Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Peter Trepper je mladý muž, který si odpykává trest za impulzivní vraždu a vypráví psycholožce o svém životě a motivu k tomuto činu. Vrací se ke svému dětství bez lásky, kterou se snažil vzbudit ve svých chladných rodičích. Přestože je raritní televizní film Rainera Wernera Fassbindera inspirován skutečnými rozhovory s vězni, je považován za jeden z jeho nejosobnějších, blížící se až k autobiografii. (Febiofest)

(více)

Recenze (3)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Ne, nedívalo se mi dobře na tento film. Snad proto, že jsem před ním díval na "I, Daniel Blake", a Daniel byl starší než Pater Trepper, a proto to bylo snesitelnější. Problém byl ovšem u obou filmů jiný, přestože se oba řešily prostředky sociální mašinérie - u Daniela zřetelně pokročilejší ... Po tomto filmu nedám nikomu kytici, už jsem je skoro nenáviděl. ... Myšlenka, že chybí-li něco v duši, je to možno nahradit radostí z materiální věci, je stará a zcestná. Zde bychom museli zkoumat, proč Peter této iluzi propadl. A asi bychom se dostali ke stejným zdrojům. ... Škoda jen, že ani jinak sympatická Erika ho nedokázala z tohoto bludu (falešná příčinnost: Práce - Peníze - Pravda) vyvést. ... Jeden z nejlepších Fassbinderů, ale těch je poměrně hodně. . . . Chcete vědět, zda jsem Petera litoval? A ne pro něj samého, ale pro mého otce, který rovněž chtěl (a jednou mi to i řekl), aby ho lidi měli rádi. Jeho problém ležel však ještě ve vzdálenější minulosti: narodil se jako pohrobek. Zemřel v 58 na celkové vyčerpání životních funkcí (doktoři tomu říkají "infakrt"). ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Viděl jsem už silnější Fassbindery, ale přesto je to film, který je skvěle udělaný, skvěle zahraný, udrží v napětí až do konce a hovoří o věcech, které zažíváme každý. Je Peter ve vleku touhy udělat pro své blízké (pro své blízké ženy) to nejlepší proto, že mu nedávají dostatek lásky anebo proto, že je narcistní osobnost? Anebo je to totéž? A: když vidí svetr a chce své ženě dát pletací stroj, nejsou to také dostihy ve společenské zadávce? Chce taky jen to, co mají všichni ostatní. A jeho žena Erika: nenese i ona (i když film táhne Zepletal a je o mužském hrdinovi), když nedovede říct "tyhle šaty já nechci, protože na ně teď nemáme" spoluzodpovědnost za celou tragédii? Když místo toho vypočítává svému muži za co všechno je ještě třeba zaplatit půjčku, a že by si měl zas o nějaké peníze říct svému otci - ? - ačkoliv má sama otce, kterému by mohla říct? Jestli si po shlédnutí palčivě kladu tyhle otázky, je to moc dobře, protože film funguje jak má - a je jedno, že flashbacky jsou značně ehm nestandardní (opravdu chvílemi nevíte KDY jste) anebo že při posledních 20 minutách ztrácíte s hlavním hrdinou trochu ahnung o tom, zda ještě chodí do práce a co je ještě normální... Velmi silně mi to téma evokovalo francouzský film Adversaire a zkusím ho tu hodit do podobných: bezohledné ničení sebe sama kvůli penězům je narcistní stejně jako snaha působit dobře na druhé, aby nás měli rádi. Řekl bych taky, že tenhle film je mužským protějškem sevřenějšího Strachu před strachem ze stejné doby. ()

Reklama

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Film "Chci jen, abyste mě milovali" vychází z knihy rozhovorů s vězni, sepsanou mnichovskými novináři Klausem Antesem, Christianem Ehrhardtem a Heinrichem Hannoverem. Psychiatrie současné doby pochopitelně zařazuje narušení vnitřního světa do věku dětství při nedostatečném plnění závazků rodičovské lásky. Rainer Werner Fassbinder protentokrát sestavil vzletně poetizující baladu o podlehnutí spotřební prestiži, obraz a plynutí toku je seřazeno v úhledných básnických slokách, nálada rozjímá v houpavém kroku melancholického zasnění, ale nedokáže proniknout do nitra člověka, jen dokola opakuje svou mantru o nedostatku lásky v dětství k lítostivé obhajobě vraha. Fassbinderova dychtivost provokovat společnost lačně uchopila další příležitost kontroverze, tím je mi sympatický, ale nedokáže tu vyjádřit rozervanost nitra, ani psychologickou naléhavost, zůstala jen neintimní poetická forma o podlehnutí nastražené pasti spotřební zuřivosti. Hrdinou písně o pádu člověka na dno duše je Peter Trepper (zajímavý Vitus Zeplichal), mladý zedník na počátku plnohodnotného zapojení do života společnosti. Vlastní zkušenost ho naučila, že uznání se dostává pouze při viditelných výsledcích zabezpečujícího materialismu, přičemž finanční zodpovědnosti ho nikdo neučil. Poetická stavba dokáže uchopit aspekty života doby, ale již neumí vyjádřit vlastní podstatu nitra, celá věc se zužuje na prohlášení o kupování lásky. Hlavní ženskou postavou je Erika (příjemná Elke Aberle), Peterova životní partnerka. Láska je základem soužití, ale neustálá partnerova potřeba dokazování dostatečně uspokojivých mužných sil je počátkem jeho pochybností o sobě samém. Významnou postavou je Ernst Trepper (příjemný Alexander Allerson), Peterův otec. Nikdy nebyl schopen otevřeného projevu otcovské lásky k synovi, byť je tento nedostatek způsobený niternou úzkostí na obou stranách. Důležitou postavou je Edith Trepper (zajímavá Erni Mangold), Peterova matka. Tvrdost mateřského projevu lásky je odrazem osobní partnerské frustrace, tady je intimní Fassbinderův vklad dílu . K výraznějším postavám patří také Eričina babička (příjemná Johanna Hofer), laskavá a opuštěná stará žena, mile potěšená z každé návštěvy příbuzných. Z dalších rolí: Petera zaměstnávající vedoucí stavební firmy (Armin Meier), pilné práci uznalý stavební mistr (Wolfgang Hess), vězně zpovídající psycholožka (Erika Runge), Peterův známý hostinský s osudovou chybou (János Gönczöl), či manželka hostinského (Edith Volkmann). Film Chci jen, abyste mě milovali je další Fassbinderovou provokací té maloměšťácké ctihodnosti, niternému uvědomění vlastní nicotnosti se přiblížit nedokáže, jen stínuje jízlivé poznámky a zářivě kreslí melancholickou poezii o ztrátě víry v pracovitost a píli. ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama