Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
F. A. BrabecHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Jan Tříska, Zdeněk Svěrák, Libuše Šafránková, Rudolf Hrušínský, Irena Pavlásková, Ondřej Vetchý, Daniela Kolářová, Eva Holubová, Rudolf Hrušínský ml. (více)Obsahy(1)
Veselá, zvuková, barevná, česká a hezká komedie režiséra Jana Svěráka... Laskavá komedie Obecná škola je celovečerním debutem režiséra Jana Svěráka, který na sebe upozornil už absolventským filmem z FAMU, stylizovaným dokumentem Ropáci, za kterého získal studentského Oscara. Scénář k Obecné škole napsal režisérův otec Zdeněk Svěrák jako autobiografickou vzpomínku na dětství, prodchnutou úsměvností, moudrostí a pochopením pro lidské slabosti. Vytvořil také jednu z hlavních rolí, postavu podle svého vlastního tatínka. Děj se odehrává v jedné chlapecké školní třídě na pražském předměstí v prvním roce osvobozené vlasti. Tato třída přivede učitelku Maxovou k nervovému zhroucení a místo ní nastoupí přísný a záhadný učitel Igor Hnízdo, údajný hrdina vojenských akcí. Je to ovšem dost možná jen hochštapler, jehož účast v bitvách druhé světové války je sporná. Nesporné je však jeho vítězství v boji s pátou třídou. Chlapci ho obdivují a věří v jeho nevinu i při choulostivém obvinění... Klíčová postava příběhu, učitel Igor Hnízdo, byla slavným comebackem Jana Třísky po třináctiletém exilu. V dalších rolích se setkáte s Libuší Šafránkovou, Rudolfem Hrušínským, Ondřejem Vetchým, Danielou Kolářovou a Evou Holubovou. Ve filmu uvidíme i několik českých režisérů – Irenu Pavláskovou, Jiřího Menzela a Karla Kachyňu. K vyznění filmu přispěla i znamenitá kamera F. A. Brabce. V roce 1992 byl snímek nominován na cenu Americké filmové akademie, známého Oscara. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (754)
Vzpomínky Zdeňka Svěráka z jeho klukovských let převedeny na plátno musí už sami o sobě být veselé. V režiji Jana se skvostným hereckým obsazením byl úspěch této komedie zaručen. Nic tu nedře, humor je lidský, milý vtipný a nenucený. Stejně jako Zděněk Svěrák. A jakou známku si film zaslouží? Pětku ! * * * * * ()
Kdo by neznal legendárního učitele Igora Hnízdo, jemuž se díky jeho svérázným výchovným metodám podařilo zkrotit i ty nejdivočejší nezbedníky široko daleko. Obecná škola je moc dobře napsaný a především zahraný film, jehož atraktivnost tkví dost možná i v tom, že je založený na osobních zkušenostech Zdeňka Svěráka. Na jednu stranu to celé trochu působí jako mozaika (ne)všedních situací a (bizarních) postaviček, na druhou stranu je v tom však cítit vypravěčská uvěřitelnost a upřímnost. Čím je člověk jakožto divák starší, tím více si všímá toho, jak je postava, již tak skvělým způsobem ztvárnil Jan Tříska, nejednoznačná a o to více zajímavá. Skrze postavy Edy a Tondy se v příběhu krásně mísilo naivní dětství s jakousi "dospělou" uvědomělostí. Rovněž se mi líbilo zobrazení jistého vývoje ve vztahu mezi Edou a jeho otcem. Vskutku kvalitní filmový zážitek, k němuž se člověk rád čas od času vrací. ()
Přes všechny pozdější úspěchy myslím, že nejlepším filmem Jana Svěráka je tento. A měl za něj dostat Oscara místo toho průměrného Středozemí. Výborný Tříska, spousta hereckých hvězd ve vedlejších rolích a skvělí jsou i dětští představitelé. Ale vše především stojí na perfektním scénáři Zdeňka Svěráka, režie je spíše ukázněná (filmařské hrátky si JS dovolí až později), ale například ve scéně s vlakem ukázal, co dokáže udělat z pár slov ve scénáři. ()
Svěrákova celovečerní prvotina, kterou už nikdy nedokázal překonat, pouze se jí jednou přiblížil (Kolja). Citlivé, dojemné, vtipné, plné dnes již klasických hlášek z pera Zdeňka Svěráka a s dokonalými hereckými výkony, v čele s Janem Třískou (mám v oblibě i vedlejší postavu Plíhy, kterého skvěle ztvárnil legendární Bolek Polívka - mně úplně buší srdce). Nejlepší český porevoluční film. ()
Snad jen právě Obecná škola byla láskou na první pohled, jinak byla moje cesta k dalším kouskům Jana Svěráka (myslím Tmavomodrý svět a Kolja) lehce trnitá. Svěrák ve své celovečerní prvotině představuje vzácné a opojné období politické svobody krátce po konci druhé světové války, na které nostalgicky vzpomíná jeho otec Zdeněk. V průběhu jednoho školního roku je nejčastěji v jedné rozjívené chlapecké třídě, která platí za nenapravitelnou, dokud se v ní coby nový třídní učitel neobjeví (prý) bývalý odbojář a partyzán Igor Hnízdo. Nejen ve třídě je tak najednou naděje, že mnohé bude lepší. Otec Svěrák s dialogy čaruje. „Spoléhám se na to, že když budu dávat cihlu k cihle, tak klenba vznikne sama. Baví mě právě to zdění, to vyhledávání pravých slov,“ prohlásil v jednom z nespočtu pozdějších rozhovorů scénárista. Se synem zachytili neopakovatelnou poválečnou atmosféru, dali vyniknout mnoha výtečným hercům a lidem za kamerou (kouzelná hudba Jiřího Svobody a stejně skvělá kamera F. A. Brabce) a předložili nám nesmrtelný vyprávěčský skvost, který je milý, nutí k zamyšlení (i když pochopitelně mohl být odvážnější) a je plný humorných situací. ()
Galerie (40)
Zajímavosti (89)
- V čase premiéry filmu režisér Jan Svěrák odpověděl na otázku, zda necítili potřebu naznačit blížící se nástup komunistické totality: "Zdálo se mi to velice podbízívé a hlavně - ono je to teď všude, skoro v každém českém filmu z tohoto pobdobí. Samozřejmě tohle téma nabízelo nepřebernou škálu možností a způsobů vysmát se komunistům, ale já si myslím, že už je po boji, že už to nemá cenu. Snažili jsme se s otcem vytvořit spíše něco, co by bylo založené především na té neopakovatelné poválečné atmosféře. Chtěli jsme vystihnout ono poválečné nadšení, kdy si lidé řekli: 'Tak, už je všechno špatné za námi a teď ukážeme světu, co dokáže malý, pracovitý národ, když mu do jeho osudu nikdo nezasahuje.' Myslím, že tehdejší atmosféra se výrazně podobala polistopadové euforii. Když otec psal tento scénář, uvědomil si, že vlastně za celých 55 let svého života poznal pouze tři roky svobody. Narodil se totiž v roce 1936, když začal vnímat, byl už protektorát, potom přišlo ono krátké tříleté mezidobí plné nadějí a pak už následoval únor, padesátá léta... Snad ještě zažil malý okamžik svobody v roce 1968. Ale to je všechno. A taky si uvědomte, že poválečná léta prožival jako deseti až dvanáctiletý kluk, tedy v období, kdy člověk všechno, co se děje kolem, vnímá velice zjitřeně. Obecná škola - to je spíše taková vzpomínka na to, co bylo tehdy krásné, nežli úvaha o tom, čím toto období posléze skončilo." (NIRO)
- Předobrazem Edova (Václav Jakoubek) kamaráda Tondy Čejky (Radoslav Budáč) byl Bořivoj Penc. (gug)
- Ve filmu si vedle Jana Třísky (Igor Hnízdo) zahrála i jeho žena Karla Chadimová, se kterou po pádu železné opony přijeli zpět do země z amerického Los Angeles. Chadimová ztvárnila poštovní úřednici, hlas jí pak propůjčila Zlata Adamovská. (M.B)
Reklama