Reklama

Reklama

VOD (1)

Pokus o aktuální výklad Faustovského mýtu. Faust, náhodný člověk z davu, je manipulován celým dějem, vžívá se do role Fausta až do hořkého konce. (oficiální text distributora)

Recenze (123)

corpsy 

všechny recenze uživatele

Dielo svojho tvorcu. Ak neviete aspoň z časti do čoho idete, tak sa tomuto filmu radšej vyhnite. Surreálnosť a zdanlivá nesúrodnosť snímku, z neho robia silný čajíček pre obyčajných konzumentov. Skvelá vizuálna podobizeň z neho robia niečo, čo sa v histórii kinematografie len tak nenájde. Výnimočný, ale predsa len nudný počin. ()

Vitex 

všechny recenze uživatele

Syntéza loutkového, animovaného a hraného filmu. Jestli ne vrchol Švankmajera, tak po Šílení určitě druhý nejlepší jeho film. A jistě jeden z nejlepších českých filmů devadesátých let - možná nejlepší. Krásný a jaksi decentní černý humor. Film byl prý inspirovám tím, že se J.Š. s nějakým kamarádem ještě v studentských letech rozhodli někde na poli vyvolávat ďábla. Nemysleli to ani tak moc vážně. Ale po chvíli na nedaleké cestě zastavila červená škodovka, otevřeli se dveře a ony dva mladíky jakýsi nečekaný poryv větru odhodil o několik metrů dál. Ta červená škodovka se do filmu taky dostala... ()

Reklama

Idego 

všechny recenze uživatele

Lekce Faust mi přišla samoúčelná. Na to, aby to byl čirej surrealismus, kde fakt není čeho se chytit a člověk si užívá jenom sled random obrazů, je to moc dlouhý a komplexní. Na to, aby to byl surrealismem nebo řekněme magickým realismem okořeněnej příběh, je ta zápletka zase příliš banální. Děj se dá opravdu shrnout jenom jako "převyprávěná legenda o doktoru Faustovi". Nic víc, nic míň. A přišlo mně, že ten surrealismus je na to naroubovanej tak nějak navíc, zbytečně, bez toho, aby sám měl jinej smysl než dát prostor Švankmajerově animaci. Plno motivů a výjevů tu nemá v rámci celku žádnou zřetelnou funkci ("Ať žije portugalský král!"), jiný se naopak opakují, takže ztrácí na zajímavosti (první scéna přeměny plasteliny v Čepkovu hlavu je hezká, dívat se na to pošesté už je zívačka). Prostě udržet u toho filmu pozornost bylo nad moje síly a už od poloviny jsem se musel nutit vydržet to dokoukat. Jeden z těch filmů, co jsem rád, že jsem je viděl, ale nikomu bych je nedoporučil a sám se na ně znovu taky nepodívám. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Švankmajer dokáže pointu svého Fausta shrnout do krátkého odstavečku textu. To je jen ukázka toho, že coby surrealista je dost nedůsledný. Pochybuji, že by Lynch nebo Bunuel podobně snadno shrnuli vlastní slavná díla - ať už protože by nechtěli, nebo protože by nemohli. Neříkám, že mi to nějak vadí. Zvlášť ne u Lekce Faust, která nepochybně má hloubku. I když ta hloubka není surrealistická a stejnou hloubku by mohl mít i klasický film - všechny ty hrátky speciálních efektů jsou jen oživení. Ale určitě nápadité a zajímavé oživení. ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Tvorbu Jana Švankmajera divák pozná pravděpodobně velmi snadno. Výtvarník, animátor i filmový režisér a scenárista. To vše jde k tomuhle specifickému umělci přiřadit. Velkou dobu autor krátkých filmů jako Jídlo nebo Konec stalinismu v Čechách časem vytvořil i filmy celovečerní. Po jeho celovečerním debutu Něco v Alenky poté v roce 1994 následoval snímek Lekce Faust, kde byl Petr Čepek tak skvělý, že za svůj výkon získal Českého lva. Jen je smutné, že se předání ceny nedožil a ve věku 54 let v roce 1994 zemřel pár dní před premiérou filmu.   Lekce Faust je inspirována mýtem o Faustovi, vědci, který podepsal smlouvu s ďáblem. U tvorby scénáře poté Švankmajer čerpal z různých zdrojů: Divadelní hry Johanna Wolfganga Goetheho i opery Charlese Gounoda. Klasický mýtus poté obohatil moderním zasazením a především svým vizuálním stylem. Lekce Faust tak kombinuje hraný film se stop motion animací, loutkami i pixilací. Vznikla neskutečně osobitá, funkčně děsivá a především očividně surrealistická záležitost, která udělá dost slušný obrázek o svém tvůrci.   Lekce Faust je právem brána jako jeden z nejvýjimečnějších českých filmů od pádu komunizmu. A to nejen díky naprosto skvělému Petru Čepkovi, kdy především jeho hlasový projev v několika rolích má tu neskutečnou sílu. Je ukázkou toho, že jde vzít nějakou dávno mnohokrát zpracovanou legendu a přesto díky specifickému podání vytvořit zcela výjimečnou záležitost. Správná mrazivost během sledování filmu nejde jen z tak trošku správně nepříjemného vizuálu, ale především i díky neskutečně silnému zvukovému zpracování, kdy se zvukem pracuje takovým způsobem, že může husinu nahnat téměř prakticky druhý zvuk. A nejen, že Lekce Faust bere základ ze své předlohy, ale ještě navíc ho zasahuje do moderního světa a přidává mu téma navíc - manipulace a též to, že v té manipulaci člověk není pravděpodobně sám. A hned po jeho pádu může nastoupit další nešťastník, kterému se nevyhne podobný osud.   Lekce Faust střídá herce i loutky, stop motion animaci i pixely a přesto v tom funguje jistá konzistence. Švankmajer totiž vzal předlohovou legendu o Faustovi a základní kameny povídky převedl do svého specifického podání. Náhodný kolemjdoucí se v podstatě stává loutkou ve hře, kde se má stát novým Faustem. Skrze neskutečně propracované vizuální podání dohromady vzniká skutečně přitažlivá záležitost, která je navíc do jisté míry zároveň skutečně tak trochu děsivá a dokáže snadno navnadit pocit, že hlavní myšlenku přeci jen podařilo divákovi dodat.   Po druhém zhlédnutí se dá do jisté míry pochybovat nad tím, že Lekce Faust po prvním vidění ztrácí tu úplnou výjimečnost, která by filmu zůstala i po několika dalších zhlédnutích. I přes hodinu a půl možná tempo není úplně nejideálnějším. A to využití loutek je chvílemi až příliš zvláštní. Přesto byste ovšem skutečně nejspíše našli jen málo tak výjimečných českých filmů za posledních 30 let a to především díky práci samotného Švankmajera. Petr Čepek sice svět českého filmu opustil ve věku 54 let, v rámci Lekce Faust se ovšem rozloučil tím nejlepším způsobem...... () (méně) (více)

Galerie (11)

Zajímavosti (18)

  • V čase 00:13:34 si Faust (Petr Čepek) rozmazává po tváři bílou barvu. Nicméně hned v čase 00:13:40 je bílá barva zcela pryč. (HonzaR.)
  • Herer Petr Čepek sice spolupracoval s lidmi, u kterých věděl, že natáčení nebude jednoduché, ale přesto si jich vážil. To nemění fakt, že Petra Čepka zapomněli na skále, či mu oheň sežehl obočí. [Zdroj: kniha „Petr Čepek: Talent a osud“ – Jaroslav Vostrý] (Polák)
  • Z důvodu možnosti využít na natáčení pouze jedno větší devítimístné auto měl štáb pouhých devět lidí. Každý člen měl proto několik „profesí“- herci například sami zastávali funkci maskérek, kostymérů i skriptek. I přesto se film bez větších problémů podařilo natočit. (Vodnářka)

Reklama

Reklama