Život před sebou

Italská židovka, šlapka na penzi, se stará o fracka ze Senegalu, jehož cílem je živit se jako drogový dealer. S výchovou malého nezvedence ji pomáhají arabský obchodníček a stále v prostituci aktivní transka. Multikulti? Jak blázen! Nemám vůbec nic proti sžívání se různých etnik a minorit, dokonce takové filmy vyhledávám, ale tenhle je prostě a jednoduše kýč, který se snaží použít všechny možné dojímavé atributy, ale nic navíc nedává. Ano, Sophia Loren, i ve svém věku, stále na sebe dokáže strhnout divákovu pozornost. Malý Ibrahima hraje velmi dobře. Ale o čem to jako celé bylo? ____ Na mě to působilo, jakože film chce zabodovat na co nejvíc fesťácích, takže odškrtává povinné položky, které se v něm nutně musí objevit a přitom vůbec nerozvádí, jak je smysluplně zapojit. Tomu filmu chybí příběh. Jde o sled scének bez nějakého dramatu, zlomu nebo pokusu o nějakou výpověď. SHRNUTÍ: Když má film pochopení pro lidské slabosti, ať už starého či mladého věku, ale nemá pochopení pro diváky. (04.12.2020)

Krásný příběh dobrácké babčy s nepěknými vzpomínkami a jednoho ztraceného kluka, které spojuje velké srdce. Ona pomůže jemu, on pomůže jí. A tak to má snad v životě být, když si budeme pomáhat tak máme opravdu život před sebou. Klobouk dolů před výkonem Sophie Loren. Taková role na konci kariéry se nepoštěstí každému. Nechci opomenout Ibrahima Gueye, který je jako Momo uvěřitelný a šibalský. Kéž by každé nešťatné dítko mělo svojí madam Rosu. V dnešní poblázněné době je takovýto film takřka zázrakem a mě zahřál u srdce. (14.11.2020)

Hrát pod taktovkou svého syna musela být asi jedna z nejpříjemnějších věcí v životě Sophie Loren, přestože její role v tomhle snímku není zrovna úsměvná. Stále hraje s tou noblesou a grácií jak jsme jí znali z dřívějších filmů a pro mě bylo ctí jí tady sledovat v roli ženy, která si v životě něco prožila a nemohla to ze svých myšlenek vypustit i když se starala o klubko malých osamocených lidiček jakou byla i ona sama. (19.11.2020)

Sophia Loren na to pořád má a dokazuje to v tomhle hezky běžícím dramatu. Bála jsem se, že mě to nebude bavit, že se budu nudit, ale nakonec mě to mile překvapilo. Moc krásný příběh, který mě zasáhl u srdce. Líbilo se mi, že se Momo jakožto postava hezky vyvíjel a postupně si uvědomoval, co je pro něj důležité a co je pro něj lepší. Taky se mi líbil ten vztah mezi Rosou a jím, který byl nejdříve plný odtažitosti, ale nakonec se rozloučili jako rodina. Opravdu mě to dojalo a je to krásně zpracované. (23.02.2021)

Jestliže existuje něco jako multi-kulti propaganda – a hořká italská tragikomedie 'Život před sebou' se k ní nejpravděpodobněji řadí, přeci jen ústřední trio židovská chůva/transgender matka/muslimský imigrant je raritka – přívětivě ji vítám do svý náruče.... Kulturní progres za každou cenu? Ano, jdeme přes mrtvoly. (09.09.2021)