Papilio

Jsou to sice hlavně herecké orgie Kňažka, ale i celkově stojí Papilio za pozornost. Jiří Svoboda se v 80. letech našel a vytvořil celou řadu výborných věcí, Zánik samoty Berhof a Prokletí domu Hajnů pak společně s Papiliem patří mezi ty nejlepší z celé volné série bilancování minulosti. Svobodova chladná estetika jakoby přímo vyzývala k zobrazování emocí jako k motýlům ve vitrínkách. Z rolí vedlejších pak stojí za speciální vyzdvihnutí Kodetův dekadentní nácek, jaké uměl v této době skutečně jen on. #finaleplzen (13.05.2015)

Papilio: ,, Tys nemobilizoval?'' - Baron: Já? S tím svým nemocným srdcem?! '' --- Pro mne celkem překvapení. Renče nemám moc rád a to ani jako režiséra ani jako pubescentní hvězdičku socialistických filmů a uvítal bych, kdyby jej zde hrál někdo jiný. S tím ale nic nenadělám. Oproti tomu solitér Kňažko si roli vyloženě vychutnal. Jeho herectví mně bavilo a z jeho role zároveň mrazilo. Byl to klasický zástupce jedince, který aby přežil, udělá cokoliv, protože vlastní prospěch a vlastní přežití je tím hlavním motorem jeho života. A pokud nejde vyloženě o kejhák, je třeba pít život plnými doušky jako Baron. Ta válka v ,,Protentokrátu'' je tam jaksi v pozadí a ona zápletka v závěru, která celkem překvapivě skončí se mohla odehrát v jakémkoliv jiném režimu... Tento film je čistě psychologické drama. Škoda za toho Renče jinak bych šel možná i výš... Dávám tři lahve koňaku Remy Martin. * * * (08.10.2014)

Kňažko připomíná jak rolí, tak vzhledem Nicholsona v Přeletu nad kukaččím hnízdem, ale není ani tak charismatický, ani sympatický, ani kladný. Podobně jako Nicholson nabídne svou ženu zelenáčovi, aby se na ní zaučil, ale nedělá to z velkodušnosti, ale hlavně jako důkaz svého umění jednat, či spíše manipulovat s lidmi. S bezohlednou zarputilostí si snaží užívat život co to jde, a tím mi moc k srdci nepřirostl, naopak ve mně vyvolával vysloveně negativní pocity. Od začátku bylo jasné, že mu to nemůže projít, protože film byl natočen v r. 1986, takže amorálnost musí být potrestána... a tak je to také správné. Za konec dávám hvězdičku navíc. (07.09.2012)

"Život je taková blbá hra, kterou člověk nesmí brát příliš vážně...."  Milan Kňažko v té roli člověka bez svědomí a morálky je výborný. Dlouho jsem si říkal, že už jen kvůli jeho herectví (a lehce poetickému nádechu) dám filmu aspoň čtyři hvězdičky. Ale postupem času mě už ten příběh z doby protektorátu úplně nebavil. Neříkám, že ta závěrečná pointa nebyla úplně špatná, ale vlastně mě ta emancipace Papilia vůči svému "učiteli" moc ani nepřekvapilo. (02.03.2024)

Komorní příběh se skromným rozpočtem. 1) Filmy Jiřího Svobody nepřekvapují vynalézavostí či novátorským přístupem, ale svou řemeslnou úroveň mají a dá se na ně dívat, pokud neočekáváme mimořádné zážitky. Papilio není skvělý film, ale taky to není špatný film. Má co říci a tvůrci se za něj nemusí stydět. 2) Zaujali mě 21letý příjemný Filip Renč (mladý Cepek - Papilio), 41letý Milan Kňažko (Hrabě), 32letý Marcel Vašinka (Hrabětův poskok Cynda), 58letý Miloslav Štibich (Cepkův otec), 67letý cimrmanolog Jaroslav Vozáb (dělník v hospodě) a 49letý Jiří Kodet (ředitel továrny). 3) Pobavila mě replika Hraběte na stížnost své ženy, že se málo zdržuje doma: Nosím ti prachy? Nosím. Třískám tě? Netřískám. Tak si dej pozor, abych nezačal. Pak budeš spokojena, až jednou zapomenu a vypadnu v klidu ven. (05.08.2015)