Obecná škola

Třetí republika, období mezi nacistickou okupací a únorovým pučem, je velkou uměleckou výzvou a šancí zároveň. Z dosavadní tvorby se toho dochovalo minimum - v podstatě některé filmy končících čtyřicátých let a pak ideologické krváky komunistické éry či kontroverzní televizní seriály typu LET PŘELOMU. Skutečná atmosféra, hřejivost iluzí i nadějí té doby, zůstávala mimo pozornost. Je velkou zásluhou Svěrákových, že z příběhu své rodinné ságy dokázali doslova vypreparovat právě onu atmosféru, která tolik připomíná památný rok osmašedesátý. Jde tedy o příběh let čtyřicátých - a nikoliv padesátých, jak tu také někdo napsal - a to o děj z rané fáze té doby, v níž jsou trvalou součástí dětského světa živé vzpomínky na poslední dny německé okupace (tábor na Bohdalci, neklame-li mne paměť) a také na nástup rychle obměňovaných nových učitelů do postupně se obrozujícího školství znovuvzkříšené republiky. OBECNÁ ŠKOLA svou jedinečnost ovšem nezakládá na kronikářském pojetí této doby. Přetavené vzpomínky Svěráka staršího jsou vlastně srovnáním dvou mužských typů - exhibicionistického svůdníka a sukničkáře Hnízda (současně ovšem skvělého bohem nadaného pedagoga) a navenek nenápadného, na první pohled až přihlouple naivního a ústupného Svěrákova otce a režisérova děda. Tato mužná verze BABIČKY Boženy Němcové postupně krok za krokem v lyricky pojatém ději filmu usvědčuje domnělého hrdinu ze lži a skrývané zbabělosti, zatímco nenápadný pozitivní tatínek se neustále posouvá vpřed - až do role Svěrákovy životní inspirace, jíž se tento skvělý herec a nápaditý slovesný tvůrce nikdy nezpronevěřil (titulní postava VRATNÝCH LAHVÍ je se světem ŠKOLY až geneticky propojena). Libuše Šafránková, jedna z nejnadanějších českých hereček střední generace, se tehdy postupně přehrávala z dívčích a princezních rolí do divadelního světa žen střední generace. Její jímavá maminka, která - byť na okamžik - podlehne svodům Hnízdovy papírové svůdnosti, je stejně lidsky bohatou a krásnou osobností jako její manžel. Zhlédnout OBECNOU ŠKOLU tak znamená nejen důvěrně poznat naivně ušlechtilou část života Třetí republiky, ale i pochopit tajemnou laboratoř něžného svěrákovského mužství. Toho mužství, jehož slovy bez přestání již páté desetiletí prochvívá jinošský van stříbrného větru měsíce nad řekou, která zvoní do nočního ticha hukotem svého splavu. Mužství, bez něhož by život nejen ženský, ale vůbec lidský byl o tolik chudší a šedší. (02.12.2008)

Nemůžu si pomoct, ale všechny následující Svěrákovy snímky jsou u mě něco níž než právě tenhle, a bojím se, že tomu tak bude napořád. Obecná škola je totiž takovým vlastním způsobem dojemná a roztomilá, prostě celkově hrozně příjemná. A nechybí tu ani svébytný humor: "Je-li ruka nastřelena, tak v žádném případě." Jeden z nejlepších českých filmů se skvělým Janem Třískou v hlavní roli. (02.09.2007)

Obecná škola je nejsilnějším scénářem, který kdy Zdeněk Svěrák napsal. Film je sice natočen na výbornou, ale tak silný náboj by nedokázal potlačit snad ani Zdeněk Troška. Film je plný krásných reálných postaviček, plný jakoby skutečných historek a je dojemný, avšak nikoliv patetický. Skvěle vystihuje poválečnou atmosféru plnou naděje a očekávání lepších zítřků. Zároveň je prošpikován takovým humorem, s nímž se prostě musí každy identifikovat. Mě film oslovil také proto, že i já měl učitele, který nám čas od času uštědřil lepanec. Ale zároveň byl oblíbený a dnes vím, že se tenkrát choval správně. Obecná škola patří mezi nejlepší české filmy a je škoda, že nedostala Oscara. (29.10.2008)

Nádherný citlivý film o radostech a strastech dětství. Fellini má svůj "Amarcord", Kachyňa zase "Lásky mezi kapkami deště" a Svěrák (Svěrákové) má "Obecnou školu". Neskutečné množství humoru, hlášek, zajímavých a přece obyčejných situací je sestaveno v jedinečný celek, samozřejmě spolu se svéráznými postavami. Drsný učitel Hnízdo, který má rád něžné pohlaví, roztěkaný tatínek, starostlivá maminka, zvídavý Eda, neodolatelný sígr Rosenheim, ztrápený pan Plíha, parohatý tramvaják, přelétavá paní tramvajáková a další. O výtečných hereckých výkonech se doufám nemusím rozepisovat. Celá atmosféra je nádherně hřejivá, veselá, dojemná, i poetická. Děkuji, pánové Svěrákové, tohle se vám opravdu povedlo. (03.09.2006)

Ne nadarmo mnoho českých filmových a jiných tvůrců si pro inspiraci "sahá" do svého dětství. A tady máme popsanou i dobu, ve které se toho hodně lámalo... Po mnoha letech přišel do českého filmu Jan Tříska, Zdeněk Svěrák nám trošku omládl a napsal scénář, ve kterém se jistě pozná spousta diváků, nejenom ti, kteří vyrůstali po druhé světové. Pro mě tento filmový zážitek byl dlouho tím, čemu se říká "hláškonosný" snímek. A plným právem. Pro příklad bych nějakou napsal, ale kdybych měl vybrat, musel opsat polovinu gialogů z filmu, což se mi pochopitelně nechce a asi tady na to není ani místo :-) (12.05.2003)