Obecná škola

Svěrákova retrospektiva, z níž svítí inspirace vlastním dětským prožitkem na všechny strany. Zachycena ve vší bezelstnosti, s patřičným komentářem a atmosférou. Pro ty nás, kteří film viděli v dětství a dokázali se vžít do ústředního malého hrdiny, byla Obecná škola taková malá kultovka, která se hojně citovala (Rosenheim! Igor Hnízdo!). Pro mě tu byla paralela i čistě osobní - děcka ve filmu zažívají poválečná léta a přicházejí do styku s opuštěnou vojenskou technikou, jež jim slouží jako zdroj zábavy i úžasu, zatímco u nás v době premiéry zůstal opuštěný tankodrom, rovněž s řádkou opuštěné techniky, kolem níž jsme se často poflakovali. Nemiluj to. Příběhově není Obecná škola nic extra, ale subjektivní prožitek, humor, postavy a melancholicky nasáklá atmosféra odvádějí svou práci dodnes. (29.08.2020)

Svěrákova celovečerní prvotina, kterou už nikdy nedokázal překonat, pouze se jí jednou přiblížil (Kolja). Citlivé, dojemné, vtipné, plné dnes již klasických hlášek z pera Zdeňka Svěráka a s dokonalými hereckými výkony, v čele s Janem Třískou (mám v oblibě i vedlejší postavu Plíhy, kterého skvěle ztvárnil legendární Bolek Polívka - mně úplně buší srdce). Nejlepší český porevoluční film. (06.05.2021)

Snad jen právě Obecná škola byla láskou na první pohled, jinak byla moje cesta k dalším kouskům Jana Svěráka (myslím Tmavomodrý svět a Kolja) lehce trnitá. Svěrák ve své celovečerní prvotině představuje vzácné a opojné období politické svobody krátce po konci druhé světové války, na které nostalgicky vzpomíná jeho otec Zdeněk. V průběhu jednoho školního roku je nejčastěji v jedné rozjívené chlapecké třídě, která platí za nenapravitelnou, dokud se v ní coby nový třídní učitel neobjeví (prý) bývalý odbojář a partyzán Igor Hnízdo. Nejen ve třídě je tak najednou naděje, že mnohé bude lepší. Otec Svěrák s dialogy čaruje. „Spoléhám se na to, že když budu dávat cihlu k cihle, tak klenba vznikne sama. Baví mě právě to zdění, to vyhledávání pravých slov,“ prohlásil v jednom z nespočtu pozdějších rozhovorů scénárista. Se synem zachytili neopakovatelnou poválečnou atmosféru, dali vyniknout mnoha výtečným hercům a lidem za kamerou (kouzelná hudba Jiřího Svobody a stejně skvělá kamera F. A. Brabce) a předložili nám nesmrtelný vyprávěčský skvost, který je milý, nutí k zamyšlení (i když pochopitelně mohl být odvážnější) a je plný humorných situací. (28.09.2019)

Obecná škola představuje předčasný vrchol tvorby Honzy Svěráka, který si hned zpočátku nasadil laťku tak vysoko, že už ji přes veškerou snahu mohl později jen podlézat. Svěrákovi se povedlo sestavit skvělý štáb i ideální herecku sestavu a vyždímat z nich to nejlepší. Výborně pracoval s nostalgií po ztraceném dětství a účinným sentimentem, který přitom není přeslazený nebo falešný. Otec mu napsal věrohodné, atraktivní postavy, se kterými se divák může bez problémů stotožnit. Šťastnou ruku měl režisér i při výběru dětských představitelů, všechno mu šlape jako švýcarské hodinky. Je v tom kousek dětské naivity a klukovského šibalství a především úžasná retro atmosféra. Nemám důvod být skoupý a nadělím 95 % celkového dojmu. Jan Tříska sice natočil řadu výrazných rolí, ale do srdcí diváků se navždy zapsal jako svérázný učitel Igor Hnízdo. (29.12.2018)

„Jmenuji se Igor Hnízdo!“ Jan Tříska nemohl mít lepší porevoluční návrat domů než roli přísného učitele Hnízda v OBECNÉ ŠKOLE. Ta role je nezapomenutelná, pohlcující. Svěrákovi se podařilo velmi pěkně zachytit poválečnou atmosféru všeobecné naděje. Ten optimismus očekávání slibné budoucnosti sálá z celého filmu společně s národní hrdostí a touhou znovu něco dokázat ve svobodném světě. Skvělý příklad těchto nadšeneckých snah je táta Souček, ale i učitel Hnízdo. Každý trochu jinak. Souček zde reprezentuje myšlenkový proud masarykovského humanismu, Hnízdo zase národní hrdost a odvahu ducha. Fakt, že se učitel falešně staví do pozice zasloužilého válečného veterána, nic nemění na jeho pozitivním přínosu. Jeho dobrý vliv na děti bohatě kompenzuje onu malou lež. V tom mu dá Souček napřímo za pravdu. Tandem Souček – Hnízdo vytváří společně téměř všechny kladné myšlenkové hodnoty, které film přináší. Obsazení dětských rolí je výborné. Zejména pak hlavní role Edy Součka. Pro mě jedna z nejlepších dětských rolí, jaké jsem viděl. Maminka Šafránková je tradičně skvělá. „ Jíte králíka?.....Já jen, že jsem uvařila králíka….“ Kdo jiný by mohl říct těch pár slov tak kouzelně? Je v tom skvěle spojená maminkovská úloha v rodině se zjevnou nervozitou z přítomnosti cizího charismatického muže. A takových scén by se jistě dalo vypíchnout víc. Dále jsou zde patrné narážky na to, co má historicky přijít, ale ve filmu se to ještě neobjeví. Jakýsi duch temné budoucnosti, který si reálně nikdo neuvědomuje. Mám samozřejmě na mysli Vítězný únor a nástup komunismu. Diskuze Hnízda a Součka v autobuse při výletě do česko – německého pohraničí. „Kdo myslíte, že vyhraje volby?“ „Asi komunisti.“ „ Já si to myslím taky.“ „Proto je nebudu volit. Demokracii neprospívá, když je nějaká strana moc silná.“ „Program ale nemají tak špatnej. Jsou proti násilné kolektivizaci……“ Nebo další narážka. „Tyhle děti čeká skvělá budoucnost. Budou cestovat, poznají svět.“ Divák v tu chvíli ví, že tyto děti budou mít možnost se podívat do světa nejdřív v důchodovém věku. Je to takové drobné pohrávání si režiséra s divákem. …….Závěrečná Dvořákova 9. symfonie nechává ve své konečné gradaci vzpomenout na Sraussovu Also Sprach Zarathurstra z Kubrickovi VESMÍRNÉ ODYSSEY. Snímek je prostoupen neotřelým vtipem, což je vlastní i Svěrákovým pozdějším filmům. Zde je navíc obohacen o dětský rozměr vidění světa. Obecnou školu považuji za jeden z nejlepších českých filmů vůbec. 93% (19.01.2011)