Peklo v Pacifiku

Peklo v Pacifiku je v zásadě veliké zklamání. Příběh o novodobých robinsonech, které dělí nejen jazyk, ale také válečný stav, je až neuvěřitelně schématický. Kromě závěru, který ovšem působí spíše jako podivná "z nouze ctnost", nepřekvapí naprosto ničím. Herecké výkony Marvina i Mifuneho jsou ovšem skvělé a velmi slušná je i kamera, která dosytosti využívá původního širokoúhlého formátu (raděj ovšem snad ani nechci vědět, jak vypadá film v ořezu, v němž zřejmě běžel v televizích). Režie je žel krajně rozpačitá. Některé scény a situace jsou režírovány velmi obstojně, jiné naprosto hloupě. Především všechny zvraty ve vzájemném zápase obou hrdinů působí naprosto pitomě a nepravděpodobně. Ani jeden z nich nelze rozumně vysvětlit, a také se je nikdo vysvětlit nepokouší. Vrcholem všeho je ostatně pouhý střih, při němž si oba herci jednoduše prohodí role. Bez sebemenší snahy po logice nebo vysvětlení. A jedeme dál, močálem černým, podél bílých skal... Podobně nepřesvědčivý je i závěr. Těžko věřit, že by dotyční naprosto nereagovali na blížící se výbuchy a střelbu, navíc opět nesmyslnou a zbytečnou. Alternativní závěr je mimochodem o dost lepší. Naopak pěkná je scéna s japonskou zahradou, celá pasáž plavby (byť i tady je těch schematismů až hanba), stavba voru, prohlížení oné rozstřílené budovy atp. Občas potěší roztomilý vtípek. Škoda, že tahle komediální linka nebyla výrazněji využita... Celkový dojem: 65% (08.11.2011)

Dva muži, ze dvou odlišných kultur, se potkávají na opuštěném ostrově, aby čelili strachu jeden z druhého a souboji o vlastní život. Minimum dialogů, maximum hereckých schopností. Více než téma trosečníků mě zaujal vlastní vnitřní souboj mužů, jejich kultur, jejich rozdílů, které musí potlačit a překonat vzájemný strach. Tento motiv byl dříve použit v Robinson Crusoe on Mars a také ve sci-fi Enemy Mind, ale zde nedosáhl podobné jednoduché působivosti. Jejich souboji pomáhá i fakt, že oba herci jsou v podstatě filmovými ikonami své doby a vysloužilými vojáky. Mezi válečnými filmy jednoznačně výjimečný film, který není o odvaze a hrdinství, ale o strachu obyčejných vojáků (setkání s klacky na pláži) a boji o to jediné, co má smysl, život samotný (příznačně připomíná i časopis na konci filmu). Právě konec filmu je často diskutovaný. (Spoiler) Původní britská verze končí výbuchem, který je podle mě možná mrazivý a šokující, ale nesedí do logiky příběhu. Druhý konec, americký, naopak ano. Dva muži čelí strachu, díky kterému se spojí, aby žili a jsou následně svými skutečnými rozdíly opět odděleni a jdou každý svou cestou. Tak to má být. (16.05.2011)

Přehlédl jsem, že film je označený jako válečný a skoro se mi chce říct, že zařazení do tohoto žánru zbytečně vyzrazuje pointu a pozadí příběhu, které zůstává jinak neznalému divákovi po velkou část děje neznámé. Strhující souboj dvou mužů v exotickém prostředí přechází z živočíšné nenávisti soupeře odlišného druhu až do nevyhnutné potřeby tahat společně za jeden provaz v mezní situaci, která vrcholí soubojem se společným cílem: přežít. Skoro pokaždé jsem fascinován těmito filmy, které s minimálním počtem herců v jedném prostředí dokážou vytěžit úplné maximum, v tomto případě ještě ke všemu i s minimem dialogů – i ty zůstávají nesouvislé a povětšinou v autentickém střídání angličtiny a japonštiny i nepodstatné. Už jen některé záběry a využití střihu krásně vytvářejí velké napětí a Lee Marvin je tady se svým herectvím i charismatem naprosto odzbrojující. Zejména první hodinu jsem si vychutnával excelentně sehrané a nasnímané dění plné napětí, které pak v části s plavbou trochu povolilo, nicméně i ta místy zádumčivá plavba s nostalgickou písní a poté překlopení s dalším zvratem do lehce mysteriózní linky měly leccos do sebe... PS: Jak tady zjišťuji, že existují dvě verze závěru, měl jsem štěstí vidět tu, kde film nekončí jedním nečekaným šokujícím zvratem, ale zůstává v závěru částečně otevřený a jsem i za to rád. 90% (18.02.2021)

Oba uživatelé přede mnou už zde napsali takřka vše podstatné. Co bych ještě dodal? Opravdu ve filmu bylo hodně málo dialogů, téměř žádné jen místy takové usilovné řvaní na pokraji všech sil, napínavé akční scény o přežití, nejdříve mezi sebou na pustém ostrově, potom na voru v rozbouřeném moři, a nakonec i otevřené přátelství a pochopení toho druhého. Režiséru Boormanovi se zde opravdu perfektně povedlo působivě zobrazit sebeobětování a bezvýhradnou poslušnost vůči nadřízenému...To všechno zde opravdu nechybělo vynalézavost válečných trosečníků alá Robinson meze nekladla. Jen ten konec ten mě trochu zaskočil, ten byl opravdu hodně nečekaný, netradiční a ojedinělý. Rozhodně ale nečekejte žádný happy end. Perfektní film z charakteristickým hercem a zpěvákem Lee Marvinem (šlágr- Wand 'rin' Star) jehož hlas byl fenomenální. Sám si ve filmu i zazpíval (tuším že to bylo právě natom moři) kdy tím dojal i samotného Mifuna. Navíc mě v tomto filmu dostala opravdu nádherná a člověkem ještě takřka nepoznamenaná panenská příroda Palauských ostrovů nacházející se v tichomoří někde mezi Filipínami a Papuou Novou Guineou. Snímek bez nějakých vyšších uměleckých ambic, ale i tak to u mě za 4* stačí.. (26.10.2006)

L.Marvin a T.Mifune tak dlouho obnovují na opuštěném tichomořském ostrově ochablé americko-japonské diplomatické vztahy, až se nakonec dostanou na požadovanou jednací úroveň člověk a člověk.. V zarámování hodných záběrech C.Halla se však zprvu hašteří, okrádají (Američan používá standardní vlastnické právo "co je moje, to je moje a co patří jinému, to si kdykoliv vezmu"), pomočují a ponižují, načež se vše i přes jazykovou bariéru obrátí do spolupráce, která, nebýt toho nevyzpytatelného konce, klidně mohla přejít až do malého svatebního obřadu v improvizované kapli postavené z bambusových kmenů.. Teď vážně - právě za takových okolností si lidé různých uniforem či národností uvědomí, jak jsou přes všechno stejní, ale holt osud (či chcete-li, Bůh) se konkrétně ve válce málokdy zachová spravedlivě.. (16.05.2011)