Кольская сверхглубокая
The Superdeep
Obsahy(1)
Kolský superhluboký vrt je největším těžebným zařízením v zemi. V roce 1984, v hloubce více než 12 kilometrů, něco napadlo pracovníky. Po těchto událostech je objekt uzavřen. Malý výzkumný tým jde do podzemí, aby zjistil, jaké tajemství se skrývá v nejhlubší díře na světě. To, co zjistili, se ukázalo být největší hrozbou v historii. Nyní je budoucnost lidstva v jejich rukou. (LIVINGDEAD)
(více)Videa (1)
Recenze (99)
Trochu jako celek slabší než Sputnik, na druhou stranu se za Kolský supervrt Rusové stydět fakticky nemusí. Asi bych opět uvítal kratší stopáž, kde by se tvůrci vyvarovali zbytečných sekvencí, u kterých by ve výsledku neuškodilo, kdyby se ve finální verzi neobjevily. Jinak zasazení jsem uvítal s otevřenou náručí, podzemí v hloubce 12 km a k tomu všemu neznámý parazit ? Touhle premisou nemohli trefit vedle. Herecky to asi není v každém momentu hitparáda, ale nikdo zde na druhou stranu nepůsobí jako nějaká pěst na oko. Musím vyzdvihnout dvě věci: špičkový audiovizuál (chválím za využití praktických efektů, to se často moc dnes nevídá) a vykreslení bezútěšné atmosféry. Pokud se vám v hororovém žánru povede skloubit tyto dva aspekty dohromady, máte napůl vyhráno. Za zhruba 50 milionů korun víc než jen koukatelná zábava. Silné tři hvězdy. 6,5/10 ()
Ruský pokus o Vec? Ale veľmi slabý. Nejaká nechutná pleseň ovládajúca ľudí ma fakt nenadchla. Chýba tomu poriadna temná atmosféra. Gore je dostatok a je riadne nechutné, ale to je pre mňa už skôr negatívum. Postavy priemerné. Tempo pomalé. Snáď len lokácie sa vydarili. Celkovo som sa skôr nudil ako bavil. 4/10. ()
Oproti právě okomentovanému Sputniku je to žánrově ujasněné, což je pozitivum. Druhým pozitivem je Milena Radulovič, která se zřejmě díky Balkánské hranici (alias kolik deka nechá střela z DŠK z kosovského Albánce) etablovala v ruském filmu. I prostředí výzkumné laboratoře s bílými kachlíky působí tak nepříjemně, jak asi mělo a trikaři (ve stylu staré dobré animatroniky) a výtvarníci se docela vyřádili. Tím ovšem pozitiva víceméně končí. Postavy jsou představené dost nepřehledně, případně nejsou představené vůbec, logika prohrává víceméně kontumačně (kdo pochopil, proč mluvíme o permafrostu, zimě a vůbec, ale pak tam najednou máme 200°C, a vysvětlí mi to, vyhrává zlatého bludišťáka) a opakování je sice matkou moudrosti, ale když se dva lidé hned po sobě projeví jako zrádci, tak to zavání trochu bezradností scénáristy. Alespoň jsem byl ušetřen pokusů o filosofii a samotný závěrečný zvrat není úplně marný. S logičtějším vývojem a lépe představenými postavami by to vůbec nemuselo být špatné, škoda. Avšak stále je to lepší než prequel Věci, to je dlužno dodat. ()
I když se to často nabízí, nemám to srovnávání hollywoodské produkce se zbytkem světa rád. A zvlášť u ruských filmů. Jasně, občas to vypadá, že se snaží s Hollywoodem poměřovat pindíky a pouští do světa bizarnější verze amerických filmů. Pokud máte v tomto žánru nakoukáno, budou vám naskakovat asociace ke Smrtícímu parazitovi, nebo dokonce Věci: Počátek. Podle mě je to v tomto případě zavádějící. A to i když všechny tři spojuje nepříliš vysoké hodnocení diváků. Arsenij Sjuchin je výborný režisér, vcelku dobrý scénárista, ale žije a točí v Rusku. Proto se dočkáme klasických propriet, které dokážou zničit sebelepší film. Blbé patetickopolitické plky, minulostí zatížená postava a neodbytné nutkání procpat lásku do jakéhokoliv žánru. Tohle zabije většinu ruských filmů spolehlivěji, než zombie houba usazená mezi mravenčími tykadly. Pokud se nad to dokážete povznést, nebo jste amatérští střihači, zůstane vám 80 minut vynikajícího hororu, který se opírá o neokoukané tváře, velmi atraktivní prostředí, ale hlavně o parádní atmosféru, která mi připomínala to nejlepší z Annihilation. ()
Ja neviem, Rusom voľajako tie horory nejdú. Ono to vôbec nie je zle natočené. Miestami je dokonca podzemná ruská Vec fakt slušná jazda. Ale je to dlhé ako (ruská) krava, postavy sú neviditeľné, herci ani sympatickí, ani nesympatickí a obsahuje to strašne veľké množstvo nudných scén, kedy sa dá nezáživnosť krájať, takže si všímate blbosti (fakt si na také miesto obula tenisky?). Koniec nemá konca kraja. ()
Galerie (37)
Photo © TrioFilm
Zajímavosti (4)
- Houba, o které jedna z postav mluví, je v roce 2017 objevená brazilská houba Ophiocordyceps unilateralis. Ta dokáže ovládat chování mravenců. Když její spory proniknou do organismu mravenců, pomocí doposud neznámé chemické reakce způsobí, že mravenec se začne pohybovat úplně jinak než předtím. Opustí sám mraveniště – už to je výjimečné a zcela nepřirozené chování – a nedaleko něj se zakousne do nějakého listu. Přesněji řečeno do spodní strany listu. Tam pak zůstane bez pohybu, dokud nezemře. Tím teprve ale začíná to nejhorší. Mrtvý mravenec se začne plnit stále přibývajícími sporami. Ty pak ze zhoubovatělého těla stále zavěšeného na listu vystřelují; protože jsou blízko mraveniště, je poměrně velká šance, že nakazí dalšího mravence, a houba se tak dál rozmnoží. Podle vědců, kteří tyto podivné houby zkoumali, jich existují celkem čtyři druhy. (ČSFD)
- Kolský superhluboký vrt je nejhlubší vrt na světě a byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů (také se mu říká Díra do pekla). Nachází se v Murmanské oblasti ve vzdálenosti 10 km od města Zapoljarnyj na území geologického Baltského štítu. Dosahuje hloubky 12 261 m. Na rozdíl od jiných vrtů, které byly prováděny za účelem hledání ropy nebo geologického průzkumu, cílem tohoto byl pouze výzkum litosféry v místě, kde Mohorovičićova diskontinuita prochází blízko zemského povrchu. Vrt byl započat v roce 1970 a ukončen byl v roce 1994. Během provádění Kolského vrtu bylo učiněno cca 12 000 nových objevů v geologii. (Zdroj: Wikipedia.cz)
- Minimálně od roku 1997 se internetem šíří městská legenda, že vrt byl zastaven z důvodů údajného provrtání se do „pekla“. Nicméně samotná legenda je staršího data, poprvé se pravděpodobně objevila v anglofonní části světa v rámci vysílání Trinity Broadcasting Network v roce 1989. Ruští inženýři údajně měli spustit do vrtu mikrofon, který měl zachytit podivné nářky. Tento audio záznam koluje na internetu jako autentický. Nicméně jedná se o část soundtracku z roku 1972 k filmu Baron Blood, který byl pouze částečně remixován. (Zdroj: Wikipedia.cz)
Reklama