Hope and Glory
Nádej a sláva
Režie:
John BoormanScénář:
John BoormanKamera:
Philippe RousselotHudba:
Peter MartinHrají:
Sebastian Rice-Edwards, Geraldine Muir, Sarah Miles, David Hayman, Susan Wooldridge, Jean-Marc Barr, Sammi Davis, Derrick O'Connor, Ian Bannen, Jill Baker (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Autobiografický příběh režiséra Johna Boormana zachycuje Londýn v době 2. světové války očima malého chlapce, který celou situaci vnímá jako veliké dobrodružství. Ve filmu nechybí veselé momenty ani chvíle dojímavě působivé. Snad ještě nikdo nezachytil onu děsuplnou dobu a život ve válečném Londýně se všemi leteckými poplachy a bombardováním tak dobře a do detailu, jako právě John Boorman. Jednu z vedlejších rolí, sestřeleného německého pilota, si zahrál režisérův syn Charley Boorman. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (39)
Tak trochu som očakával drámu v štýle Spielbergovej Ríše slnka. Film je ale o niečom inom. Je o deťoch, ktoré netrpezlivo čakajú, kedy už konečne začne tá vojna, o deťoch ktoré sa hrajú v rozbombardovaných domoch, čakajú na ďalšie nálety a zbierajú črepy z bômb. Rodina chlapca-hlavného hrdinu príbehu rieši problémy ako žiť bez otca, ktorý dobrovoľne narukoval i problémy s dospievajúcou dcérou. Tá má iba 15 a tiež sa ťahá po zničených domoch, ale črepy tam zbierať nechodí...Film v prvej polovici dávkuje humor pozvoľna, no v druhej s príchodom deda som sa dobre bavil. Dedo rozdáva životné múdra, dedo spomína na ženské prsia, dedo strieľa na krysu pri nedeľňajšom obede..."Dedo, zdalo sa mi, že si ju trafil, lebo krívala..." to je jedna z naozaj podarených scén a korunuje to scéna v závere, kde jedna z bômb zasiahne školu, ktorá je v plameňoch. Deti kričia, radujú sa a jeden z nich pozrie k nebu a vyhlási: " Díky, Adolfe..." Videné s titulkami na čt2. 80%. ()
S Říší slunce od J.G.Ballarda bych to zrovna nesrovnával (schválně uvádím jméno spisovatele a ne režiséra, protože i tento film je natočen podle knihy napsané podle autorových válečných vzpomínek). Spíše bych jej přirovnal k Summer of 1942 ovšem bez toho romanticko-dramatického závěru. ----- Pro malého kluka je zkrátka válka jen vzrušujícícm dobrodružstvím, nedohlíží k možným důsledkům. Tátové pryč, všude spousta vojáků, Spitfiry a Mesouni na obloze kreslí při honičkách zašmodrchané čáry kondezačních stop... Tý vado kámošce z ulice prý bomba zabila mámu, občas někde přistane na padáku sestřelenej pilot Lutwaffe... Super! A sbírat kousky šrapnelů po vybuchlé pumě v sousedním domě, který to při náletu schytal je tak vzrušující... A co teprve když to koupí i váš dům, vydrží v tom žáru ohně i ty nasbírané střepiny??? To je ta jediná obava, ne kam rodina hlavu složí a co na to matka... Naděje a sláva je ryze britská záležitost, ze které to čiší každým coulem. Nezdolnost, hrdost a anglický humor - to ze snímku všude cítíte. Nevtíravě, ale o to intenzivněji - i když je film ztvárněn z pohledu malého chlapce. A právě proto to Áda nemohl nikdy zvládnout. * * * * ()
Deti sa freneticky tešia, že škola ľahla popolom. Je II. svetová vojna a Anglicko je bombardované Nemcami. Jedno zo šialene sa tešiacich detí kričí: "Nejaká zatúlaná bomba. Ďakujeme, Adolf!!!". Pohľad na vojnové dianie, aký v kinematografii osobne zaujíma najviac - pohľadom obyčajných ľudí v zálohe, alebo hľadanie odtienených krás a slastí života v tieňom pokrytej spoločenskej situácii. Tu cez videnie a prežívanie malého chlapca, jeho dvoch sestier a mamičky. Poznámka: Veľmi mi to celé pripomenulo rozprávanie môjho strýka, ktorý cez vojnu chodil do školy. Hovoril: "Vojna? To bolo najkrajšie obdobie. Do školy sa veľmi nechodilo, stále sme hľadali nejakú muníciu, pozorovali presuny vojakov. V jednom kuse sme boli v lese s partiou. Nachádzali sme kopec vecí. Povstanie bola tiež riadne dobrodružná záležitosť. Keď prišli Nemci a ukrývali sme Židov, museli sme držať tajomstvo. Všetko bolo veľmi dobrodružné a vzrušujúce. Učenie takmer žiadne, vždy sa niečo nové dialo.". ()
Vážna téma rozobraná humorným spôsobom. Nedá mi nespomenúť si na Život je krásny (1997), len tu to nemalo až tak trpký, horko-sladký a emotívny koniec. Je tu množstvo scénok, ktoré aj napriek tragike nakoniec vyznejú odľahčene a humorne. Nemôžem zabudnúť ani na kopec hlášok, ktoré človek v danom momente nečaká, ale nakoniec pobavia. Film som pozeral s mojou dcérou a na konci prehlásila, že aj ona by chcela, aby jej zbombardovali školu, aké mal ten chlapec ale šťastie :). To je práve ten detský prístup a myslenie, ktorým je celý tento snímok vyslovene nasiaknutý. 75/100 ()
Líbezný pohled na válku ve filmu, který formou ovšem vypadá, jako by byl natočen o dvacet let dřív. A nejen těmi postsynchrony a prapodivným zvukem vůbec. Jednomu to až připomělo (nejen tehdejší) neblahou barrandovskou tvorbu... - - - - - (Poprvé viděno 13.5.2013 na >beznadějném neslavném prostoru< /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním (? - připadalo mi to ovšem jako nějaký podivný ořez - ?) formátu obrazu/, hodnocení 169., komentář zde jako třináctý - 13.5.2013) ()
Reklama