Pěstní právo svobody

Fassbinderove filmy zatiaľ akosi neobdivujem, ale tento má ( na svoju dobu ) punc až škandalózneho filmu. Už len ( na svoju dobu ) použitému námetu. Franz, psychický chudák príde k veľkému množstvu prachov, v podobe výhry v lotérii, pričom ďalej sledujeme, trpkú, nehumornú a tragickú verziu Chytilovej DĚDICTVÍ. (19.02.2022)

Začal jsem sledovat film a zanedlouho si uvědomil, že jde vlastně o variaci na Felliniho Cabiriiny noci nahlíženou Fassbinderovou optikou. Lépe řečeno, poměrně povedenou variaci na mé milované Cabiriiny noci. Oceňuji přenesení tématu mezi menšinovou společnost, oceňuji záměrné a plánovité neřešení sexuálních identit všech postav, oceňuji také úsporné, leč působivé herectví Fassbinderovy družiny. Ale jakkoliv roztomilý a chvílemi snad i politováníhodný je Fassbinder sám v hlavní úloze, prosťáčka Cabirii v podání Giuletty Masina prostě nemůže překonat. Na škodu je i to, že režisér už dopředu dává tušit, jak se vše skončí. Suma sumárum, odvážný, neotřelý a působivý - nicméně lehce zamžený pokus o ztvárnění myšlenky, že někteří lidé vás mohou vidět jen jako číslici ve finančním deníku, který když je dopsán, nahradí se novým. Ale za otevřenost a zpracování, kdy sexuální orientace není tématem nýbrž jen běžnou reálií uprostřed všedního života společnosti, musím dát alespoň 4 hvězdičky. Psal se totiž pětasedmdesátý rok! O celých třicet let dříve, než Amerika objevila Zkrocenou horu... (14.12.2010)

Námětově exkluzivní, ale všechny zápletky jsou vystavěny na situacích vznikajících interakcí mezi otrlým světem a naivní, prostou, trapnou, nebo nevzdělanou hlavní postavou. Vyvolává to ve mně stud a kvůli tomu nejsem cinefil-). Faustrecht d. F. je mravoličný, důsledně lineární příběh o tom, kterak jsou bohatí snobští buzíci zlí. Fassbinder byl jeden z prvních, kdo podlehl kouzlu amerického filmového kýče jako prostředku pro vyjádření relativity znaků a soudů o „Velkém umění“. U tohoto filmu víte po patnácti minutách, jak dopadne, zbývá kochat se peripetiemi, kulisami a výkony: nejsympatičtější jsou na tom všem asi členové režisérovi herecké stáje, se kterými se v každém jeho dalším snímku setkávám už pomalu jak s rodinou. Hodně mě baví i Fassbinderův exhibicionismus – být režisérem-buzerantem v sedmdesátkách, taky se obsadím do role plebeje s velkým přirozením (opakovaně zdůrazňováno a ukazováno!), co vyhraje v loterii a taky se nechám snímat nahatej v homo saunách, uprostřed pečlivě vybraných Adonisů s pořádnou výbavou. Jo! - a 3 a ½ * za odbarveného Kurta Raaba-)! PS: ve velmi dekorativní "spacy" závěrečné scéně si Fassbinder přednatočil vlastní reálnou smrt. (24.11.2010)

Zajímavý film, a to z několika pohledů. Sexuální orientace se tady vůbec neřeší a každýmu přijde naprosto normální, že jeden chodí s chlapem a druhej se ženskou. Tohle ani dneska spousta lidí ještě nechápe. A pak doba - podobně jako tenkrát je tu jakási krize (2010). A stále jsou mezi námi takoví,kteří neumí hospodařit s penězi a nechají se snadno manipulovat. Celkem poučný film. (03.07.2010)

Skvělý film. Srozumitelný příběh je zde vyprávěn velmi suverénní a sevřenou formou, která nechá mimo jiné vyniknout civilnímu hereckému projevu Fassbindera v roli sympatické hlavní postavy jednoho intelektuálně nekomplikovaného prosťáčka, kterou svou naivitou a dobrosrdečností působí skoro jak čistá duše, kontrastující s cynickou vypočítavostí ostatních postav, které ho celou dobu jen zneužívají a ponižují. Ostatně celé obsazení hodnotím jako velmi vydařené - ve snímku se objevuje celá řada režisérových stálých hereckých spolupracovníků, pro diváka obeznámeného s jeho dalšími snímky tak představuje tato podívaná až důvěrně známé setkání s povědomými tvářemi, a mj. i záruku toho, co od tohoto filmu čekat. Dále oceňuji vynikající kameru a zasazení do netradičního prostředí německé homosexuální smetánky 70. let - na tento film lze mimo jiné pohlížet jako na sociologicky nesmírně zajímavou zprávu z jednoho světa, který asi bude pro většinu současných diváků španělskou vesnicí. (Och, a to ani nemluvím o tom, jako bolestně tento snímek kontrastuje s děsivou normalizační tvorbou, která se u nás v téže době točila - (nejen) naprostá většina tehdejší kinematografie nesnese s tímto krásným filmem srovnání). Tragický závěr snímku jen korunuje jeho hořké vyznění, které svou skepsí z lidské společnosti tematicky předznamenává Fassbinderův pozdější snímek V roce se třinácti úplňky, v němž je motiv opuštěné, zoufalé, zneužité a nikým nemilované postavy doveden k uměleckému vrcholu. Variování podobných motivů ve Fassbinderově autorské filmografii svědčí dle mého soudu o tom, jaká témata mu osobně přišla důležitá a aktuální, a na jeho filmech si cením právě této stránky - byl to tvůrce, který moc dobře věděl, co chce říct a jakou formou tak má učinit. Přidám-li si k tomu jeho herecký talent, vychází mi z toho respekt k režisérovi, jaký se rodí jednou za hodně dlouhou dobu - neznám mezi současnými režiséry druhé jméno stejného formátu. (11.12.2012)