Obecná škola

Vzpomínám si když v roce 1994 poprvé vysílala TV Nova, tak její první film byl zrovna Obecná škola. Nemůžu tomu dnes přiznat stejné kvality jako v 90. letech. Svěrákova režie není vskutku nic vyjímečného. Na druhou stranu je Obecná škola natřískaná podařenýma scénkama a skvělými herci. Aniž bych si to kdy uvědomil, tak spousta dnes populárních hlášek pochází právě z tohohle filmu. Jan Tříska jako učitel Igor Hnízdo se navěky zapsal do historie českého filmu. 90% (04.02.2019)

Jeden z nejlepších porevolučních filmů a parádní režijní debut. Krásně napsaný, zahraný i natočený, dokonale vystižená atmosféra dětství i poválečných let (z té hezčí strany, žádné divoké odsuny), kultovní postava Igora Hnízda, učitele, který si dokáže své žáky natolik získat, že se od něj klidně nechají fyzicky trestat, skvělý motiv vystřízlivění dětského hrdiny z falešného idolu v podobě charizmatického učitele a objevení hrdiny ve vlastním "nudném" otci. Vynikající je scéna večeře Součkových a Igora Hnízda, kdy je tatínkova politická krátkozrakost ilustrována tím, že mu uniká, jak Igor před jeho očima svádí maminku. (03.04.2016)

Třicet let od natočení filmu jsem schopen se k němu vyjádřit...záměrně nadnesené, ale Ty to jistě chápeš, že? Krásné. Atmosféra dnes již vlastně nenapodobitelná. Režie s asistentem, kterého nezaplatíš, přirozený zápal nebo-li tvůrčí entusiasmus a srdce. Vše je zde znát a prakticky mne baví každá scéna. Politické bezčasí Československa, kdy se republika rozhlížela s vyděšenýma očima, a zoufale koukala po někom, kdo by jí zrovna teď ochránil...Součkova prezentace postavení republiky (onen Most při polévce) v této době, je nezpochybnitelná, stejně tak závěrečný proslov učitele Hnízda při scénce svých žáků...o práci a nadšení, že ta naše republika v srdci Evropy může být příkladem...ale to už je dnes všechno pryč. Raději si užívám nádherně vyobrazený dětský svět v nejčerstvějším poválečném období, tu naději, jež byla nakonec rudě...krvavě...ubita. Také toho Dvořáka a jeho kousek z Novosvětské, kdy vlak projíždí překrásnou českou krajinou. Jedinečný film, jak o období, o kterém vypráví, tak v rámci doby, ve které byl natočen. Já osobně děkuji. (08.05.2021)

(2x) ,,Jmenuji se... Igor Hnízdo!" Zajímavý, odlehčený pohled (nejen) na poválečné školství v Čechách. Kde víc než opravdická škola kluky baví hra na střílení z tanku a víc než příroda je fascinují mimo jiné zbraně, není divu ani nad zhroucením učitelky. Film obsahuje od počátku mnohé dnes již zlidovělé hlášky, přesto však působil na mne první půlhodinu trochu rozvláčně, vše nastupuje do těch správně rozjetých kolejích až s příchodem Jana Třísky coby Igora Hnízda. Teprve jeho přítomnost coby učitele - bývalého válečného hrdinu posadila s otevřenou pusou nejen neposlušná děcka ve třídě, ale určitě i spoustu diváků. Stejně jako o rok starším Vracenkám nechybí filmu vedle historického aspektu i ten nadčasový, skrytý například v tvrdém výchovním režimu, kterého je přes všechny výhrady v krajných případech zapotřebí přece jenom i dodnes (ve filmu ho symbolizuje nejen nechvalně proslulá rákoska, ale sesilňuje ho i vojenská uniforma učitele Hnízda se skrytou pistolí v opasku), ale třeba i v poznání, že není radno vždy před dětmi mluvit o každém nebezpečí ve velkém (,,Jenom je na to upozorníte, chtějí si všechno vyzkoušet."). Ve filmu se rodí typická poetika Svěrákovych filmů, i když přece jenom teprve rodí a zpětně navazující film Po strništi bos mi přijde v tomhle směru mnhomem víc propracovaný. Ale uličnictví a toulky Edy Součka a spol. jsou z tohoto filmu vedle postavy Igora Hnízda rovněž nezapomenutelné. Na celovečerní debut vynikající kousek! (90%) (21.07.2018)

„Co děláte?" - "Vidíš, ne?" Fenomenálne. Poetická chlapčenská atmosféra nevinnosti uprostred ťažkej doby. (Oholený!) Zdeněk Svěrák a Jan Tříska (ako Igor Hnízdo z protifašistického odboju) sú takí dobrí, že akonáhle na chvíľu opustia plátno, tempo (napriek krásnej kamere, hudbe a dokonalému hereckému obsadeniu vrátane detských rolí) predsa len jemne stagnuje. Nezabudnuteľné dialógy („Pan Chroust je lidovec?“ – „Pan Chroust je blbec.“ – „Ale taky lidovec?“ – „To taky.“), bezchybná výprava, asi 48 (fakt!) kultových hlášok, šťavnatí obyvatelia malého mesta (obesenec Polívka, fakír Čepek). Plus povznášajúca atmosféra čias, ktoré sa už nevrátia. (25.12.2004)