voiceover, do smutnej hudby, neletí. Zvlášť potom, jak sme na vlastnej koži prežili pandémiu. Ale dobrý film. Dokonca som dokázal sledovať Oliviu Cooke a nemyslieť na Alicent (a všetky tie memečka à la “Keby sexuálna frustrácia mala tvár”, lol). Nie som cynik, len už skrátka existuje Moment to remember a tak vôbec. (15.10.2022)

Myšlenka je zajímavá, asi nejvíc mě zaujalo, jak z poměrně romantického naladění v některých sekvencích může film přejít až do thrillerového napětí. Trochu mi zkazilo zážitek, že jsem se na film koukal ve vlaku, takže některé sekvence jsem neslyšel, i tak jsem si ale užíval výkony jak O'Connella, tak i Oliviy Cooke. A konec byl pěkný mindfuck, takže ve výsledku spokojenost. (08.05.2023)

Bolavý malý nezávislý film o sympatickém páru, kterého se dotkne celosvětová pandemi nemoci, při níž lidé ztrácejí vzpomínky. Něco jako Alzheimer, který ovšem napadá i mladé. Pěkně natočená věc, jejíž nejsilnějšími kartami je citlivý scénář a výteční herci. Nelze nevzpomenout na melodrama Vzpomínky na lásku, které mě kdysi dávno rozbilo ještě o něco víc. Tohle nejde za vyvoláním emocí tak zuřivě a agresivně jako korejská "konkurence", ale stejně jsem v závěru cítil, že se mě to dotklo. (07.02.2021)