Takoví normální zabijáci

No teda kurva to byla gigantická řežba. Než se člověk vůbec vzpamatuje, že film začíná, tak už má za sebou pár mrtvol. V první chvíly mi sice moc neseděla kamera, kdy byl obraz každých 10 vteřin jinak barevnej a neskutečně zběsilej střih, kde se mezi normální scény nastříhaly takový psycho ukázky , až to vypadalo skoro jako nějakej dokument, což si myslim, že to takhle Oliver Stone trošku chtěl, já bych to sice přece jen nechal jako normální příběh, ale nakonec jsem si na to docela zvyknul, i když to nebylo úplně ideální, takhle to bylo zhruba do 3/4 filmu, kdy se stihla pěkná řádka brutálních vražd a trochu volnější průběh ve vězení, jenže pak začaly úplně neskutečný jatka, možná sem taky šílenec, ale já Woodymu a Juliette fakt přál aby utekli. Ve filmu je sice docela velký množství herců, ale moc dlouho se tam většinou neohřejou. Nejviditelnější jsou samozřejmě Harrlesson a Lewis a jsou taky naporsto nejlepší, fakt úžasný, pak jsou tady ještě skvělý Tommy Lee Jones a Tom Sizemore, ale na Harrlessona s Lewis prostě nikdo nemá. Drsnější příběh jsem už dlouho neviděl, jestli jsem vůbec drsnější někdy viděl (28.07.2006)

Napriek tomu, že Stone sa do štýlu a lá Tarantino absolútne nehodí a nechápem, že si Quentin vybral, alebo teda súhlasil práve s ním, zvladol to na jednotku. Príbeh neobhraný, totálne zhúlený a rozorvaný, bez servítiek, hlavní hrdinovia sú tak rozpoltené osobnosti, že v priebehu filmu sa mi často menil názor na ich správanie a v závere by som nepohrdol ani jedným štýlom ukončenia. Réžo si vybral kvázi happyend, no každý to tu určite vidí inak. Proste takí normálne nenormálny film tu ešte nebol-nebude! 75%. (29.10.2006)

Zatímco u Mechanického pomeranče mi násilí přišlo nutné a místy zábavné, tady se mi zdálo bezdůvodné a v některých případech dokonce surové. Filmu nelze upřít originalitu a několik geniálních scén, stejně jako dementní dialogy a ujeté chování ústřední dvojice. Přes skvělou kameru to na mě působilo chaotickým dojmem, takže s hodnocením výš nepůjdu. (06.08.2010)

Roztržité, zmatené, zběsilé a roztodivné. Totální chaos ve všem. Především první polovinu. Na tento styl zpracování jsem si po celý film nemohla přivyknout, a když už se tak začalo dít, film se přehoupl do druhé, lehce ustálenější, přesto však zcela pořád šílené části. Celý snímek, zvláště, již výše zmiňovaná, jeho první polovina, je prokládán bizarními a potrhlými výjevy, které v podstatě úspěšně zastiňují nijak zvláště originální obsahovou stránku. Ve spojení s tradičně osobitou a originální kamerou Roberta Richardsona vytvářejí ze zdánlivě obyčejného příběhu vskutku působivou a bláznivou jízdu. Dva hlavní maniaky skvěle ztvárnili Woody Harrelson a sympatická kočanda Juliette Lewis. Napadlo mne, jak by film vyzněl, pokud by zůstala zachována hlavní dějová linie, ale byl by zpracován poněkud klidněji a rozvážněji. Nejspíš není příliš na místě klást si tuto otázku k filmu, k němuž stvořil scénář šílenec Tarantino a mluvit přitom o klidu:) Můj zájem však vzbudila informace v zajímavostech, kde se uvádí, že scénář byl přepsán na základě rozhodnutí produkce. Jaký by byl výsledek, pokud by se režijních otěží chopil sám Quentin? A jaký by byl v případě, kdyby se jich chopil Quentin se svým nezměněným scénářem v ruce? Líbilo se mi to. A docela dost. Ale... (15.08.2010)

Stone tím prý chtěl upozornit na rozšířenost násilí ve společnosti a na roli médií. Kecy. Sám se v těch řežbách vyžívá, jen z toho chtěl udělat cosi více a vytvořil stylistické cvičení - mění způsoby snímání, střídá černobílé záběry s barevnými apod. - všechno je to jeden dlouhý klip. Jenže z dívání se na klip dvě hodinymě rozbolela hlava. Film, který si hraje na něco, co není. (15.07.2003)