Co jsem komu udělala?

Jeden z prvních Almodóvarových filmů a hned takový úlet! I na tomto, skoro 30 let starém filmu, je jasně vidět jeho rukopis, kterým se později tolik proslavil. Je to film o zvláštních, ba vyjímečných lidech. Chudák upracovaná a ustaraná Glorie je obklopena spoustou lidí "zvláštního ražení". Manžel je macho, jeden syn je drogový dealer, druhý je na "chlapečky" (proto jej neváhá dát k adopci zubaři-pedofilovi) a tchýně je už stará a senilní. Ani v sousedství to není lepší. Kamarádka-sousedka je prostitutka a jiná sousedka psychicky týrá svou nezletilou dceru, které má schopnost ovládat věci vůlí. Pokud přijmeme to, že je to prezentováno, jako komedie, pak je to velmi hořká, až černá komedie. Nicméně film je to zdařilý a mě se moc líbil. 80% (02.03.2012)

Tento film by som púšťal slovenským gazdinkám. Neexistuje asi nič iné s čím by sa mohli viac identifikovať. Z jedného zamestnania do druhého a potom domov žehliť, variť, prať a obsluhovať rodinu. A chlap čo sa na vás vrhne v sprche sa urobí rýchlejšie než nadržaný komár. Veľká podobnosť zo Slovenskom (aj v iných Almodovárových filmoch) a ďalšia identifikačná postava je tá bigotno-kresťanská babka, túžiaca po návrate na vidiek. Almodovár aj napriek svoje nadsázke respektíve vďaka nej pôsobí uhrančivo realisticky a darí sa mu presne glosovať problémy rodiny ako socio-ekonomickej bunky. V jeho filmoch už nikoho netrápi, že ľudia fetujú, či už sú to pracie prášky, tráva, koláčiky a Svätý Antoníček alebo hrste liekov. Postavy sa nesnažia zbaviť svojej závislosti, ale snažia sa žiť popri nej. Rodina je zviazaná cez peniaze, ktoré každý potrebuje na svoje drogy, čo režisér ironizuje menom pre chameleóna - Peniaze. Chus Lampreave (táto Milada Ježková španielskej kinematografie) vo vedľajšej role predvádza veľmi vtipný výkon a rozhovor s inou babkou na autobusovej stanici mi pripomína ďalšiu proprietu nám bližšej kultúry a zároveň ďalší identifikačný prvok - hrabalovský dialóg. Almodovár stabilizuje v tomto filme svoj samoukovský autorský rukopis a záverečný nájazd kamery na tvár herečky Carmen Maura s emotívnym hudobným doprovodom je jeden z najsignifikantnejších momentov jeho tvorby. (30.05.2012)

Ťažké rozhodovanie, vidím to na hranici 3 a 4 hviezd. Nechytilo ma to až tak ako som očakával, ale snímok má aj veľa vynikajúcich momentov. Diváka zavedie do sveta ženy, nespokojnej so svojim životom a svojou rodinou, rodinou kde je v rámci čudných vzťahov medzi jej členmi možné snáď všetko, každá možná absurdita čo vám len napadne. Napríklad aj nechať adoptovať svojho syna úchylným doktorom, kde druhý nedospelý syn pred matkou bežne fajčí jednu od druhej, kšeftuje s drogami a kde predmety poletujú po kuchyni. Film je ako puzzle, kde sa svetlé, čiernohumorné momenty striedajú s nudou. 70/100 (01.01.2015)

Rozhodně nevšední a tím sympatickým způsobem, stojí za to vidět. Jak už to tak u Almodóvara bývá, svojsky zábavné jsou i momenty, kde spíš lítost by přicházela vhod. Tenhle zdánlivě banální příběh o ženě, co je lehce jiná a lidi kolem ní ještě o kus divnější, je natočená s hrozně nakažlivou lehkostí, která (aspoň na mě) působí nenuceně. Není pochyb o tom, že znát inspirační zdroje a vědět o komediální tradici ve Španělsku o něco víc, tak nám to tak neulpí na povrchu. Snímek je totiž poměrně odvážný, erotické pasáže a vůbec celá vizuální stránka se drží realistického pojetí a takové zobrazení paneláků by si chválila určitě i Chytilová. Aby to však bylo o to složitější, tak samotný děj je v jednom běhu vyšinutý, uhozený, pak zase normální a posmutnělý. To všechno za sebou proudí jakoby nic. Vadit Vám to nebude, nebučí to, když nepočítám lehce účelově vloženou linku s autorstvím. Sám film je vtipný, v míře melancholický a příliš z něj necítit zásadně ženský prvek, i když se tak může zdát (námětově podobný Volver je v tomhle ohledu úplně jinde). P.S. - Na takové pití kávy se nedá zapomenout... (29.09.2010)