Liga spravedlnosti Zacka Snydera

Dostáváme po 4 letech vlastně úplně tu stejnou Ligu spravedlnosti? Ne tak docela. Původ vzniku Ligy spravedlnosti, která do kin dorazila v roce 2017 je totiž velmi složitý. Dle scénáře Chrise Terria měl původně Zack Snyder po Muži z oceli a Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti natočit svůj třetí film, který zapadá do DC Extended Universe. Jenomže filmování bylo plné komplikací - během natáčení probíhalo přepisování scénáře a studio Warner Bros. bylo dle mnoha zdrojů nespokojené s verzí, která pod rukami Zacka Snydera vznikala. Během post-produkce poté Snyder projekt opustil kvůli náhlému úmrtí své dcery a jeho práci po něm převzal Joss Whedon, režisér prvních dvou filmů ze série Avengers, který se též podílel na přepisování scénáře. Pod Whedonovou rukou poté proběhli dvouměsíční přetáčky, které dohromady vyšli na 25 milionů dolarů (průměrné přetáčky přitom vyjdou pouze na 10 milionů dolarů), přičemž pouhé 3 miliony padli na digitální odmazání kníru Henryho Cavilla, který ho v době dotáček nemohl odstranit kvůli jiným pracovním povinnostem. Zprávy poté mluví o tom, že se Whedon na natáčení choval velmi agresivně a vše to nakonec vedlo k té verzi Ligy spravedlnosti, která do kin šla v roce 2017 a nedočkala se zrovna vřelého přijetí. A po 4 letech, kdy si fanoušci vymáhali vydání verze od Zacka Snydera tato verze definitivně vychází. Na tuto novou verzi bylo vynaloženo dalších 70 milionů dolarů, přičemž pro ní byli vytvořené i nové scény z původní Snyderovy vize, přičemž Snyder osobně neměl z dokončení svojí vize ani dolar. Stojí ale vůbec za to šlapat po 4 letech znova do v podstatě stejné kaluže? Z principu je špatné už jen to, že musí vůbec nějaká druhá/finální verze vznikat. Liga spravedlnosti Zacka Snydera má v podstatě ten samý scénář Chrise Terria, který má verze z roku 2017. Ovšem bez přepisů Josse Whedona, s mnoha scénami navíc (a zároveň mizí scény, které při dotáčkách vytvořil Whedon) a s o hodně více CGI momenty. Vzniká tak v podstatě druhá verze jednoho filmu, která je ovšem o 2 hodiny delší a obsahuje všechny ty prosáklé vystřižené scény, jejichž rozbor mohl internet od doby vydání filmu (nejen) díky Snyderovi zaznamenat. Zack Snyder k nim dodělal triky, některé scény dotočil a sám od začátku tvrdil, že zcela naprosto zpracuje svojí původní vizi. Ignorujme teď fakt, že Snyder během rozhovorů několikrát své tvrzení vyvrátil (takový Joker například v původně plánované verzi být neměl). Důležité je ovšem zmínit jeden fakt- Snyder původně po Lize spravedlnosti ještě plánoval další dvě pokračování, které měl dopředu vymyšlené. A sám Snyder též v rozhovorech přiznal, že pár momentů, které měli dostat prostor až v dalších dvou filmech použil rovnou zde. Především i proto, že sám Snyder tvrdí, že dodělaní jeho původní vize je jeho poslední adaptací ze stáje DC Comics, kterou ve své kariéře natočí. A i přesto si tak nadále nechává otevřená vrátka, které minimálně dle vlastních slov již otevřít nehodlá. A řeči o tom, že chtěl do puntíku splnit svou vizi poté nabourává fakt, že sám přiznal, že zase tak do puntíku svou přesnou původní vizi nepřepracovává. S tím, jak vlastně Snyder dle svých slov končí, samotné studio Warner Bros. dle něj nechce Ligu spravedlnosti 2 realizovat a přesto se končí s cliffhangerem to fakt nedává smysl. A když už Snyder přidal Jokera a pár těch momentů, které chtěl původně použít v jiných filmech, mohl přitom za svým DC světem ukončit slušným způsobem vrata s důstojným zakončením. Jenže zrovna na tohle Snyder žaludek neměl, přičemž ho podezřívám, že tak učinil jednoduše proto, že sám ve skrytu duše doufá, že na dokončení jeho vize přece jen dojde. A já s tím nemám osobně nemám problém, především i proto, že jeho dva předchozí filmy bráním, kde to jen jde. Ale mrzí mě, že k potencionálnímu vzniku dvojky a trojky by mělo vézt tohle. Z principu je špatné už jen to, že musí vůbec nějaká druhá/finální verze vznikat. Liga spravedlnosti Zacka Snydera má v podstatě ten samý scénář Chrise Terria, který má verze z roku 2017. Ovšem bez přepisů Josse Whedona, s mnoha scénami navíc (a zároveň mizí scény, které při dotáčkách vytvořil Whedon) a s o hodně více CGI momenty. Vzniká tak v podstatě druhá verze jednoho filmu, která je ovšem o 2 hodiny delší a obsahuje všechny ty prosáklé vystřižené scény, jejichž rozbor mohl internet od doby vydání filmu (nejen) díky Snyderovi zaznamenat. Zack Snyder k nim dodělal triky, některé scény dotočil a sám od začátku tvrdil, že zcela naprosto zpracuje svojí původní vizi. Ignorujme teď fakt, že Snyder během rozhovorů několikrát své tvrzení vyvrátil (takový Joker například v původně plánované verzi být neměl). Důležité je ovšem zmínit jeden fakt- Snyder původně po Lize spravedlnosti ještě plánoval další dvě pokračování, které měl dopředu vymyšlené. A sám Snyder též v rozhovorech přiznal, že pár momentů, které měli dostat prostor až v dalších dvou filmech použil rovnou zde. Především i proto, že sám Snyder tvrdí, že dodělaní jeho původní vize je jeho poslední adaptací ze stáje DC Comics, kterou ve své kariéře natočí. A i přesto si tak nadále nechává otevřená vrátka, které minimálně dle vlastních slov již otevřít nehodlá. A řeči o tom, že chtěl do puntíku splnit svou vizi poté nabourává fakt, že sám přiznal, že zase tak do puntíku svou přesnou původní vizi nepřepracovává. A s tím, jak vlastně Snyder dle svých slov končí, samotné studio Warner Bros. dle něj nechce Ligu spravedlnosti 2 realizovat a přesto se končí s cliffhangerem to fakt nedává smysl. A když už Snyder přidal Jokera a pár těch momentů, které chtěl původně použít v jiných filmech, mohl přitom za svým DC světem ukončit slušným způsobem vrata s důstojným zakončením. Jenže zrovna na tohle Snyder žaludek neměl, přičemž ho podezřívám, že tak učinil jednoduše proto, že sám ve skrytu duše doufá, že na dokončení jeho vize přece jen dojde. A já s tím nemám osobně nemám problém, především i proto, že jeho dva předchozí filmy bráním, kde to jen jde. Ale mrzí mě, že k potencionálnímu vzniku dvojky a trojky by mělo vézt tohle. Na jednu stranu je samozřejmě dobře, že Zack Snyder dostal na samotném počátku příležitost dokončit svou vizi. Finální výsledek je ale ve finále ještě víc nesourodější mišmaš, než Liga spravedlnosti z roku 2017, kterou jsme mohli v roce vidět v kině. Ta je v porovnání s ´´novou´´ Ligou spravedlnosti sice též plná chybných kreativních rozhodnutí a nevkusně zvolených humorných vložek Josse Whedona, verze z roku 2017 ale při sobě v jistých ohledech drží víc než právě Liga spravedlnosti Zacka Snydera a především alespoň působí zakončeným dojmem a po vzoru Avengers jen tehdy lákala na další případnou hrozbu. Je to přitom smutné, protože Liga spravedlnosti Zacka Snydera vejde do historie právě díky tomu, že si jeho stvoření skutečně vydupali fanoušci. Jenomže to bude právě tenhle projekt, který bude mít ve filmových análech tento výrazný zápis. A to je jednoduše smutné. Zack Snyder má vizi. Vizi, která se na jednu stranu drží tónu Muže z oceli a Batmana v Supermana. V téhle podobě se tak Liga spravedlnosti obejde bez (někdy vyloženě nevkusných) vtipů Josse Weedona, přitom všem se i v téhle verzi ale najdou humorné momenty (které jsou ale vtipné asi tak jako ty ve verzi z roku 2017). Jenomže já osobně jsem člověk, který měl rád i Muže z oceli i Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti. Ideálně by tak tato Liga spravedlnosti měla být pro lidi, jako jsem já. Lidi, kteří Snyderovu dosavadní vizi s nadšením přijali a bránili jí, kde mohli. Problém je v tom, že Snyder dostal prakticky volné ruce a přitom nezná slovo míra. Ve finále tak dorazí nejen obrovský digifest bordel, ale také věc, která slušně našláplou vizi Muže z oceli a BvS posílá do věčných lovišť. A ve finále mě mrzí, že se tolik povyku udělalo kvůli projektu který si to prostě a jednoduše nezaslouží. Tam kde Snyder znal v předchozích filmech míru a věděl, kdy udělat únosné digitální sekvence, v rámci své Ligy spravedlnosti prostě selhává na plné čáře. Liga spravedlnosti Zacka Snydera není tak důležitý projekt, aby si zasloužil takovou pozornost. Jde prostě jen o splnění tužeb hlasitého volání fanoušků, nic víc. Sám Zack Snyder navíc prohlásil, že oficiálně kánonická v rámci širší kontinuity DC (existuje ještě nějaká vůbec?!) je ta Liga spravedlnosti, která byla v roce 2017 v kinech, což smysl existence téhle verze posouvá ještě níž. Jediný smysl existence téhle verze je tak ten, že si jí fanoušci vyřvali a tak jí mají. Nejhorší přitom je, že v případě úspěchu se opět může kormidlo otočit o 180% stupňů a najednou se může říct, že kánonická je ta Liga spravedlnosti z roku 2021. Jenomže tohle měnění toho, co vlastně zrovna platí a neplatí je z principu naprosto příšerný a jen to dokazuje, že nikdo pořádně neví, jak vlastně pokračovat a jen se následně sjedou na vlně úspěchu. A tohle ježdění na slepo prostě musí diváka pochopitelně štvát. Háček je ale jasný - hardcore fanoušci prostě nepřiznají, že je i s touhle Ligou spravedlnosti něco špatně. A hardcore kritici vizuálního stylu a vize Zacka Snydera svůj postoj taky jen tak lehce nezmění. Já osobně se neřadím ani k jedné kategorii. Nejsem hardcore fanda DC Comics a polovinu filmů Zacka Snydera nemusím. Na druhou stranu mám ale jeho vizuální estetiku celkem rád a jsem prostě fanda toho, že vzal Supermana a pojal ho jinak. Vydal se směrem, který fanoušky klasického Supermana namíchl, mnoho lidí ale toto nové temnější pojetí jednoduše zaujalo a především se konečně přišlo s jiným pojetím. Muž z oceli a Batman v Superman. Úsvit spravedlnosti jsou vlastně z dnešního úhlu pohledu opravdu zajímavé projekty. Jsou to velké blockbustery za více než 200 milionů dolarů, které jsou ale skrze Snydera zároveň umělecké až na kost. Fanoušci DC ale tehdy pochopitelně brečeli, protože Superman, který láme vazy a Batman, který zabijí přece není jejich Superman a jejich Batman. A je přitom úsměvné, že po realizaci Snyderovy verze volali právě i ti, kteří předchozí dva Snyderovy DC filmy nemuseli. Já osobně jsem byl ale z tohohle Snyderova pojetí nadšený. Ano, digitální finále v Batman v Superman už je tak trochu na prahu únosnosti, přesto je ale v mých skromných očích Batman v Superman jedním z nejméně doceněných filmů v uplynulých let. A prostě mě mrzí, že takhle nadšeně nemůžu mluvit i o Snyderově Lize spravedlnosti. I jednoduše proto, že jde prostě o gigantický sešup. A i když se Snyder snaží sebevíc, skloubit film, který by na jednu stranu chtěl být dramatem o lidech s nadpřirozenými schopnostmi a na druhou velkou akční řežbou, kde na konci banda supermotherfuckerů rozseká miliony nepřátel je prostě z principu obtížné. A Snyder to nezvládl. I proto je i Liga spravedlnosti z roku 2017 o drobek snesitelnější. Veškerý přesah, který měli Muž z oceli nebo Batman v Superman jsou sice v podstatě pryč, v tomhle případě to ale bylo vlastně asi fakt dobře. Liga spravedlnosti z roku 2017 byla slepencem, to samé se ale dá v podstatě říct i o Lize spravedlnosti z roku 2021. Je vyloženě poznat, který materiál vznikl dodatečně a nejhorší přitom všem je, že to prostě vypadá skutečně hnusně. Snyder má pořád svou jasně nastavenou vizi, slušně našláplá vize z předchozích dvou filmů se ale propadá do nadmořských výšin, kdy to celé je i kvůli tomu, že toho Snyder chce mít ve svém filmu tak moc, že to jakoby bylo nad jeho síly. A jeho vizuál? Vypadá to jako počítačová hra v pohybu. Přitom všem je pořád poznat, že Snyder v sobě pořád má jistou estetiku a polovinu záběrů prostě jen ničí to hnusný CGI a především nepříliš vábný filtr, který navíc zapříčinil to, že nemá Liga spravedlnosti Zacka Snydera alespoň pěkné barvy. Sám Snyder říkal, že film není o penězích, pokud ovšem děláte velkolepou komiksovou týmovku v jejímž finále chcete rozsekat tuny nepřátel a být strašně cool, ty peníze se více než hodí. A je to poznat právě i na Muži z oceli a Batman v Superman. A prostředí opuštěného ruského města, kde se opět odehrává celé finále je prostě nadále neskutečně úsměvné. Zack Snyder navíc dostal volné ruce a tak si může dělat, co chce! Vezme Jokera v podání Jareda Leta a i když se přístup trochu mění, Leto nadále dokazuje, že on na to vhodné ztvárnění role prostě štěstí nemá a nechápu, kde se stála chyba. Tentokrát Joker alespoň není rádoby gangsta s tetovačkami z Chupa Chups, jenomže jeho pojetí role je nadále totálně mimo. Přitom jeho konfrontace s Batmanem je působivá. I přesto, že jsme je nikdy předtím neviděli interagovat, mezi ním a Jokerem jakoby skutečně panoval dlouhá léta zasetý vztah. Jen je háček, že vás to ve finiši nechá emocionálně chladným a to i díky tomu, že Leto i druhou šanci totálně promarnil. Přitom Leto dobrým hercem je, v rámci svého camea ale dokázal akorát to, že je nejhorším Jokerem v historii kinematografie a i když bych mu vlastně přál pořádnou třetí šanci, vlastně by možná bylo lepší, kdyby Leto podobně jako Snyder zavřel za DC Comics dveře. A pak je tu ten pověstný formát, který ztělesňuje Snyderovu ideální vizi (+ černobílý obraz, přičemž speciální černobílé vydání by skutečně mělo vyjít příští rok!). Tenhle formát není špatnou volbou pro menší umělecké filmy, je ale tou nejhorší volbou pro velkolepou komiksovku. Sledovat velkou bitvu, velkolepý souboj nebo jakoukoliv epickou scénu ve formátu 4:3 je velmi kuriózní zážitek. Představa, že by se takto v budoucnu točili všechny blockbustery, nebo existence reality, kde by v takovém formátu někdo sledoval Pán prstenů nebo Avengers: Endgame je jednoduše depresivní. Především to ale celé trvá 4 hodiny! 4 hodiny, které možná překvapivě utečou rychleji, než by člověk čekal, právě zde se ale dokazuje, že Snyder s volnýma rukama udělal něco dramaturgicky totálně nezvládnutého. Ony 4 hodiny ale mají stinné stránky- některé postavy jsou alespoň částečně lépe prokreslené, což ale neznamená, že by se z nich najednou stali světoborné postavy, které by měli ideálně utáhnout celou trilogii. Nejlíp na tom jsou Superman, Batman, Wonder Woman a Aquaman, ale to především proto, že každý z nich dostal vlastní film (Batman Bena Afflecka tedy tak na půl) a ty postavy už fungují díky ním, ne díky samotné Lize spravedlnosti Zacka Snydera. O dost horší jsou na tom Flash s Cyborgem. Ray Fisher dokazuje, že omezení jeho prostoru v původní Lize spravedlnosti nebylo hlavním problém, Ezra Miller zase do té role nadále tak trochu nesedí. Steppenwolf je nezajímavý záporák a Darkseid? Zcela očividně digitální panák, při kterém je divákovi jednoduše smutno, když si vzpomene, že Thanos u Marvelu vypadal víceméně jako z masa a kostí. Především tu má Darkseid možná i více prostoru, než by bylo užitku. Steppenwolf je pořád nezajímavý záporák a Darkseid? Zcela očividně digitální panák, při kterém je divákovi jednoduše smutno, když si vzpomene, že Thanos u Marvelu vypadal víceméně jako z masa a kostí. Především tu má Darkseid možná i více prostoru, než by bylo užitku. Hlavní záporák Steppenwolf nadále funguje jenom jako bezvýznamná figura, kde ani nemá smysl A všechny ty vedlejší role? Kdo nemá superschopnosti nebo náhodou není milionář, je nezajímavou a nevýraznou lidskou postavou. A trpí tím Amy Adams, Jeremy Irons, J. K. Simmons nebo Joe Morton, skvadra dobrých herců. A především se ty 4 hodiny naplňuji i momenty jako rádoby vtipkováním o věku Wonder Woman (tyhle momenty jsou dalším důvodem navíc, proč má ten film 4 hodiny). Ve finále je vlastně těžké polemizovat nad tím, zda jsou méně vtipné ty vtipy od Whedona nebo ty od Snydera. Nadále platí, že je Ben Affleck super Batmanem, Henry Cavill bravurním Superman a Gal Gadot ideální Wonder Woman a Jason Momoa je nadále sympaťák. Pořád je tu problém v tom, že Liga spravedlnosti tancuje mezi vážností a humorem a je to prostě nesourodý. A především se dokazuje, že všechny chyby na Lize spravedlnosti z roku 2017 nebyli tak úplně Whedonovou chybou. A jestli má někdo skutečně pocit, že tohle má šanci přiblížit se k Pánovi prstenů, ten dotyčný dluží omluvu Peteru Jacksonovi. Nejhorší ale je, že se to po vzoru Muže z oceli a Batmana v Superman bere strašně vážně, jenže na rozdíl od dvou zmíněných filmů v tomhle ohledu prostě selhává a především jsou humorné pasáže pěstí na oko. Koncept děje se nemění, takže výsledek děje celého tohohle sestřihu se vyvine víceméně stejně jako v původním filmu a jde tak vlastně jen o prodlouženou verzi, která je složena z mnoha vystřižených scén, jejichž existence byla dávno prozrazena a rozebrána. Některé věci tak možná dávají větší smysl (a jedna postava má dokonce najednou smysluplnější úlohu), jinak je to ale pořád mismaš. A především má původní Liga spravedlnosti 2017 hezčí barvy, zde je to celé v temnějším a vybledlejším filtru. Další část Snyderovy vize? Tak proč Muž z oceli a Batman v Superman mají tak krásné barvy? Proč to najednou musí být ve formátu 4:3? A kde je ten slibovaný životní výkon skladatele Junkieho XL? Liga spravedlnosti Zacka Snydera nezodpovídá odpovědi, ale jen předhazuje další otázky, problém je ovšem v tom, že na ně asi ani nejspíš neexistují smysluplné odpovědi. Fanoušci DC Comics budou ve finále nejspíš naprosto nadšení. Reakce, které tvrdí, že tahle verze Ligy spravedlnosti bude společně s Temným rytířem, Temným rytířem povstal nebo předloňským Jokerem patřit mezi vrcholy adaptací komiksů ze stáje DC Comics mě osobně dohání k pláči, protože tohle je prostě jen ukojení snu jednoho filmaře + mnoha fanoušků. Žádná smyslnost existence jinak neexistuje a už ten samotný fakt, že musí vzniknout dvě separátní verze Ligy spravedlnosti prostě ukazuje, že je něco špatně a že ve Warner Bros. a DC Comics definitivně snahu o svůj filmový vesmír nezvládli. Cesta, která nyní znamená ´´ samostatné filmy bez širokého propojování univerza´´ je dle mého naprosto správná a v zájmu Snydera i studia Warner Bros. už bych do Snyderových původních plánů radši opravdu zpátečku nevracel. I tahle verze nicméně dokazuje, že problém s celou filmovou Ligou spravedlnosti byl už v samotném zárodku..... (18.03.2021) (méně) (více)

Hodnotové soudy na adresu LIGY SPRAVEDLNOSTI ZACKA SNYDERA dominují, ale já si dovolím takový nemít. Podstatnější, než jestli je to lepší ve srovnání s Whedonovou verzí, či jak si to stojí s ohledem na další superhrdinské týmovky, je pro mě to, že je to zajímavé dílo. Ne nutně s ohledem na produkční a distribuční historii, jelikož už dříve jsme se dočkali Donnerova sestřihu SUPERMANA II, protože Warneři využili obliby nových verzí a sílícího fyzického média DVD (a teď se to opakuje, akorát se streamovacími službami). Spíš s ohledem na žánr a jeho formální podobu._____ V některých recenzích se objevují přirovnání k PÁNOVI PRSTENŮ, jenže ta sedí leda s přihlédnutím k povrchním shodám ve vyprávění (mýtus hrdiny, topos cesty, začátek in medias res) a žánrovým překryvům (příklon k fantasy, tj. ustupování vyprávění do pozadí pro budování světa příběhu a mytologie). Adekvátnější by bylo přirovnání k NEBESKÉ BRÁNĚ, protože ta taktéž využila dobové popularity jednoho žánru k těžce manýristickému, v mnoha ohledech excesivnímu dílu. Čtyřhodinová (!) LIGA SPRAVEDLNOSTI ZACKA SNYDERA je postprodukčně dokončený assembley cut, ke kterému bylo ještě dotočeno několik epilogů teasujíci možné věci příští (ok, i v tomhle je to jako PÁN PRSTENŮ - NÁVRAT KRÁLE měl taky nespočet epilogů, jenže ty uzavíraly předchozí vyprávění, že). První dvě hodiny v podstatě nevypráví (až na několik narativně integrovaných atrakcí, na jejichž konci sidekick budoucího hlavního záporáka získá jeden ze tří MacGuffinů). Jsou založeny na zastávkách ve vyprávění (podíváme se k této postavě, navštívíme tohle místo...), na zpomalení až zastavení obrazu - strnulosti obrazu jako obdobě ikoničnosti výjevů v komiksech, k čemuž dopomáhá po stranách užší výřez s na současné standardy netradičním formátem obrazu. Celé je to ale zvláštně arytmické, za což mohou delší záběry v dialozích i akci, s náhlými a rušivými prostřihy na detail a odskoky (do vzpomínek, do vizí, do odlišně pojaté temporality: zastavení, zpomalení). Tempo a rytmus jsou vůbec vychýlené, například první desetiminutovka je skoro beze slov, následně je upovídaná, aby po necelé půlhodině po sobě následovaly dvě atrakce; po půlhodinovém klimaxu zase dobře čtvrt hodina epilogů - a to členění do kapitol sice odpovídá výstavbě dlouhých hollywoodských děl, jenže ta takhle fakt nejsou organizována (osvětlení motivací a cílů i nutného pozadí až po hodině, jako kdybyste prolog ze SPOLEČENSTVA PRSTENU šoupli až po spytlíkování části party)._____ Nehodlám klást normativní nároky, jenom uvádím, v čem se to normám vzpírá. Nedá se přitom obrátit ani k žádné ze zavedených tradic žánru, protože tohle není ani odlehčenou žánrovou pastiší s psychologicky definovanými postavami jako marvelovky, ani nadlidské postavy nepřesazuje do skutečného světa a širších vztahů (politických, ekonomických, mediálních, náboženských...) a vazeb (rodinných, milostných) jako předchozí snyderovské dcčkovky, potažmo není ani campovým blbnutím jako postsnyderovské dcčkovky. Zatímco MUŽ Z OCELI byl o Supermanovi jakožto figuře spasitele, která se ocitla v dnešním světě, a BATMAN V SUPERMAN roli superhrdinů a vigilantů dále problematizoval, LIGA SPRAVEDLNOSTI je o superhrdinech jako novodobých bozích, mytických postavách větších než život, přičemž přítomnost běžného člověka či cokoliv lidského působí nepatřičně (Lois je redukována na jednu narativní funkci). Tohle je vskutku komiksový/superhrdinských film: o superhrdinech, nikoliv lidech a světu, s barokně přebujelou, na ikoničnosti a strnulých pózách založenou estetikou komiksů. Osobně preferuji, když se dílo vzpouzí normám a konvencím, ale činí tak systematicky (řada linií, motivů a cílů sbíhající se k Luthorovi v BATMAN V SUPERMAN), když je spojeno téma s formou (nechronologické vyprávění MUŽE Z OCELI korespondující s hledáním kristovské postavy v proměněném světě). I tak ale myslím, že by LIGU SPRAVEDLNOSTI měl každý a každá vidět. Už proto, že pro superhrdinské komiksy představuje to, co NEBESKÁ BRÁNA pro westerny či třetí KMOTR pro mafiánské opusy. (19.03.2021) (méně) (více)

V situaci, kdy jsem čekal všechno nebo nic, končím zase u průměru. A rozčiluje mě podivný instantní trend dělat z Josse Whedona neschopného břídila, který přece ani na těch Avengers nemá žádnou zásluhu. Nedávný král geeků je najednou za patlala, což je názor krátkozraký a v důsledku i zbabělý. Josstice League sice nebyla žádná výstavní paráda, ale přijít k cizímu projektu a v šibeničním termínu ho poslepovat z rozkývaného polotovaru do zcela jiného výsledku? To, že ze z filmu vyklubal poslabší blockbuster, je vlastně docela zázrak. A tím spíš mi to tak přijde teď. Zack Snyder totiž oproti tomu v jiných časových podmínkách a podporovaný davem svého toxického kultu sestrojil kolos, který už kvůli zařazení původně neplánovaných postav není tím, čím před lety být měl a - a to je asi nejzásadnější rána - nedává v důsledku výrazně jiný dojem než verze z roku 2017. Opravdu, pokud někdo sestřih pro kina považuje za nesledovatelný odpad a tady mluví o zážitku roku, tak si nevidí do pusy nebo měl o výsledku jasno už dávno před zhlédnutím. Pořád je tu totiž každou druhou replikou "motherbox", opět jsou Wonder Woman a Aquaman jen nevyužitými taháky, opět většinu zachraňuje Flash a opět pointa vítězství začíná a končí u Supermana. V jeho scénách vidím pokrok, ne snad kvůli reskinu, ale kvůli scénám, které mu jdou i beze slov trochu pod kůži a alespoň z malé části ospravedlňují přestřelenou délku. Takhle v novém je alespoň vidět, že nápad s "řadovou slovanskou rodinou" byl minule bláhovým omylem, ale co dostáváme místo toho? Po zvěstech o tom, že Cyborg je opravdovým srdcem filmu, musím ve výsledku jen kroutit hlavou, protože i tentokrát je zoufale navíc, což je s větším počtem jeho scén o to zřetelnější. Naopak víc Supermana je vždycky dobře, ale dohromady jsou to pokaždé jen generické minuty toho samého, žádný soudržný celek. Pár epizod seriálu spojených v jednoho macka. A jakkoli nechci nikoho urazit, protože to nemyslím zle, musím říct jednu věc. Zack Snyder se zbláznil. Nevím, jestli za to může jeho osobní tragédie nebo sociálními médii cementovaná domnělá moc jeho tvorby, ale všechna jeho režisérská rozhodnutí jsou buď podivná nebo rovnou nesmyslná. Čtyři hodiny, když spousta scén jen opakuje nebo variuje již viděné? Imax formát, když víme, že se jde na stream a ne do kina? Černobílá verze, ve které se dá lidským okem rozeznat snad jen oheň? A nakonec průšvih největší - snový epilog. Trikově nepřesvědčivý, dějově zcela nepasující a vzhledem k účasti opětovně hrozného Jokera extra rušivý. Právě tady se ambice tvůrců rozletěly do nejvyšších dálek, aby nejhlasitěji narazily. A to není o osobních preferencích, ale o na první pohled viditelných skutečnostech. Netrvám na tom, aby se jen napodoboval model Marvel, ale u DC v tomto případě dělali přesně to a jejich čtyřnásobná halabala rychlost nikdy nebyla vidět víc. V celkovém obrazu je to to samé, jako kdyby u sousedů přišli s Infinity War a s Endgame ve chvíli, kdy by v minulých letech vyslali do kin jen prvního Iron Mana, první Strážce galaxie a Capovu Občanskou válku. A přesně z toho důvodu jsem byl u Avengers opakovaně napjatý a dojatý a tady emoce zazvoní právě jen u Flashe (a to hlavně proto, jak přesně na tělo je Millerovi napsaný) a (to všechna čest) opakovaně i u Supermana, nejen díky tomu, že je Cavill sošným Kal-Elem víc než kdy předtím. Zbytek drží vší silou herci nebo opulentní akce, ale srdce tu vážně není. Jen oblíbené postavy, smutně často odsouzené k tomu být jen akčními figurkami. (18.04.2021) (méně) (více)