Skalpel, prosím

Československý psychologický film z nemocničního prostředí na oddělení neurochirurgie podle stejnojmenné knižní předlohy od Valji Stýblové. Vyprávění je zaměřeno na staršího lékaře, jehož jméno ve filmu nezaznělo a jenž provádí náročné operace v oblasti mozku. Hlavní postavu ztvárnil M. Macháček a jeho pracovní i soukromé záležitosti jsou doplněny svými nahlas vyslovenými myšlenkovými pochody. Neveselý a pochmurný snímek od J. Svobody vrcholí náročnou a téměř beznadějnou operací šestiletého Víti Uzla, od jejíž realizace dali všichni Macháčkovi kolegové ruce pryč. Ačkoli je zkušený neurochirurg značně unaven, neboť předchozí noc místo odpočinku byl povolán na akutní operaci nezodpovědného motoristy, pokusí se o záchranu chlapcova života. V dalších rolích se představili jeho kolegové v lékařském sboru R. Brzobohatý, V. Mareš či F. Řehák, Macháčkovu partnerku představovala J. Brejchová a přehlíženou lékařku Volejníkovou si zahrála polská herečka B. Brylská. V menší roli Macháčkova syna se objevil O. Pavelka. Starostlivého a obětavého dědečka, představujícího jediného příbuzného operovaného chlapce, naléhajícího na Macháčka, aby se do takřka beznadějné operace pustil, ztvárnil Š. Mišovic. V malé roli pacienta, někdejšího Macháčkova přítele ze studií, jsme mohli sledovat R. Lukavského. Soudím, že divácká atraktivita tohoto snímku není na vysoké úrovni, z filmu na diváka doléhá nepřívětivá a uspěchaná nálada, avšak nabízí bližší pohled na specializované nemocniční pracoviště s lékařskými kapacitami. (22.02.2019)

Tento film oslavuje práci všech skvělých chirurgů, kteří na různých odděleních zachraňují lidské životy. Valja Stýblová byla vynikající neuroložka, a tak není divu, že tento román mohl dobře zachytit práci na neurochirurgii - a Jiří Svoboda nezůstal svým filmovým zpracováním nikterak pozadu. Ukazuje, jak se prolíná profesní život lékařů s životem soukromým, jak těžké je přenést se přes osobní a rodinné problémy a soustředit se na náročnou a zodpovědnou práci. Miroslav Macháček zde vystupuje asi ve své nejlepší roli, možná se k němu příliš nehodí Jana Brejchová, věkový rozdíl herců je příliš velký, než aby lékařští manželé mohli vzpomínat na společné mládí. Dnes již pozapomenutá polská herečka Barbara Brylská, Radek Brzobohatý ztrácející svou dceru, řada dalších skvělých herců - to vše je dobrou kulisou skvělého filmu. (06.08.2019)

Precizní film, který ovšem mohl (nebo měl) být kratší a chudší o některou z mnoha dějových linek, aby nabral větší spád. Herectví Miroslava Macháčka je bezpochyby mistrovské, ostatní aktéři ovšem nepůsobí jako nějací "přicmrndávači", ale důstojně s ním drží krok. Skalpel, prosím působí skoro jako autentický dokument z lékařského prostředí a nedovedu si představit, jak by vypadal, kdyby vznikl v dnešní době. Kolik by v něm bylo rádoby dojemných záběrů na uslzené oči dětí i dospělých, jak moc tklivá a dojemná hudba by přitom hrála... A tak dále. (29.01.2012)

Velmi hodnotný film, který ukazuje, jak těžká a zodpovědná je práce lékařů. Je to poslání pro záchranů nemocných. Když se nad tím zamyslíte, tak pochopíte, jak směšné platy mají v naší republice lékaři oproti manažérům v bankách. Ti, když se spletou, tak maximálně jdou dolů akcie nebo nastane jiná finanční recese, pokud to někdo nespraví. Lékař, když se splete, tak konec života už neopraví nikdo. Nádherný film. Pan režisér Jiří SVOBODA si též vybral vynikající herce v čele s panem Miroslavem Macháčkem, všichni museli odvést kus opravdového umění. Román paní doktorky Valji Stýblové byl dokonale uveden do života. (06.04.2008)

Profesor neurochirurgie a jeho najťažšie životné prípady sa zmestili do dvoch hodín a ešte zostalo miesto pre osobný život. Film na to nejde v americkom štýle záplavy diagnóz a akčných zákrokov, ale vchádzame do hlavy a myšlienok doktora, jeho života a ťažkého rozhodovania. Zdalo sa mi, že film sa odohral počas niekoľkých dní, ale išlo o niekoľko mesiacov, čo zdôraznia len titulky. Nie je to ľahký film, ani umelá syntezátorová hudba atmosfére nepomáha, ale zážitok je to na silné štyri hviezdy. –––– Najednou jsem to pochopil. Smrt se nedá uprosit, ani přechytračit. To jen my dva si něco namlouváme. –––– Tenhle opakovaný zázrak zmŕtvychvstání nás všechny drži pohromadě. V tyhle zatracený práci. (04.05.2018)