Otesánek

Film by býval lepší, kdyby si Švankmajer odpustil pár minut. Vzhledem k banálnímu příběhu je totiž 120 minut dlouhá doba. Než se začne rozvíjet příběh uplyne alespoň půl hodiny. Nemám rád Tele Tele a tím pádem ani nemusím Žilkovou, ale tady sehrála svou roli matky poblázněné mateřským pudem neočekávaně dobře. Především ona a také výtvarná fantazie Švankmajera, jsou největším kladem filmu. (23.11.2004)

Úžasný a nezapomenutelný zážitek. Celovečerních filmů od Jana Švankmajera jsem bohužel zatím neviděla mnoho, pouze Šílené a právě Otesánka a oba mě dostaly, i když každý něčím jiným. Otesánek je originální a u jiných režisérů (nejen) z našich končin nevídaný kousek, na který jsem po celou dobu trvání se zaujetím zírala a neskutečně se bavila. Film není pro každého, ale příznivkyně a příznivce pana Švankmajera a jiné lidi, kteří se nedrží zajetých kolejí a rádi přijmou něco netradičního a nerealistického, zcela jistě potěší. (09.01.2010)

švankmajerova poetika, zmysel pre "humor" a spôsob výberu tém i prístupu k nim mi je veľmi, naozaj veľmi blízky, je mi blízka jeho obsesia (či posesia či čo to vlastne je . . .) jedlom ako univerzálnym symbolom niečoho väčšieho a aktuálneho (a ničoho menšieho) a to konzumu . . . Otesánek je každopádne zvláštny film, je to niečo medzi psychologickou rozprávkou a rodinným hororom, je to každopádne veľmi ojedinelý pohľad na ľudskú prirodzenosť . . . inak - švankmajer je taký český gilliam, akurát je podľa mňa trochu viac filozof a trochu viac zvrhlý, čo v podstate so sebou nejako súvisí (kdežto gilliam je viac snílek a rozprávkár) (04.10.2007)

Komediální horor o přesrostlém kusu dřeva, jež konzumuje lidi na počkání, klasická pohádka jako moderní podobenství. Nějak moc nevím, co bych měl napsat. Je jasné, že v rámci Švankamjerovy tvorby se jedná o atypický film, a to umenšením prostoru animace ve prospěch živých herců; přesto je hlavní hvězdou (ne)otesaný Otík. Filmu by asi prospěla o něco kratší stopáž, nebo rozvinutí vedlejších dějových linií - na stodvacetiminutový film se toho zas tak moc nestane a ani opulentní obrazové hody, které by takový prostor vyžadovaly, se tentokráte nekonají. Zajímavé je vypuštění pohádkového konce - je nám tím snad naznačeno, že na pohádkové konce není ve světě místo, a tak raději nevědět, než trpět? Tři hvězdy jsou málo, čtyři až příliš. V tomto případě se přikláním nahoru. (29.10.2011)

Jednoznačně nejsrozumitělnější a divácky nejpřístupnější (tydy je to diskutabilní) film Jana Švankmajera. Kde ubral na absurditě (i když té je tu stále dost), tam přidal prostoru hercům, kteří se svých rolí zhostilí skvěle, a to včetně Kristíny Adamcové, jejíž postava mě v první polovině několikrát přinutila k záchvatu smíchu. Ale ten se dostavil i při několika dalších absurdních a dost černěhumorných scénách... a takové já mám moc rád. Je sice pravda, že filmu by prospělo nějaké to zkrácení, aby byl trochu intenzivnější, ale i tak poskytuje dostatek zábavy a i zamyšlení. Mimochodem pan Žlábek je král:-p (31.03.2011)