Brouk v hlavě

Tohle je komediální pecka. Roztomilá a bezchybně obsazená virtuózní taškařice. Zoufalý Preiss ve schizoidní dvojroli, jenž nemůže pochopit proč mu onen šílenec Postránecký permanentně nakopává do hýždí. Ultravyrovnaný doktor Němec, který se nediví ale už vůbec ničemu. Totálně slizký Hrušínský. Ti všichni skvěle zapadají do pradávné předlohy všech komedií založených na záměně. 90% (25.01.2008)

Ta hra je sama o sobě tak dokonalá, že její inscenace většinou dopadají dobře. Když se dá dohromady parta herců s komediálním talentem a s vůlí dělat si srandu, je výsledek téměř zaručený. Malinko mi zde vadil M. Dejdar, který je za všech okolností vždycky spíše bavičem než hercem, ale i tak ja to za 5*. (30.07.2012)

Poměrně dost velká hrůza s hvězdným obsazením. Nemůžu vystát takový ty košilatý taškařice, který od dob Shakespeara těží z přitroublý a absurdní zápletky, v jejímž rámci je někdo pokládán za někoho jinýho, pročež se dojde ke hromadě různých "humorných" nedorozumění a do toho se všichni protagonisté touží navzájem ošukat. (24.08.2012)

Boutone, ty dobytku! Televizní divadelní zážitek, úspěšný důsledným vytěžením motivů jako jsou dvojníci; otočné postele; šišlání a další vady řeči; nevěra, alkoholismus a nešvary všeho druhu; dveří, které se v bordelu netrhnou. Když vypnete u scén Preiss / Němec obraz, můžete si představovat neexistující díly Jistě, pane ministře!. Příležitost konfrontovat příjemně vlastní ubohost a připomenout si, jak hluboko v tradici frašky vězí uctívaný zlatý fond české filmové komedie, na kterou se nedaří (a asi ani nechce) nikomu navázat. A já zůstanu své ženě věrný, bohužel... (30.10.2018)

Notoricky známá hra Georgese Feydeaua patří mezi nejoblíbenější komedie na českých i slovenských scénách, je vděčnou záminkou pro dvojnické úlohy, pro roztomilé (a dvojsmyslné) dialogy a pokud se vše podaří, je Brouk v hlavě především nositelem neskutečné energie a dobré nálady. Tato Zelenkova televizní inscenace si vzala to nejlepší z dobré divadelní rutiny i možností práce v televizi (ačkoli přesvícené jsou všechny scény bez ohledu na jejich obsah). Seriózní Viktor Preiss je nervózní, protože jeho ženuška Zlata Adamovská je snad až příliš roztomilá (což je výborná výchozí situace pro dvojnické zmatky), dále žánrově přesný je Jan Hrušínský, ale Martin Dejdar hraje, jako kdyby na Vinohradech hostoval Ypsilon. Leč látka je to pikantní a vždy záleží jen na konkrétním týmu, zda se podaří dojít do zdárného konce (respektive do spokojené náruče Marcely Champsboisy) a Zelenka měl tentokrát vysloveně šťastnou ruku. (06.03.2021)