Excalibur

Excalibur hodnotím vysoce nejen v rámci filmů zabývajících se tématikou artušovské legendy (a že má v tomhle ohledu početnou konkurenci - Camelot, Prvního rytíře, Merlina, Mlhy Avalonu ad.), ale i v rámci filmové fantasy vůbec. Ano, je to fantasy, protože historií se v případě někoho, o kom vůbec není jisté, zda vůbec existoval, nemůžeme příliš ohánět, a když se nám tu navíc prohánějí mágové, čarodějky, Jezerní paní a rytíři v brnění tak blyštivém, že od něj bolí oči, a tyčí se věže a cimbuří, které si nezadají s žádnou perlou gotického stavitelství (a to všechno zhruba na začátku 6. století), tak tu historii nemůžeme ani vytasit. A já vám řeknu jedno: zapomeňme na to! Je to mýtus, ale ne mrtvě spočívající na zažloutlých stránkách knih, nýbrž živý, lomozící železem, páchnoucí špínou, potem a krví a nacpaný kouzly, bojem, čistou láskou i nečistou zradou. Tak si užívejme a nechme se přenést do mlhavého Albionu, kde za cvalu rytířských koní padají jabloňové květy na zem a hřmí Wagnerova a Orffova hudba. A kde se v rolích Artuše a jeho věrných i nevěrných blýskla dnes mnohá hvězdná jména, která tehdy ještě tak hvězdná nebyla, ale za všechny bych vyzvedla Nicola "Merlina" Williamsona, který svou postavu podává ne (nejen) jako mocného čaroděje, ale jako sarkastického stárnoucího muže, uvědomujícího si, že nadchází čas, kdy pomine mnohé včetně jeho samotného. Nesmírně mě mrzí, že to nebyl Boorman, komu byla svěřena adaptace Pána prstenů, Excalibur je pro mě ale dokonalou satisfakcí. (22.07.2007)

Aj keď má film mnoho badateľných nedostatkov, ja som bol s výsledkom spokojný nadmieru. Neviem prečo, asi to bude tým, že dnes sa už po takýchto filmoch zľahla zem, takže ostáva už si len vychutnávať pravú rytiersku, špinavú a fantasy originálne zladenú nádielku. Množstvo krvi, špinavostí, ale zároveň nádejí a druhých šancí. Proste klasická hrdinská výpravná záležitosť, historicky a národne dôležitá a cez to všetko prekvapujúco obsadená neznámymi hercami. Som ale rád, že príbeh o Artušovi si nenechali Briti vziať, pretože tento originál a zatiaľ jediný, ktorý si udržiava dobrý status by Amíci asi ťažko odprezentovali s takou hrdosťou. A monumentálna hudba na jednotku. 80%. (26.03.2008)

Tajne som dúfal, že môj, v poradí 300. komentár, bude o nejakom výnimočnom filme. Excalibur s 83 % sa zdal byť vhodným kandidátom. A výsledok? Začnem pozitívami. Nepopierateľne nádherná, vizuálnu stránku umocňujúca hudba. Spoznanie súvislostí medzi menami a pojmami (Artuš, Merlin, Camelot, Castelot, Persival), ktoré som doteraz poznal bez príslušnej legendy. Film trval iba tak dlho, aby sa moje občasné mikrospánky nestihli zliať do solídneho makrospánku. Negatív bolo dosť, ale za najväčšie považujem neschopnosť zaujať, upútať. Nezaujato som odsledoval celý film. Usmieval som sa pri plechovkových rytieroch, pohybujúcich sa ako Lipský v Byl jednou jeden král, trápne som sa cítil pri tzv. bojových scénach, po ktorých ma už neprekvapilo ani často zmieňované metalporno. Postavy sa mi trochu plietli a keby raz Castelot prišiel na vraníkovi, už by som sa z identifikačného zmätku nedostal. Troma hviezdičkami hodnotím najpočetnejšiu skupinu filmov, takže ani Excalibura som neukrátil ani neprecenil. (10.01.2010)

Málokdo ví, že se Boorman původně chystal na zfilmování Pána prstenů, což si na poslední chvíli rozmyslel a část kostýmů a brnění pro tolkienovskou adaptaci určené nakonec využil v Excalibrovi. Pro diváckou obec jedině dobře. Artušovskou legendu totiž nešlo zfilmovat lépe, než jak to učinil Boorman a do budoucna ho stěží někdo překoná. I díky použité hudbě, Wagnerem počínaje, Orffem konče, perfektní výpravě a celkově magické atmosféře. (11.05.2003)

Excalibur už tak úplně není, čím býval. Svůj přitažlivě hutný feeling (který ho sám o sobě stále řadí mezi nejlepší díla žánru) si sice uchovává dodnes, stejně dobře je na tom i hudba (samozřejmě v čele s grandiózní Carminou Buranou!) a někteří herci (sympatičtí Artuš i Lancelot, Helen Mirren jako Morgana a možná nejlepší filmový Merlin v podání Nicola Williamsona), ale druhé polovině už postupně dochází dech (Parcivalovo putování za Svatým grálem je až moc pomalé a snové), přičemž ta by měla být atraktivnější (především kvůli milostnému trojúhelníku a Mordredovi) než první, která ale přitom funguje báječně. Výtvarná stránka má stále svoje kouzlo, ale bohužel věrohodnost některých kulis a i exteriérových záběrů se rovná takřka nule (byť ne vždy to vyloženě vadí). Při srovnání s Pánem prstenů (a i některými jinými nákladnými velkofilmy, třebas i staršími) vyznívá Excalibur vcelku umělohmotně a hlavně hrozně málo velkolepě. Přesto je pořád tou (pravděpodobně) nejlepší filmovou podobou Artušovské legendy. Temnou a nepodbízivou masovému publiku (u fantasy věc málokdy vídaná). 80 % (15.06.2003)