Salvador

Opět ze sebe budu chrlit převážně superlativa. Jedno bych rád směřoval k tvůrci titulků, jehož přezdívku jsem úspěšně zapomněl, a to za to, že kromě dialogů zmínil v titulcích i krátký popis jednotlivých událostí, tedy koho a co zrovna vidíme, což bylo pro nás, kteří nejsme s konfliktem v El Salvador obeznámeni více než přínosné k dokonalému pochopení a neztracení se v ději. Zbytek superlativ míří k Oliverovi Stoneovi, kterému se tento film opět mimořádně vyvedl. Moc se mi líbí, že dokáže být jako režisér absolutně nestranný. Opět popisuje děj a události jako konflikt dvou stran, kde každá bojovala za své zájmy a následný dopad na civilní obyvatelstvo. Děj je na události velice bohatý a příjemně svižný. Skvěle napsaná a obsazená byla role ústředního novináře, který není vykreslen, jako nějaký vyumělkovaný hrdina, nýbrž jako člověk se spoustou problémů a chyb, který se řídí svým srdcem a pudy. James Woods zde byl opravdu vynikající. Líbí se mi Stoneův úhel pohledu, ale chápu, že je to režisér, který se rozhodně nezavděčí každému. Každý záběr zde měl své místo a napomáhal přinášet divákům celistvý obrázek o dané zemi a o situaci. Mimořádně kvalitně odvedená práce. (15.05.2019)

I přes chvály kritiků a samotných diváků si Salvadoru všimla americká kina až po úspěchu Stoneovy následující Čety. Právě nadšení z režisérova zlomového snímku zaostřilo zraky dalších lidí na sarkastické politické drama, které své názory formuluje až překvapivě jasně. Ve snímku představuje novináře Richarda Boyla (za energickou roli na Oscara nominovaný James Woods), kterého naposledy s balíkem kapesného poslali do Libanonu. Jenže to by nemohl pravidelně ztrácet novinářský průkaz, pít, kouřit marihuanu, lhát a být mizerný katolík. Zapálený fotograf se už tak musí konečně prosadit a vstupenkou do vyšší ligy má být cesta do středoamerického, občanskou válkou zmítaného Salvadoru. Nejde ani tak o to, do které strany kontroverzní politický filmař Stone kope víc, ale spíš jak. Jeho překvapivě jistá a kompaktní režie dokáže být nejednou dokonale zákeřná, kdy manipuluje s divákem, jak se mu zlíbí a happy-end odkládá tak dlouho, až ho úplně smete z prašné salvadorské cesty. Režisérův nadčasový útok je jasně mířený proti politickému i vojenskému směřování a vměšování vlády Spojených států. Hořkou pachuť v ústech kombinuje s poměrně vtipnými a svěže napsanými dialogy, které vkládá do úst nejen sarkastickému Boyleovi, ale i jeho věčně opilému kamarádovi. Možná ale i kvůli tomu nejsou některé scény tak úderné, protože ne vždy je vrstvení komických a dramatických scén úplně vhodné. (13.10.2012)

Oliver Stone tady naplno ukazuje svou sílu, která je v krutosti, jež je podávána celkem syrově. Jasně, mohlo by to být ještě drsnější, ale stejně máte pocit, že je tohle až moc realistické, že se to může stát. Na konci se už zdám, že postavy budou vykoupeny, ale ono není nic tak jednoduché, jak by bylo. Výborný závěr i výborný průběh. (22.01.2016)

Úchvatný film o reportážních fotografech z doby, kdy ještě Oliver Stone neztratil soudnost. Stone zde kope na všechny stran, kritikou nešetří na americký režim ani komoušské revolucionáře. A hlavně film je názornou ukázkou toho, že Stone má své řemeslo v malíčku. Rozpočtové omezení na filmu nijak neuvidíte, naopak Salvador působí téměř reportážně a autenticky, se spoustou teoreticky nadbytečných propracovaných záběrů, které nemají žádný dějový význam, ale prohlubují realistické vykreslení světa revoluce v jihoamerické podání. (23.09.2013)

S odstupem času to vypadá, že vrchol filmové tvorby Olivera Stonea, měřeno kvalitou, spadá do 80. let, kdy přišel se dvěma špičkovými reflexemi ničivých válečných konfliktů. Četa je známější a vyvolala všeobecně větší ohlas, přece jen ji natočil jako přímý účastník s hlubokou znalostí věci. Bráno z jakéhokoliv pohledu, představovala vietnamská válka významnější událost a vztah k ní si v americké i světové veřejnosti utvářel kdekdo. Válka v Salvadoru zůstala ve stínu nejen té vietnamské, ale i souběžně probíhající irácko-íránské války, kde šlo o krvavý boj o ropná pole. Občanská válka probíhala v době, kdy se míjela se zájmem americké společnosti. Byla to éra ekonomického vzestupu, nového sebevědomí a yuppies. Salvador byla nemocná země, kde převážnou většinu majetku a veškerou politickou moc vlastnilo 27 rodin, které nechtěly připustit jakékoli reformy a ve spolupráci s armádními špičkami likvidovaly opozici nebo ji zaháněly do ilegality. Americké tajné služby se obávaly nové blamáže a la Kuba a rozhodly se zabránit pádu režimu za každou cenu. V zemi se vzedmula vlna brutálního násilí. Stone jako protiválečný aktivista, jehož politický profil formovala protestní 70. léta, sledoval vývoj se znepokojením a chtěl natočit angažovaný film z první ruky. Nenašel ale producenty, a tak film vznikal z nadšení a obětí celého filmového štábu. I přes řadu kompromisů daných omezeným rozpočtem, točilo se obvykle na první dobrý pokus, z toho snímku čiší neuvěřitelný zápal. Salvador není laciná agitka a jeho hrdina není sympaťák, ale složitá postava. Nespolehlivý nestálý dobrodruh se sklonem k alkoholismu, levičák srdcem, ne ideály, a spíš intuitivně se stavící na stranu těch slabších v konfliktu. Stone zároveň vzdává hold novinářské profesi v době, kdy novináři byli za pravdu ochotni riskovat život a jít proti proudu a očekávání veřejnosti i zaměstnavatele. Boylův kolega umírá při pokusu zachytit realitu pouliční bitvy z bezprostřední blízkosti. O pár let později se jeho kolegové ve válce v Iráku v pohodlí luxusního hotelu spokojili s oficiálním komuniké americké armády, efektními záběry pořízenými armádními kameramany a počítačovou simulací. Celkový dojem: 95 %. (21.10.2013)