Oddechový čas

Zcela průměrný film o socialistickém workoholikovi, který se hroutí pod tíhou problémů i osobních vlastností a nakonec je přinucen změnit své životní priority. Člověk by řekl, že ač se film odehrává v dávno již uběhlých reáliích, může promlouvat i k dnešním moderním manažerům, kteří také jedou nadoraz a trpí tím celé jejich okolí i oni sami, často trpící sydromem vyhoření. (08.11.2014)

Ešte som nevidel hrať Radka Brzobohatého v nejakom filme zle. Pre každé dielo, už či televízne alebo filmové, je jeho prítomnosť veľkým prínosom, vrátane "Oddechového času". Pre niekoho priemerný, pre mňa každopádne zaujímavý film. Tá jeho postava mi pripomína nášho direktora, neoblomný, nekompromisný, tvrdohlavý a raz do roka má aj dobrú náladu. (13.11.2010)

Film nemá žádný děj, je to jen hrabání se v životě jednoho profesora, inženýra, který pracuje jako náměstek v továrně na sací bagry a zároveň externě učí na ČVUT. Je to kádr zásadový, správný a hlavně pracovitý. A to je jeho problém, rodině chybí - manželka má nápadníka a syn se vymaní z jeho vlivu tím, že ukončí studium na VŠ. Dnes úsměvné, jako tenhle tehdy špičkový pracant totiž v současnosti maká víc jak polovina národa a je to norma... (18.01.2012)

Tohle asi zná každý, kdo se pokouší někde něco většího posunout dál. Firmu, obec, školu, úřad... Prostě den má jen 24 hodin a vy máte práci, rodinu a ještě musíte relaxovat jinak vyhoříte jako papír. Snad kdyby vše šlapalo jak hodinky, asi by se to dalo nějak držet pohromadě, jenže když to někde skřípe, nebo dokonce všude, zůstane vám z toho jen pocit vyčerpání a kupa otázek jestli já to mám vlastně za potřebí. Někdy navíc okolí a někdy i to nejbližší vás navíc od lecčehos zrazuje, protože přeci na prvním místě je rodina. Tedy výlet na Konopiště pěkně všichni s řízkama a až pak třeba obnova kanalizace v obci aby i u vás doma bylo to 22. století. Raslava Brzobohatého mám rád a docela byla zajímavá i ta návštěva výrobny lodních bagrů. Ale ten způsob jakým to bylo točeno, ten mi prostě nesedl. Navíc byla spousta herců nepochopitelně předabovaných. Ke konci to už i nudilo. Dávám tedy dvě sodovky do dvou prázných lahví od Bohemky. * * (14.05.2022)

Ať už si o Jiřím Svobodovi myslíme cokoliv, nedá se mu upřít filmové vidění a schopnost vykouzlit působivou atmosféru, trochu připomínající styl Karla Kachyni. Hlavní téma tohoto zapomenutého filmu, workoholizmus, je v dnešní éře ještě aktuálnější než v době uvedení Oddechového času do kin. Snímek má k němu co říct i dnes, problém je, že kulisy se od té doby velmi výrazně změnily (například úplatková činnost matek slabých studentů je již delší dobu legalizována do podoby soukromých vysokých škol). Právě kvůli dobovým reáliím a normalizačním dialogům nebude hodně diváků celkem pochopitelně ochotno film zkousnout. My ostatní si ovšem můžeme znalecky užít přesvědčivé herecké výkony Brzobohatého a Svojtky, pobavit se malou rolí hippiesáckého synátora v podání Davida Prachaře, nakouknout na koncík Etc. a potěšit oko pohledem na atraktivní herečky (hlavně Divíšková je v tomto filmu sexy jak nikdy; mít tam nějakou odvážnou scénu, jdu na 4 hvězdy;). (30.12.2014)