Dobrý voják Švejk

Priznam sa, ze knihu som nikdy necital a vzdy som sa k tomuto ako aj k mnohym starsim ceskoslovenskym filmom vyhybal, ale pan Hrušínský ma skutocne pobavil. Asi mi malokto uveri, ze Hrusinskeho som spoznal vo svojich detskych casoch az v rozpravke STRASIDLA Z VIKÝŘE (1987), kedze som vtedy pristupoval k inym zanrom a neskor skor uprednostnoval americke filmy :-) Ale teraz pomaly dobieham zameskane a som rad, ze som mohol vidiet aj tento zlaty klenot ceskoslovenskej kinematografie. Teraz uz len mat stastie na pokracovanie filmu POSLUSNE HLASIM (1957)... 05.08.2009 ___ Rudolf Hrušínský, st. - (Josef Švejk) +++ Miloš Kopecký - (Feldkurát Katz) +++ František Filipovský - (Agent Bretschneider) +++ Svatopluk Beneš - (Nadporučík Lukáš) +++ Eva Svobodová - (Müllerová) +++ Josef Hlinomaz - (Palivec) +++ Božena Havlíčková - (Katy Wendlerová) +++ Stella Zázvorková - (Prostitutka s bičem na stole) +++ Hudba: Jan Seidel +++ (05.08.2009)

Nedomnívám se, že by se jednalo o věrohodné přenesení geniální knihy na filmové plátno. Film je sledem humorných historek. Tak lze pochopitelně pojmout i Haškovu knihu, ale mezi řádky se nacházejí trefné charakteristiky doby i mentality, které se na filmové plátno prostě přenést nedají. To nic nemění na tom, že co se filmového přepisu týče, bylo dosaženo maximálních možností. Charisma Rudolfa Hrušínského pochopitelně dominuje, stejně jako svérázný feldkurát Miloše Kopeckého i přesně důstojnická poloha Svatopluka Beneše. Škoda, že Bohoušek Bretschneider a hostinský Palivec (Filipovský, Hlinomaz) zůstávají na hranici hrubé karikatury. Švejk je filmem, který stojí na hercích a přiměřeném režijním vedení Karla Steklého, stejném jako kdysi propůjčoval svým filmům Martin Frič. A metody MUDr. Grünsteina jsou opravdu jen pro silné povahy. (06.12.2003)

Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Dobrý voják Švejk Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Dobrý voják Švejk - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... (v kostce to samé platí i o pokračování Poslušně hlásím natočeném o rok později) (01.12.2007)

Jeden z klenotů naší filmografie. Životní role Rudolfa Hrušínského, ale i ostatní figury jsou výborné a nezapomenutelné. Hledala jsem si k němu cestu poměrně dlouho, ale vyplatilo se. Čím jsem starší, tím víc si dokážu fiml užít. Musela jsem k němu prostě dozrát. Jsem taky moc ráda, že film je barevný. Připomíná tak ty ladovské postavičky. (21.10.2020)

Ano až teď jsem kouknul na další klasiku zfilmovanou podle úspěšné knižní předlohy pana Haška. Upřímně asi se to pro mě nestane něčím, co bych vyhledál každé Vánoce, ale musím ocenit to, jak se role zhostil Rudolf Hrušínský. Moc pěkné se dívá i na starou Prahu a je fajn vidět celou řadu hereckých osobností té doby. Za tuto českou legendu dávám 75%. (31.12.2023)