Dotkni se mých ran

Napsal jsem samostatnou, nadšenou recenzi, takže už jen pár slov: Seriál, který určitě doporučuji. Ano, mohli bychom hovořit, zda se antisociální porucha osobnosti dá vyléčit bez léků, každý případ je však individuální. Antisociální porucha osobnosti, kterou má hlavní hrdinka, je navíc velmi vzácná. Jednak totuto poruchou trpí častěji muži, než ženy. Jednak se ženy, když už jí trpí, projevují promiskuitně, což hlavní hrdinka nedělá. A do třetice, ne každá žena, která jí trpí, bude bohatá a krásná. Takže konkrétní příklad hlavní hrdinky je velmi zřídkavý. Což si, myslím, bude uvědomovat většina mužů, kteří seriál sledují a nedá se předpokládat, že by ženy s antisociální poruchou osobnosti začali po vidění It's Okay to Not Be Okay vědomě vyhledávat. Video OST. (06.11.2022)

V podstate sa mi to páčilo, téma neobvyklá, zaujímavá a zvláštne spracovaná. Každý diel niečím zaujme, prelínanie príbehu hlavných postáv s vedľajšími. Takmer v každom diele odznie nejaká rozprávka. Jediný háčik, teda pre mňa, je chémia medzi hlavnými hrdinami, snažili sa, snažili, ale proste to z nich nevyžarovalo a nebolo to tým, že obaja mali svojich kostlivcov v skrini a traumy s ktorými sa museli vysporiadať. Proste tam to iskrenie a chémia nebolo a to mi chýbalo :-( (18.09.2020)

Nebudu psát, že to byl můj první korejský seriál, nebudu ani psát, že ačkoliv jsem ho hodnotil vysoko, docenil jsem ho až po dlouhé době a už vůbec nechci psát, že vlastně díky němu jsem pokračoval dál v cestě. OOH Prvních cca pět dílů je i dost dobrá filmařina, hezký nápady, netradiční přechody a jiné. Tohle se pak v podstatě vytratí, ale zase místo toho nastupuje odhalování zápletky, takže je vlastně pořád na co se dívat. Jakoby kdybych to přehnal, tak se tam vlastně celou dobu nic neděje, ale zároveň hrozně moc, možná v tom je to kouzlo. OOH Hlavní trojku snad nemá cenu komentovat, Seo Ye-ji je královna, nastartovala u mě to vnímání hraní obličejem, kterému herečky z Koreje prostě vévodí, nechápu čím to je. Našlo by se určitě tucty "západních" hereček co to dokážou, ale tam to nějak nevnímám asi. Kdežto tyhle holky umí vyjádřit emoci jenom nadzvednutím obočí nebo vykulením očí nebo zkrabatěním čela a já hned vím na čem jsem. Okouzlující. Kim Soo-hyeon je dobrý herec, moc dobrý, ale chtěl bych ho vidět se víc smát, protože ty záblesky tam jsou, že i tuhle polohu by zvládnul skvěle, ani v MzV se tolik nesměje. A o autistickém bratrovi bych mohl psát celý večer, ještě, že ho někdo doopravdy ocenil. Ale těmito třemi to nekončí, v podstatě všechny vedlejší postavy jsou top a i v tom je to kouzlo. OOH Jak jsem si k tomu hledal zpětně cestu, tak jsem to neviděl ještě tolikrát jako jiná díla, ale jedno je jasné, i přes hustou minutáž, jsem snad nepřetáčel, to se ani u těch dvou "oblíbenějších" co jsem viděl na začátku, nedá říct. Nechci to překombinovat tak radši přestanu psát, každopádně tohle dílo bude navždy ukázka toho, že když zboříte jednu zeď, může se za ní skrývat neuvěřitelný svět, který vás může ovlivňovat už napořád a já mu za to nikdy nepřestanu být vděčný !! ..006.. (22.04.2024)

Tie vsuvky s rozprávkami a nejaké hlášky sa mi síce páčili, ale sú ako lovebombing - na prvý pohlaď to môže vyzerať dobre a človek z toho môže byť unesený ale je to pasca. Soundtrack sa mi nepáčil. Najzaujímavejšia postava bol autistický brat, a láska medzi dvoma pacientmi bola zaujímavejšia než hlavný pár a ostatné vzťahy. Škoda, že seriál nebol len o bratoch a/alebo len o pacientoch v psychiatrickej liečebni. Bez hlavnej ženskej postavy, ktorá má osobnostnú poruchu typu B, a ktorej dejová linka bola venovaná viac než 50% stopáže. Je v poriadku nebyť v poriadku, avšak nie je v poriadku ubližovať druhým, správať sa k nim ako k handre, zhodiť ich zo schodov, kradnúť im veci, potrebu ovládať ich, sexuálne ich obťažovať, prenasledovať ich, byť majetnícky. A nebola za to ani potrestaná, neniesla za to žiadne následky, namiesto toho s ňou súcitili a dostávala x-krát šanci (postavy ospravedlňovali jej činy buď tým, že je pekná alebo tým, že je osamelá) ale stále sa správala rovnako, na konci kus stlmila, ale bez profesionálnej terapie nikdy nebude vedieť zvládať príznaky. Neznesiem príbehy, kde postava s osobnostnou poruchou typu B je romanticky/kamarátsky spárovaná s osobou, ktorá takú poruchu nemá, tým viac keď je násilná, a keď je to propagované ako romantika a nie thriller (ako thriller - kde sa on od nej snaží utiecť a nakoniec ona zomrie pri nehode/niekto ju zabije - by táto k-drama bola fakt dobrá). Romantizovanie násilného správania a propagovanie toxických vzťahov s osobou s osobnostnou poruchou typu B nie je v poriadku (ako čítam, iným sa páči lebo je pekná a charizmatická - rovnaké poblúznenie ako pri Christian Grey vo 50 shades). Potrebujú terapiu, nie vampírovať na ľuďoch. Taktiež ma na nej iritovalo to, že sa potrebovala pýtať, či je pekná a potom bola nasratá, keď nedostala reakciu, ktorú chcela. Najproblematickejšia postava nechodí na profesionálnu terapiu napriek tomu, že seriál sa odohráva na psychiatrickej liečebni. Aký odkaz to vysiela? Že ak človek má osobnostnú poruchu, tak nech si nájde empatických, kodependentných ľudí, ktorí jeho správanie sú ochotní znášať namiesto toho, aby seriál vysielal odkaz, že nie je hanba vyhľadať profesionálnu pomoc. (26.05.2021)

Děj mě nebavil, nicméně kdykoliv byli na obrazovce Ye-ji Seo, Jeong-se Oh a Chang-wan Kim, tak to mělo tu pravou šťávu, které bych se klidně uchlastal. Za tyto charaktery a super pohádky tam ty 3* jsem ochotný dát. (16.09.2020)