Melounová žena

Nebyl by to tak špatný film, kdyby se z něj vyházely všechny scény o točení dokumentu. Ale protože to je film o natáčení dokumentu, asi by to nebylo možné. Jedna hvězda za slovní přestřelky mezi Cheryl a Tamarou a druhá za G. Turner. Možná jednou třetí hvězdu přihodím, ale nejsem si jistá, budu-li si to chtít ještě někdy pustit. (18.01.2008)

NFR 2021 (27.12.2021)

Americkou kritikou nadhodnoceno kvůli černošskému tématu. Komentář: https://www.slantmagazine.com/film/the-watermelon-woman/ https://www.eyeforfilm.co.uk/review/the-watermelon-woman-1996-film-review-by-jane-fae (16.06.2020)

(Mezipatra 2010) MELOUNOVÁ ŽENA by se dala z hlediska žánru zařadit jako mockument (tj. falešný dokument, který prozkoumává smyšlený „fakt“, jenž je vydáván za skutečný), z hlediska historického kontextu by pak spadala po bok nezávislých a na festivalech úspěch slavících filmů jako CLERKS (1994) Kevina Smithe a ZAPOMENUTÉ STŘÍBRO (1995) Petera Jacksona. S prvním jmenovaným titulem sdílí autobiografický základ (práce ve videopůjčovně a od ní se odvíjející další peripetie), který je podkladem pro zkoumání určité subkultury a jejího zapsání na mapu světu (až na to, že jde o černošské lesbické filmařky, nikoliv flákačskou komunitu podivínů zběhlých v popkultuře). S druhým zase pátrání po zapomenuté osobě v dějinách kinematografie v období klasického Hollywoodu (na místo režiséra Colina McKenzieho ona titulní Melounová žena), která ve skutečnosti neexistovala, ačkoliv nás film všemi prostředky přesvědčuje o opaku („dobovými“ fotografiemi, rozhovory s „pamětníky“, „nalezeným“ natočeným materiálem apod.). To dovoluje prozkoumat institucionální vztahy v průběhu času, kdy se dozvídáme, že se toho zase tolik nezměnilo (ačkoliv existují publikace o lesbických tvůrkyních, o těch černých se toho moc neví a lze je nalézt pouze v zaprášeném a do úplného kouta odstrčeném regálu knihovny). Ústředním leitmotivem se tak vyjevuje otázka rasové a „sexuální“ příslušnosti, přičemž je naprosto odzbrojující, s jakým nadhledem se k ní přistupuje. (04.12.2010)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY! I jedna věta může zlepšit hodnocení o několik bodů. Onou větou zde pro mě je ,,Když nemáte vlastní historii, musíte si ji vymyslet." Film je amatérsky natočen, kamera, střih, herecké výkony jsou hrozné a některé výjevy (tančící černoch) mírně řečeno zvláštní. Melounová žena neustále osciluje mezi tím, že je skvělá a úplně blbá. Beze sporu je to film odvážný (dát do jednoho díla vlastní - otevřeně nasnímanou - soulož i rozhovor s matkou je dost cool) a zábavný, ale není jisté, jestli je anarchistického neumětelského stylu dosaženo omylem nebo záměrně. Když nějaký film začíná větou ,,hrozně chci něco natočit, ale zatím nevím, o čem to má být," cítím vždy ve vzduchu průšvih. Také neustále opakované věty typu ,,Ano, jsem černá a jsem lesba! Zkrátka se mi líbí ženy!!" přispívají k pocitu, že je tento snímek spíš záslužný, než skutečně dobrý. Pak ale přijde ona poslední titulková věta a člověku dojde, že režisérka měla celý projekt pod kontrolou a připravila past na diváky. Melounová žena, hlavní fetiš, co celé vyprávění pohání a po které hodinu a půl pátráme, nikdy neexistovala. Když svoje idoly nemáte, musíte si je zkrátka vymyslet. Jenže co dalšího si Cheryl ještě vymyslela? (19.08.2019)