Nebe a země

Stoneovská agitka, velmi povrchní a bohužel zároveň nabubřelá. Iritovalo mě, že všichni mluví anglicky. Co hůř, iritovalo mě, že se všichni chovají hrozně americky a celý film, který se tak moc vydává za "pohled z druhé strany", tuhle roli rozhodně neplní a není tomu ani blízko. Má to pár silných kusých momentů, ale záměr Stoneovi rozhodně nevyšel, (04.08.2013)

Celý snímek na mě působil dojmem, jako kdyby byl z jiného vesmíru. Jakožto zdejší největší odborník mohu říct, že tohle se Oliverovi hodně povedlo. Z nějakého záhadného důvodu mě to celé velice intenzivně emočně zasáhlo, což se už proklatě dlouho ničemu nepodařilo. Dokonce se přiznám, že mi v závěru ukáplo i tři a půl slz. Strašně je mi sympatické, že se Stone dokáže koukat na určité události z trošku jiného pohledu, řekl bych z takového více lidského pohledu a soustředit se tak na skutečné problémy. Po mnoha filmech o válce z Vietnamu, jsem si ji snad poprvé mohl prohlédnout z pohledu lidí, kterých se dotkla ze všech nejvíce. Obzvlášť musím pochválit hudbu pro mě nepříliš známého Kitaró. Hudba byla naprosto božská a jsem si jistý, že posunula snímek o několik úrovní výš. Dost mě překvapilo, jak celým filmem proplula Hiep Thi Le, a to takřka bez hereckých zkušeností. Strašně mi sedlo do noty buddhistické pozadí snímku. Skvěle se prolínalo s hrůznostmi války. Neskutečně se mi líbila spousta vyřčených myšlenek. Opravdu neobyčejně přínosný a neskutečně lidský film. Myslím, že Oliverova matka, které film věnoval, může být na syna právem hrdá. Skvělý film s naprosto kouzelnou atmosférou, který nejsem schopný ani za týden plně vstřebat. (21.06.2018)

Skutečně jsem nevěřila, že se i do takové fresky osudů podaří Stoneovi nacpat jeho typický režijní styl, který si dovybrousil na o rok mladších Zabijácích. Zrychlené a zpomalené záběry, sem tam černobílá dokumentaristika (zde reprezentuje převážně halucinační sny a vojenské akce), ale jen pro vyjádření momentálního stavu, nálady. Na počátku vás ochromí propracovaná statická filmařina krajiny, lidé pracující na rýžových polích, žijících ve svých chatrčích to vše za doprovodu zajímavé hudební složky. Pak přichází Vietkong, vládní armáda a Američané a rázem se mění charakter snímání, nebýt komentáře hlavní hrdinky,vše by spíš hrálo na kašírovaný dokument o válce a jejím zázemí (šmelina, prostitutky atd.) Poslední část filmu, tedy dovětek z Kalifornie, je už čistě melodramatická a chaotická záležitost, která stojí hlavně na vnitřním boji vietnamského veterána a na vnějším rozkladu jeho rodiny - zde se Stone vyřádil asi nejvíc ve svých režijních exhibicích. Na stranu druhou na mě tento film působí hodně umírněně oproti jiným, asi za to můžu "děkovat" knižní předloze, která má co říci, ale nedělá to maximálně naturalisticky, i přestože je sepsána ze skutečných vzpomínek. Stone si knihu převedl do scénáře, což je další fakt, který mě dost překvapil, protože mě to u něj přijde jako akt momentální nostalgie a něhy - nevím zde je to správné slovo, ale prostě mě jiné nenapadá. Neznámé vietnamské tváře herců odvedly nadstandardní práci, T.L. Jones se stal po tomhle filmu definitivně a zaslouženě modlou páně režiséra a Joan Chen coby matka hlavní hrdinky také odvedla zajímavý part. Jedna má výtka směřuje k suvéréní angličtině, kterou na mě vypálili Vietnamští domorodci, aby pak v komunikaci se skutečnými Američany skoro neznali jediné slovo. U hlavní hrdinky se to snad dá pochopit, ale u ostatních?! Na druhou stranu je mi jasné, že masové publikum v anglofonních zemích prostě titulky asi nerado :-( - ale mě ten dabing prostě štval. (21.09.2006)

Z vietnamské trilogie Olivera Stone mě tento film oslovil nejméně. Bylo velmi těžké zpracovat tak silný příběh do dvouhodinového filmu. Emocí bylo tak moc a tak rychle po sobě, že jsem je po celou dobu filmu nedokázala zpracovat - prožít. Navíc se mi pořád vkrádaly myšlenky, zda podobné tragédie zanechávají američtí vojáci i v jiných zemích, kde "šíří demokracii". Afghánistán, Irák či v okolí některé z 823 amerických základen rozmístěných ve více než 130 (ze 194) zemích světa. Snad o tom někdo podá svědectví jako Stone v tomto filmu. Průměrem hodnotím zpracování, nikoli příběh. (20.09.2014)

"V jeho velké, drsné tváři bylo vše, co jsem na Americe milovala.." Naprosto skvělá filmová záležitost, která rozhodně nestojí ve stínu dalších dvou filmů Olivera Stonea, samozřejmě mluvím o filmech Četa a Narozen 4.července, tvořících dohromady triptych o válce ve Vietnamu, tentokrát opět z tak trochu jiného, byť očekávaného pohledu.. Tentokrát totiž sledujeme příběh těžce zkoušeného národa očima chudé Le Ly, nejmladší dcery "rolníka".. Rozdělení země, nechutná zvěrstva jednotek Vietcongu i samotnou Vietnamskou válku Stone servíruje sice dostatečně realisticky a syrově, jak už jsme si u jeho snímků zvykli, ale nadmíru přínosně také s důrazem na mluvené slovo, ať už v podobě Le Ly v pozici vypravěčky, byť právě tento způsob jakéhosi líného dovysvětlování mi většinou příliš nesedí, či případně samotnými dialogy, aniž by si liboval v přímém zobrazení toho všeho násilí a krutosti, což nabízí vítaný protipól zejména k již zmiňované Četě.. Nahlížíme nejen do historie, ale i do kultury, tradičních zvyklostí i buddhismu, což ovšem podle mě patří ke slabinám tohoto snímku, protože právě přetěžká duchovní linka táhnoucí se celým příběhem značně brzdí plynulost a svižnost filmu a zbytečně jej prohlubuje, ačkoliv je zřejmé jak je pro Le Ly důležitá.. Ani romantická stránka filmu obzvlášť díky podivně překotnému vrstvení scén jedné na druhou nedokáže z potenciálu, který skutečný příběh, jímž se Stone inspiroval, bezesporu skýtal, vyždímat maximum.. A tak nad vším ostatním výrazně vyčnívá snad jen famózní výkon Tommyho Lee Jonese, přestože jeho rozrytá tvář nedostala tolik prostoru, jak by se mohlo zdát, neskutečně magická kamera filmového malíře Roberta Richardsona a parádní soundtrack, pod nějž se podepsal známý japonský multiinstrumentalista Kitaró.. (04.06.2013)