Karisuma

Film dokaze uchvatit svou atmosferou, ale prece jen sledovat hodinu a tri ctvrte, jak se par aktivnich pomatencu pretahuje o strom, se muze jevit jako trochu malo. Na druhou stranu, kdo by kdy cekal, za takova dejova linie dokaze byt i strhujici. Korme jiz zminene atmosfery snimku dominuje zretelny spiritualni modus. Jestlize ho divak prijme, pochopi, ze strom neni stromem, les neni lesem, policajt neni policajtem atd. Neni to zadne arcidilo, ale da se to nazvat prijemnou projekci. K videni na festivalu Eigasai 2009 v prazskem kine Lucerna. (26.01.2009)

V rámci Kiyoshi Kurosawy v zásadě konformní, dobře stravitelný kousek. Symbolika je originální (jak je pro autora typické) a srozumitelná (méně typické), jen u některých momentů v poslední ca čtvrtině jsem poněkud tápal. Výborně na mě fungovala i vizuální stránka, silnou devizou je také skvěle absurdní humor. Jeden z filmů, které není od věci vidět opakovaně. (26.01.2009)

Ano, film je nelogický, divný, bez příběhu, zároveň si však myslím, že to je jeho myšlenka, hledání odpovědí na věčná témata jaký má život vlastně smysl a na jakých principech funguje. Proč by měl mít život jedince menší hodnotu než život společnosti? Za klad pokládám fakt, že film k vytvoření „mystické“ atmosféry nepotřebuje žádných nadpřirozených jevů, ale vystačí si jen s vyšinutými postavami (zejména „nezúčastněná“ hlavní postava mi přišla velice zajímavá) (25.01.2009)

[Eigasai 2009] Nehledejte děj u filmu, který je jednou velkou metaforou na otázku, kterou Kiyoshi Kurosawa nastínil na začátku, o kterém by se možná dalo říct, že byl zakotvený v realitě. Někdo si bohužel ani neuvědomil, že to jsou metafory, a tomu také odpovídá zmatenost a hodnocení filmu. Problém s hodnocením je v tom, že si každý může metafory interpretovat úplně jinak. Dost scén jsem moc nepobral a potřeboval bych film zhlédnout ještě jednou, ale Charisma na mě velmi zapůsobil. (26.01.2009)

I kdybyste mnou drhli podlahu a pak napíchli na kůl, tak nepovím příčiny jednání nejeznodznačného hrdiny. Ten brouzdá v tomhle nečekaně zadumaném snímku po všech místech i nemístech za záchranu toho, co ještě zachránit lze. Režisér s povědomým jménem hraje žánrové kostky, kde místy vylosuje vtipnou vsuvku, aby náhle tak zahustil atmosféru, že sedačka v kině začíná být světelná jak paprsek. Atmosféra a doslova vzrušující čekání na další fígle svérázného tvůrce činí z Charisma i přes formální roztahanost nečekaně zajímavý film pro diváka. I když (dle mého) někde nevěděl ani on sám a ke konci zboří nebohému divákovi aspoň tu chabou snahu o pochopení. Intelektuální režisér žánry umí, atmosférou válcuje vše a hlídá si pečlivě nejasné symboly. Taková prověrka z filosofie někoho bez odpověďí naštve, ale na takový film se dle mého nejde zlobit. Jenom ten hlavní hrdina je pro mě věčnou záhadou... (23.09.2009)