Obecná škola

Třetí republika, období mezi nacistickou okupací a únorovým pučem, je velkou uměleckou výzvou a šancí zároveň. Z dosavadní tvorby se toho dochovalo minimum - v podstatě některé filmy končících čtyřicátých let a pak ideologické krváky komunistické éry či kontroverzní televizní seriály typu LET PŘELOMU. Skutečná atmosféra, hřejivost iluzí i nadějí té doby, zůstávala mimo pozornost. Je velkou zásluhou Svěrákových, že z příběhu své rodinné ságy dokázali doslova vypreparovat právě onu atmosféru, která tolik připomíná památný rok osmašedesátý. Jde tedy o příběh let čtyřicátých - a nikoliv padesátých, jak tu také někdo napsal - a to o děj z rané fáze té doby, v níž jsou trvalou součástí dětského světa živé vzpomínky na poslední dny německé okupace (tábor na Bohdalci, neklame-li mne paměť) a také na nástup rychle obměňovaných nových učitelů do postupně se obrozujícího školství znovuvzkříšené republiky. OBECNÁ ŠKOLA svou jedinečnost ovšem nezakládá na kronikářském pojetí této doby. Přetavené vzpomínky Svěráka staršího jsou vlastně srovnáním dvou mužských typů - exhibicionistického svůdníka a sukničkáře Hnízda (současně ovšem skvělého bohem nadaného pedagoga) a navenek nenápadného, na první pohled až přihlouple naivního a ústupného Svěrákova otce a režisérova děda. Tato mužná verze BABIČKY Boženy Němcové postupně krok za krokem v lyricky pojatém ději filmu usvědčuje domnělého hrdinu ze lži a skrývané zbabělosti, zatímco nenápadný pozitivní tatínek se neustále posouvá vpřed - až do role Svěrákovy životní inspirace, jíž se tento skvělý herec a nápaditý slovesný tvůrce nikdy nezpronevěřil (titulní postava VRATNÝCH LAHVÍ je se světem ŠKOLY až geneticky propojena). Libuše Šafránková, jedna z nejnadanějších českých hereček střední generace, se tehdy postupně přehrávala z dívčích a princezních rolí do divadelního světa žen střední generace. Její jímavá maminka, která - byť na okamžik - podlehne svodům Hnízdovy papírové svůdnosti, je stejně lidsky bohatou a krásnou osobností jako její manžel. Zhlédnout OBECNOU ŠKOLU tak znamená nejen důvěrně poznat naivně ušlechtilou část života Třetí republiky, ale i pochopit tajemnou laboratoř něžného svěrákovského mužství. Toho mužství, jehož slovy bez přestání již páté desetiletí prochvívá jinošský van stříbrného větru měsíce nad řekou, která zvoní do nočního ticha hukotem svého splavu. Mužství, bez něhož by život nejen ženský, ale vůbec lidský byl o tolik chudší a šedší. (02.12.2008)

Status všeobecné klasiky v pravých rukou. Bohužel, tohle není moje české číslo jedna a nějakým zvláštním způsobem, i přes všechnu kvalitu, geniální scénář a herecké výkony, není to ani pocitově můj favorit. Přesto ten film je neskutečně dobrý, český a přitom zábavný... a také nesmrtelný, jako jeden z mála. (27.10.2006)

Jeden z najlepsich filmov od Sverakovych. Perfektny vykon podal Jan Triska v podani prisneho ucitela, ale aj Zdenek Sverak alebo Rudolf Hrusinsky. Oblubena scena, na ktoru nezabudnem: bicykel bez blatnikov a nasraty Sverak :-)... 20.10.2008 _______ Jan Tříska - (Igor Hnízdo) +++ Zdeněk Svěrák - (Souček) +++ Libuše Šafránková - (Součková) +++ Rudolf Hrušínský st. - (ředitel) +++ Irena Pavlásková - (Tramvajáková) +++ Ondřej Vetchý - (Tramvaják) +++ Eva Holubová - (Čejková) +++ Rudolf Hrušínský mladší - (Čejka) +++ Boleslav Polívka - (Plíha) +++ Jiří Menzel - (Lékař) +++ Karel Kachyňa - (inspektor) +++ Vedúci produkcie: Jaromír Lukáš +++ (23.09.2006)

Vynikající. Jan Svěrák s pomocí (??) zkušeného táty jako vždy nezklame a jeho typický poetický nádech dává jeho filmům nenapodobitelnou a nezapomenutelnou "vůni". Takovou vůní bych se já osobně nikdy nepřesytil. Jane Svěráku, děkuji ... a prosím, ten tatínkův styl neopouštěj :-) protože bych na tebe poslal Igora s rákoskou. :-)) (11.07.2007)

"Pojedeme vlakem! Kam? Na Žižkov. Polez. Teď bude písek. Co když nejede na Žižkov? Kam by to jelo? Tydle koleje vedou na Žižkov. (...) Myslim, že nejedeme na Žižkov. (...) Jsme zapomněli, že nákladní kolikrát nestavěj ve stanicích vůbec. (...) Kdybysme bejvali jeli na Žižkov, tak by to tam stejně nezastavilo, čili toho nemusíme vlastně litovat." (23.04.2014)