Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Vladimír MalíkHudba:
Jan KlusákObsahy(2)
Mezilidské vztahy mají svá úskalí. Tři animované etudy na jedno téma, v podání mistra surrealismu Jana Švankmajera. Vířivý kaleidoskop svárů a příčin, které znemožňují dialog – tři animované metafory o světě, který nás obklopuje. V Možnostech dialogu (1982) pracoval Jan Švankmajer s asambláží, objekty, koláží, s aktéry animovaných modelací. Možnosti dialogu jsou jedním z nejslavnějších a nejúspěšnějších animovaných filmů a patří do Zlatého fondu české i světové animované kinematografie. (Česká televize)
(více)Recenze (108)
O tomto režisérovi jsem slyšel hodně a o jeho proslulosti ještě více a zrovna dnes jsem si řekl, že je čas si pustit jednu z jeho věcí. A tak jsem si jako první dílo vybral právě toto. A musím konstatovat, že to je 11 minut plných protikladů. Je to hnusné, ale zároveň krásné. Je to jednoduché, ale zároveň geniální. Švankmajer zde naprosto skvěle odprezentoval pár typu dialogu skvělým výtvarným stylem, který využívá ty nejobyčejnější věci, ale přesto je to těmi věcmi vystiženo dokonale. Nádhera. ()
Sice jeho filmy mají občas pointu, ale nechápu co lidi vidí tak zajímavého na jeho nechutném zpracování.. Buď je on zralý na psychiatrii nebo diváci co zkouknou jeho díla.. A to jsem si myslel, že nic ujetějšího než film "Byt" být nemůže, no jak vidím asi jo, ten byl ale aspoň dobrý v tom, že si tam zahrál Kraus a bylo to vtipnější, toto je spíš zase drama/horor.. ()
*spoiler* Dialog věcný je... jak už název napovídá... dialogem věcí. Jejich soubory se potkávají a interagují na nejrůznější způsob: nůžky stříhají jablko, kniha trochu překvapivě rozbíjí talíř apod. – až nakonec vznikne perpetuum mobile ztělesněné člověkem. Vášnivý dialog nejdřív ukazuje splynutí v lásce. Když z něj ale vznikne nový život, nikdo se k němu nechce mít a nastupuje vzájemné osočování a vztek (scéna s uškrabávánim hlavy je hodně hororová, kam se hrabe Mlčení jehňátek). V dialogu vyčerpávajícím se skutečně vyčerpají všechny možné kombinace, což nevyvolává zrovna libé pocity. Za pozornost ovšem stojí, že k vzájemné kompatibilitě dochází hned zpočátku. Zřejmě tedy: čím dál se lidé snaží, tím menší je jejich možnost vzájemně si vyhovět. A vyčerpávají se tak zcela zbytečně. *spoiler* Zajímavé komentáře: H34D. ()
Možnosti dialogu bez možnosti vést dialog... Švankmajer zkrátka k vedení dialogu nepotřebuje ani otevřít pusu, vše probíhá pomocí hutné metafory ve tvrdě surrealistické plastelínové animaci. Filmek se zkládá ze tří příběhů z nichž každý má svou trefnou pointu - 1) Mladší pohltí staršího 2) Vášeň zatemňuje mysl + po jejím odtemnění přichází strach z vzniklé odpovědnosti 3) Někdy může být první volba nejlepší a měnění perspektiv výsledku jen škodí... Na Švankmajerovy kousky se dívá dobře, ale smysl života z toho nevyčtete. 8/10 ()
Bezprostředně jedno z nejdokonalejších Švankmajerových filmových děl s dokladem jeho výtvarného talentu v jednom. Je jasné, že výklad surrealistického díla si přeci jen v detailech vyloží každý po svém a touto svobodou, kterou nám autor předhazuje, zároveň ukazuje možnosti onoho života v síti našich myšlenek - proces tvorby a vnímání... 100% ne-li více. (...Už jako dítě jsem tento počin sledovala s nadšením, byť spíše po hravé stránce. Čímž se dá krásně říci, že jeho „tvořivá hravost”, která se objevuje ve většině snímků, skutečně pramení z kreativity, která dětem (a zároveň často i dospělým) dělá nejen radost, ale zároveň v jejich životě zůstává. Švankmajer jakožto jeden z lidí, jenž vyrostl, ale přesto čistou tvořivost nezahodil, mě vždy bude fascinovat a stát předemnou na piedestalu...) ()
Galerie (6)
Photo © Česká Televize
Zajímavosti (3)
- Jan Švankmajer podle názvu filmu pojmenoval svou výstavu, která měla podtitul „Mezi filmem a volnou tvorbou“ a konala se od 26. října roku 2012 do 03. únoru roku 2013 v Domě U Zvonu v Praze. Kromě autorových výtvarných děl či loutek se na ní objevily také fotografie z natáčení jeho filmů. (JoranProvenzano)
Reklama