Svatba upírů

Kdyby se mezi žánry nepřeskakovalo jak po křídovém panáku, hudební doprovod by byl rozmanitější a vyškrtla se postava Vladimíra Marka (tvůrci si asi hodně oblíbili Arnoštka z Vorlova "Kouře", okatá podobnost je hodně slabé slovo), jednalo by se o bezchybný celek. Ale i v současné podobě mi film vyhovuje, především díky na Soukupovy poměry nezvykle kvalitnímu obsazení - slizce působící Viktor Preiss (rozhodně by stálo za to jej využívat v hororech či psychothrillerech častěji), tradičně vtipný Petr Nárožný, dále zaujali také Luděk Kopřiva či Miroslav Táborský... Titulní postavy naopak nejsou hlavním kladem snímku, ale s ohledem na zaměření příběhu se dají tolerovat, Bartošová není o nic méně krásnější než Sharon Tate... Tím jsem se dostal k často zmiňované podobnosti s "Plesem upírů". Sice jsem jej ještě neviděl, nicméně si myslím, že se jedná o podobnou poctu jako následující Soukupův "Byl jednou jeden polda". Tato komedie se sice chvílemi jeví jako kopie Policejní akademie, pak ale přijde moment, z kterého zjistíte, že sami tvůrci takto pojali film ZÁMĚRNĚ (kazety se sérií PA -> zmínka o transylvánském hraběti Polanském), byť Soukupův tým poprašek naivity nesetře. I když jsem úvodem psal, že není chvílemi jasné, za jaký žánr by se měl snímek označovat, musím uznat, že hororové scény mají i na tuzemskou nízkorozpočtovost patřičný říz a řadí se k tomu lepšímu, co se kdy v rámci žánru u nás natočilo (především všechny scény odehrávající se na židovském hřbitově). Celkem chápu, že určitá část diváků při vyslovení režisérova jména má tendence chovat se stejně, jako zde postava Luďka Kopřivy, ale dle mého soudu se nejedná o špatné dílo a relativní napětí spolu s již několikrát zmíněným obsazením (dovedu si představit, co by s tímto snímkem dovedli udělat Sypal, Tofi aj.) si vysluhují standartní čtyři hvězdy. (05.09.2010)

Mnoho lidí vyčítá autorům vykrádání zahraničních filmů či dokonce povídky Josepha Sheridana LeFanu, kterému je mimochodem tento snímek věnován. Přesto všechno si myslím, že to vůbec tragicky nedopadlo, přestože jsem se párkrát přistihl, že jsem u něj podřimoval. Mohly za to místy neskutečně nudné pasáže, kterých zde bylo na můj vkus až zbytečně příliš mnoho. Nejprve musíme lehce překousnout vypravování našeho hrdiny, který se zahleděl až příliš vážně do jakéhosi poradce, co se vztahů a společenské etiky týče. Abychom následně mohli sledovat jak anglický šlechtic solidní češtinou začne oblbovat českou společnost. V těchto chvílích mi docela vlažné tempo příběhu moc nevyhovovalo a nepomohli ani rádoby vtipné momentky. Jediný kdo celou situaci zachraňoval byl Petr Nárožný a jeho hlášky. Naštěstí na rozdíl od novodobých amerických sraček, celkovou úroveň pozvedli výkony celé řady známých českých herců. Vedle Nárožného zde zazářil i Viktor Preiss, který podal opět velice slušný výkon, stejně jako Luděk Kopřiva či Oldřich Vízner. O něco slabší Hrušínský a Bartošová už tak úchvatní nebyli, ale pořád to bylo v rámci snesitelnosti. Jako největší prim vidím fakt, že se tvůrci nebáli experimentovat a navíc celý svůj výtvor pojali v ryze humorném provedení. Soukup si jel pěkně po své vlně a já jsem mu za to do jisté míry neskutečně vděčný. Jakmile se totiž na scéně objeví upíří smetánka, věčně hladová a hlavně pěkně nadržená, jde úroveň snímku rapidně nahoru. Divák se konečně přestane nudit a dočká se několika velice pěkných minut, na které se nedá zapomenout. (19.04.2011)

Když hororová komedie není příliš zábavná ani děsivá, je to na pováženou. Když porušuje zažitá pravidla upírské tematiky a zjevně nejde o sofistikovanou hru či novátorský přístup nýbrž o neznalost nebo ještě hůře ignoraci, je to smutné. A když hlavní herecká dvojice připomíná ochotníky na školní besídce, je to skoro k pláči. Naštěstí je tu pár slušných hlášek, Luděk Kopřiva a zábavná banda rozjívených neposlušných českých upírů připomínajících prázdninový tábor, který pod vedením svého táborového vedoucího Viktora Preisse („za pět minut tady nechci slyšet ani slovo“) zachraňuje co se dá. (13.08.2011)

Film o lásce člověka a upíra, jenž oslavuje cudnost a pasivitu. Ano, kdo by to byl řekl, že série "Twilight" bude mít precedens v podobě o patnáct let staršího českého filmu v režii člověka, jenž české kultuře dal Kamarády do deště, Discopříběhy a majora Meisnera? Svatba upírů je typický zástupce jedné linie posttotalitní kinematografie první poloviny devadesátých let. Zatímco během komunismu bylo zcela běžné, že česká popkultura (obzvláště pak hudební produkce) parazitovala na západních titulech po revoluci se najednou plagiátorské tendence vycházející z omezené domácí distribuce, potažmo z cenzury, obrátily do ambice točit české příspěvky zahraničních žánrů. V souladu s dobovou náladou se při tom tvůrci neomezovali na pouhé kopie, ale ve snaze být světoví a současně ukázat unikátnost českého prostředí přicházeli s okázale "českými" variacemi západních schémat. Protože horor v českém prostředí, přinejmenším pak jeho kinematografii neměl vyloženou tradici, vycházeli Soukup a spol. z Polanského komedie "Ples upírů", zřejmě coby prvního slovanského otisku v rámci hollywoodského žánru. Coby hrdě český projekt se "Svatba upírů" jednak okázale rozchází s upírským kánonem (na české upíry si s česnekem nepřijdete a s těmi krucifixy to také není až tak žhavé) a v souladu s dobovou rétorikou vyzdvihuje přednosti českého prostředí až s vehementností turistického průvodce. Praha je tak prezentována jako město alchymistů a golemů, ale jako největší její přednost stejně platí pivo. "Svatba upírů" současně zapadá do dobové tendence přeměny image totáčových hvězd pro novou dobu. Film tak měl evidentně skýtat průlom televizní celebritky a zpěvačky Ivety Bartošové do světa filmu coby představitelky romantických partů, zatímco pro Rudolfa Hrušínského nejml. měl smazat jeho image floutkovského teenagera a jeho statut idola dívčích pokojíčků umocnit partem roztomilého a citlivého romantického hrdiny. Ani pro jednoho z nich se nicméně tato změna neuchytila, a tak snímek představuje o to bizarnější úkaz v rámci jejich tvůrčí dráhy. (25.08.2013)

Van Helsing Kopřiva, chrápající Nárožný alias kaprál, mně pijící krev český patizón Rudánek a zšenštilá tlupa upírů z terapeutické skupiny doktora Cimického. Soukup překvapivě zvládá těch pár vážnějších scén (např. hřbitovní exhumace Oty Brouska jr. je jak ze 30 dní dlouhé noci), naopak v těch odlehčených partech trpí poruchou humortvorby, což v plné nahotě obnažily jeho budoucí maisnerovské majstrštyky. Nechápu, co máte proti upírce Ivetce, když se Jirka nedávno v bulváru nechal slyšet, že prý docela dobře saje.. (16.11.2010)