Ztracený svět: Jurský park

Treba brať v úvahu, že Steven Spielberg nechcel opakovať prvý Jurský Park, ale chcel sfilmovať podstatne temnejší námet Arthura Conana Doylea. Na to, že má snímka 130 minút, je huste akčná a dobrodružná, a v poslednej štvrtine prichádza s kráľovským hamburgerom. A scéna s kamiónom nad priepasťou mi zakaždým vyrazí dych. Technicky dokonale prevedená a nadhľadom opradená hollywoodská zábava, ktorá neurazí ani váš intelekt. (02.11.2003)

Ve srovnání s jedničkou je to vážně slabší, ale ne zase tak dramaticky, jak zde někteří prezentují. Ono platí samozřejmě, že nastavovaná kaše bývá často hrozná, nicméně Jurský park 2 ještě není takový propadák a dá se strávit i v rámci hlavního sobotního večerního programu. Minimálně trikově si s jedničkou vůbec v ničem nezadá. (14.09.2002)

Jako malej jsem zbožňoval všechny díly, i když si myslím, že jsem i tehdy cítil, že jednička je prostě nejlepší. Dvojku jsem ale neviděl tolikrát jako jedničku a to zejména z toho důvodu, že jsem neměl rád noční sekvence, kterých je dvojka plná. Jinak se zde ale vyskytuje spousta dinosaurů a to na mě prostě tehdy fungovalo a troufám si tvrdit, že i nadále fungovat bude. Musím trvat na tom, že z nostalgie dávám 70% (14.07.2013)

Spielberg dělá co může, ale je toho málo co proti debilitě scénáře zmůže. Tady již nejde o nic jiného než stáda dinosaurů z jedniček a nul. Skoro se až zdá, že krom nich snímek nic jiného nenabízí; a vlastně je to i pravda. K tomu tři památné scény a stádo nesympatických postav, kterým budete ze srdce přát pomalou smrt. Což je oproti jedničce málo. A zatímco pasáž na ostrově je alespoň koukatelný standard, tak pastišová "jakože Godžira" pasáž je k nepřežití; a to i přes patrnou koňskou dávku nadsázky. (29.04.2005)

Po mnoha letech jsem se na film zase podíval na DVD a připadal mi mnohem lepší, než jsem si jej pamatoval. Vyprávění má přímo ďábelský rytmus postupně gradujícího střídání scén (od určité chvíle až závratný - scéna ve stanu, útok na vodopády, velociraptoři v poli, velociraptoři v budově, San Diego) , malá holčička mě štvala vlastně dost málo a hlavně jsem extrémně docenil velmi často přímo úžasné jízdy kamery, střihové montáže a hru se zvukem. Hlavně prostorové blbnutí během útoku velociraptorů na budovu mě strašně bavilo - neustálé probíhání dveří tam a zpět, skoky nahoru, dolů, hrabání ze dvou stran. Je to jak slapstick od Bustera Keatona (vs. keastonští četníci), napínavé i mimořádně vtipné. (30.04.2002)