Hope and Glory
Nádej a sláva
Režie:
John BoormanScénář:
John BoormanKamera:
Philippe RousselotHudba:
Peter MartinHrají:
Sebastian Rice-Edwards, Geraldine Muir, Sarah Miles, David Hayman, Susan Wooldridge, Jean-Marc Barr, Sammi Davis, Derrick O'Connor, Ian Bannen, Jill Baker (více)Obsahy(1)
Autobiografický příběh režiséra Johna Boormana zachycuje Londýn v době 2. světové války očima malého chlapce, který celou situaci vnímá jako veliké dobrodružství. Ve filmu nechybí veselé momenty ani chvíle dojímavě působivé. Snad ještě nikdo nezachytil onu děsuplnou dobu a život ve válečném Londýně se všemi leteckými poplachy a bombardováním tak dobře a do detailu, jako právě John Boorman. Jednu z vedlejších rolí, sestřeleného německého pilota, si zahrál režisérův syn Charley Boorman. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (38)
Tak trochu som očakával drámu v štýle Spielbergovej Ríše slnka. Film je ale o niečom inom. Je o deťoch, ktoré netrpezlivo čakajú, kedy už konečne začne tá vojna, o deťoch ktoré sa hrajú v rozbombardovaných domoch, čakajú na ďalšie nálety a zbierajú črepy z bômb. Rodina chlapca-hlavného hrdinu príbehu rieši problémy ako žiť bez otca, ktorý dobrovoľne narukoval i problémy s dospievajúcou dcérou. Tá má iba 15 a tiež sa ťahá po zničených domoch, ale črepy tam zbierať nechodí...Film v prvej polovici dávkuje humor pozvoľna, no v druhej s príchodom deda som sa dobre bavil. Dedo rozdáva životné múdra, dedo spomína na ženské prsia, dedo strieľa na krysu pri nedeľňajšom obede..."Dedo, zdalo sa mi, že si ju trafil, lebo krívala..." to je jedna z naozaj podarených scén a korunuje to scéna v závere, kde jedna z bômb zasiahne školu, ktorá je v plameňoch. Deti kričia, radujú sa a jeden z nich pozrie k nebu a vyhlási: " Díky, Adolfe..." Videné s titulkami na čt2. 80%. ()
Opět jeden z těch filmů, který děti nelíčí jako uvědomělé nositele mouder o životě nebo upištěné parchanty, ale děti, pro které je zábava prolézat tajemné kouty a nebezpečí chápou jako dobrodružství. Nikdy nezapomenu na scénu kdy děti, které když zjistí, že nálet odnesla jejich škola, volají do oblak: "díky, Adolfe." Nebo když se sestra hlavního hrdiny při bombardování modlí, aby bůh hodil bomby radši na jejich sousedku, protože je to kráva. Nebo otec, když manželce dokazuje, že německá marmeláda není otrávená. Tragické i komické chvíle, tak jako v životě. ()
My máme Obecnou školu a Britové mají Naději a slávu. Opakované zhlédnutí mě utvrdilo v pocitu, že tenhle kousek patří na databázi k nedoceněným. Výborný scénář, skvělá retroatmosféra, skvělé herecké obsazení. Snad jen vyústění mohlo být poněkud efektnější, ale i tak šlo o neobyčejně příjemně strávených 113 minut mého filmového života. Britové jednoduše tenhle mix žánrů ovládají. Celkový dojem: 90 %. ()
S Říší slunce od J.G.Ballarda bych to zrovna nesrovnával (schválně uvádím jméno spisovatele a ne režiséra, protože i tento film je natočen podle knihy napsané podle autorových válečných vzpomínek). Spíše bych jej přirovnal k Summer of 1942 ovšem bez toho romanticko-dramatického závěru. ----- Pro malého kluka je zkrátka válka jen vzrušujícícm dobrodružstvím, nedohlíží k možným důsledkům. Tátové pryč, všude spousta vojáků, Spitfiry a Mesouni na obloze kreslí při honičkách zašmodrchané čáry kondezačních stop... Tý vado kámošce z ulice prý bomba zabila mámu, občas někde přistane na padáku sestřelenej pilot Lutwaffe... Super! A sbírat kousky šrapnelů po vybuchlé pumě v sousedním domě, který to při náletu schytal je tak vzrušující... A co teprve když to koupí i váš dům, vydrží v tom žáru ohně i ty nasbírané střepiny??? To je ta jediná obava, ne kam rodina hlavu složí a co na to matka... Naděje a sláva je ryze britská záležitost, ze které to čiší každým coulem. Nezdolnost, hrdost a anglický humor - to ze snímku všude cítíte. Nevtíravě, ale o to intenzivněji - i když je film ztvárněn z pohledu malého chlapce. A právě proto to Áda nemohl nikdy zvládnout. * * * * ()
Udělal mi tenhle film obrovskou radost. Nenucenou formou vypráví příběh z druhé světové války pohledem očima dětí. Chvílemi je to docela drsné, chvílemi mě z těch kluků až mrazí a chvílemi jsem se s nimi i docela zasmál. Atmosféru války Angličané ve svých dřívějších filmech umí výborně. Třeba když jsem tenkrát koukal na výborný film Dva muži šli do války. Mělo to takové to Britské kouzlo, že Vám u toho filmu není smutno, i když by vlastně mělo. Nehledě na to, že jsem o tomto filmu nevěděl ani ň a i to hraje dost velký detail na výsledné hodnocení. Ke konci film ale trošku spěl k Jane Austinové a stával se z toho takovej nijakej dejchánek. Vše ale blesku rychle zachránil děda, kterej tam v obleku obstarával loďku, hrál kriket a ještě do toho sekal trávu. Asi neměl lepší oblečení. Moc milej, chvílemi smutnej, chvílemi veselej film, kterej si znova moc rád zopakuju s atmosférou války, jakou by kde jaký jiný film mohl jen závidět. Ten průlet letounu mezi baráky v Londýně neměl mimochodem chybu! Dneska by si to báli natočit i digitálně. ()
Reklama