Balada pro banditu

2 a půl hvězdičky za děj, herce, jejich výkony a všechno ostatní, a ta 3 je za originalitu..alias pušky coby kytary a podobně. Nemůžu si odpustiti menší poznámku, že slova mi jaksi neseděla do pohybujících se úst. Byla to sice asi jen vteřina ale i tak....A rozhodně se mi film líbil, díky tomu, že jsem měla možnost vidět různé herce za mlada...většinu jako Donutil, Polívka apod. jsem poznala, ale takového Pechu opravdu ne...Povedený "muzikálový film, spíše divadlo", ale je fakt, že občas je děj strnulý a člověka chytá křeč do ruky, když si opírá hlavu, aby neusnul. (05.04.2010)

Pojetí, jakým byl tento "film" zpracován mě vůbec nezaujal. A slavní herci, co tam hráli, mi nikdy k srdci nepřirostli. Nejspíš jediný důvod, proč jsem to dokoukala, byla hudba, kterou mám moc ráda. A musím přiznat, že kdybych předtím neviděla Baladu pro banditu jako divadelní představení, tak bych asi moc nepochopila děj.... (10.09.2010)

V divadle to muselo fungovat výborně. Na filmovém plátně se ovšem zcela vytratil duch revolty, o níž věděli jen herci a diváci a uzavřeli tak tiché souručenství. Tady zbyla jen spousta zpěvu, který by se nejspíše hodil na Portu a podivného patosu, zcela překrývajícího eventuální klady i zápory filmu. Všichni aktéři se při natáčení tohoto legendárního kusu zajisté skvěle bavili, ve své době se jednalo o nevídaný počin s příchutí svobody a nespoutanosti. Osobně dávám přednost Nikolu Šuhajovi s Petrem Čepkem v hlavní roli (i když je schématičtější a tendenčnější, leč řemeslně zdařilejší). Nějak se s touto svéráznou muzikálovou adaptací (a především s nyvě pějícím hrdinou, jenž by však mohl být dobře utajeným otcem Despráda) míjíme. Existují filmy, které, byť byly kdysi přínosné (majíce statut jakéhosi manifestu a symbolu), stárnou překvapivě rychle. (04.04.2010)

Tahle filmová ozvěna doslova kultovního divadelního představení Divadla na provázku je právě tím trampským a folkovým muzikál evropského formátu, který mohl udělat naši normalizační kinematografii originální a osobitou... Tak mystifikační kvazi world music, která předběhla a předznamenala pozdější světové dění... Tenhle podivuhodně muzikálový (ale vlastně i obecně filmový) experiment je doveden k dokonalosti a jeho nadčasovost a genialita se nenaplňuje ani tak ve skvělé hudbě Miloše Štědroně a krásných (pseudo)folklórních textech Milana Uhdeho, čistě divadelní jednotě místa, času a děje, narativně mýtickém rámci a usazení celé adaptace, či alespoň pro mě úchvatných hereckých a pěveckých výkonech všech zúčastněných (zvláště pak dua Donutil-Bittová), ale především ve srovnání se záplavou soudobých muzikálových (promiňte mi to slovo) ,,sraček"... (03.07.2007)

Stejně jako Šebánek jen velmi těžko mohl hrát maratónce, taky mírně tloustnoucí zcela necharismatický Donutil působí v roli nespoutaného loupežníka dost legračně. Zvláště ve chvílích, kdy se snaží o tzv. tvrďácký pohled. Takhle úloha usedlého fotříka od dvou děcek, ta by se na něj hodila zcela perfektně. Tam by nevadila ani ta jeho nezřetelná výslovnost, i když oproti takovému Pavlu Novému pořád mluví jak Cicero. Když k tomu přidám formát mnou velice neoblíbených muzikálů, sám sobě se divím, že jsem nedal odpad. (29.12.2013)