Kolja

Útok na divácké emoce možná trochu přímý a možná i trochu průhledný, nikoliv však násilný, nepřirozený, či lacinný. Souznění starého mládence a mladého kloučka vyústí v opravdu příjemně emocionálně zabarvený příběh, nad kterým vůbec není ostuda uronit slzu... A prvotřídní herecké výkony s kvalitní režií jen potvrzují světovost tohoto filmu. 8/10 (14.12.2006)

Jsou filmy, u kterých si nejsem zcela jist, jestli to, že se mi nelíbí, není moje chyba. To ovšem není případ Kolji - povrchního filmu, průhledně hrajícího na city diváka. Je smutné, že na lep sedli i mnozí, do nichž bych to neřekl. Mé hodnocení je tvrdé, ale Kolja si to za svou vychcanost zaslouží. (11.06.2006)

Když jsem "Kolju" viděla poprvé, zasáhl mě silou rozjetého Pendolína. Chvíli jsem se smála, chvíli dojatě posmrkávala a snažila se přes slzy zaostřit na plátno, chvíli nedýchala napětím (že, Táborský, hnusáku jeden?!:-)), film si mě zkrátka zcela podmanil. Herci, příběhem, hudbou, vším... Soudruzi v USA mi pozlaceným nahatým skinheadem udělali ohromnou radost. Jestli jsem při druhém a třetím shlédnutí odhalila i nějaké ty trhlinky na "Koljově" dokonalosti, pak hodlám předstírat, že neexistují. Když ho miluješ, není co řešit! A "Kolja" si moji pumpičku jednoduše získal. 95% (21.12.2011)

Pokud se někdo domnívá, že natočit oskarový film na kalkul je jako upéci housku v pekařské peci, dokazuje, že neví, o čem mluví. Pokud někdo Zdeňku Svěrákovi vytýká jeho ušlechtilé srdce a čistý cit, vnucuje mu cosi jemu bytostně cizího a do negativního sentimentu a voluntarismu - v tomto případě myšlenky - upadá sám. Scylla a Charybda ušlechtilého citu je pro Svěráka příznačná a do značné míry tuto křehkost něhy sdílí i jeho o poznání lidsky robustnější syn. Vzácná esence tohoto atypického mužství proto není méně mužnou, ovšem - alespoň v mé vzpomínce, která nemusí být zcela přesná - naráží o nezvládnuté věcné prolnutí šedesátých a osmdesátých let a tím do značné míry oslabuje hodnotu jinak výborného filmu. Přál bych si, aby má vzpomínka nebyla přesnou. Doznávám, že Zdeňka Svěráka si vážím jako nenapodobitelného velkého tvůrce a že mám rád jeho bytostně české, neokázale něžné lidství. Určitě nejsem sám. (05.11.2007)

Tak ja neviem. Na to, aký bol okolo filmu humbuk, je to slabotina na úbohej úrovni. Zdeněk Svěrák je nudný, jeho herecký prejav bezfarebný a trápny, dejovo je všetko príliš vymyslené a nepravdepodobné. Tak tento typ humoru mi nejde pod fúzy. Film rozpráva o malom nevychovanom frackovi, ktorého zhoda nepriaznivých okolností vohnala do náručia starého priadka a ako im to spolu po počiatočných nezhodách klape. Už menej vypovedá o dobe a ľuďoch okolo, vzrušujúcich deväťdesiatych rokoch po páde totality, srandy tam kopec nie je, ale to u Svěráka nebolo na programe dňa nikdy. Smiech porcuje po kvapkách, skôr menej ako viac. Avšak, kto sa chce dojať strateným neposlušným chlapcom v útrobách pražského metra, pre toho je film určený. (04.10.2019)