Jackie Brown

Jackie Brown pro mě naprosto postrádá typický Quentinův rukopis. Kam se poděly Tarantinovské charaktery a jeho vyšperkované, originální a nezapomenutelné dialogy? Ty se snaží sice i o vtip, ale nějak to nevychází. Jsou spíše nevýrazné a průměrné, stejně jako příběh, který celý spěje kamsi do ztracena. Spousta konverzací, hlavně mezi De Nirem a Bridget Fonda mi přišly spíše nezávazné a pro celý děj jakkoli nevýznamné a nepodstatné. Jakoby se celý příběh v podstatě nikam nevyvíjel. Nějak tomu chyběly grády, spád a akce. (18.06.2010)

Quentin Tarantino udělal zase výbornej film, jenže tentokrát bohužel vypustil svoje typický dialogy, černej humor a krvavý nebo brutální scény na který jsem byl od něj zvyklej. Ale zase to nahradil dobrým prpracovaným příběh, který pobavý a je s pár docela zajímavými zvraty a některý scény nemaj chybu, hlavně když se objeví De Niro nebo se mi docela líbila scéna, kde to samý Tarantino ukazuje z několika pohledů a tim skvěle vysvětlý jak se to všechno stalo. Ale největším tahounem filmu je samozřejmě Samuel L. jackson, bez něho by to bylo poloviční, ten je prostě dokonalej a tentokrát je fakt hodně drsnej a s dlouhejma vlasama nemá chybu, ale ani ostaní nejsou špatný, spíš naopak a Tarantino zase jako obvykle do filmu obsadil spoustu hvězd a i tentokrát nikdo nezklamal, fakt nevim jak to ten Tarantino dělá, že vždycky vezme spoustu hvězd k nim přidá nějakou zapadjící hvězdu a všichni vytáhnou to nejlepší co uměj a do svých rolí vždycky dokonale zapadnou. Jediná chyba filmu je, že je až moc dlouhej, ne že by to nudilo, ale dvě a půl hodiny mi připadalo až moc a někdy to působilo protahovaně, ale jinak výborná kriminálka, která bohužel neni úplně typicky tarantinovská, ale určitě nadprůměrná a zaručeně pobaví (16.07.2005)

„Už dávno nikoho neviním zo svojich rozhodnutí." Quentina Tarantina mám rád, ako človek mi pripadá zaujímavý, originálny, sympatický a príjemný spoločník a filmy robí... nuž, vynašiel pod-žáner tarantinovka, tak asi dobré (GAUNERI, PULP FICTION). Ale až JACKIE BROWNOVÁ patrí k mojim obľúbeným filmom. V dobe premiéry bola pekelne očakávaná (bol to prvý Tarantinov film po mega bombe PULP FICTION) , avšak diváci vychádzali z kina v lepšom prípade zaskočení, v horšom znechutení a otrávení. Kričali, že toto nie je Tarantino, že skončil skôr, ako poriadne začal a že PULP FICTION bola náhoda. Sám Quentin pred premiérou varoval, že je to v podstate obyčajná romantika. S úchylným úsmevom, o ktorom len on vedel čo znamená, však rýchlo dodával, že samozrejme to, čo si pod pojmom ´romantika´ predstavuje on, sa pravdepodobne odlišuje od obecnej charakteristiky. Výsledkom je ale (napriek pár mŕtvolám na sračky rozstrieľaných v kufri auta) skutočne prevažne svojrázna romantika dvoch dospelých ľudí, ktorí sa dlho hľadali. Pokiaľ sa JACKIE BROWNOVÚ rozhodnete brať naozaj ako romantiku, asi vás bude pravdupovediac dosť otravovať štandardná kriminálna zápletka (Samuel L. Jackson síce podáva ako vlasatý obchodník so zbraňami pozoruhodnú kreáciu, ale od prvého záberu mi bol nesympatický – pritom Tarantino vie „správne“ poľudštiť aj masových vrahov). S troškou snahy sa to však dá pretrpieť. Je to ako Soderberghovo ZAKÁZANÉ OVOCIE... akurát o dosť lepšie. Fajnová muzika, bosé nohy, skvelí herci. Michael Keaton je síce super (rolu si zopakoval o rok neskôr v ZAKÁZANOM OVOCÍ, obe knihy sú podľa kníh Elmorea Leonarda), ale prím udržuje bombastický Robert „Aligátor“ Forster a bývalá blaxploitation hviezda Pam Grier. (23.10.2005)

Po pětadvaceti letech a dalších šesti/sedmi titulech pořád "Jackie Brown" zůstává nejukázněnějším Tarantinovým filmem, a o to víc také díky tomu mile překvapí. Až to svádí k myšlence, jakou alternativní cestou se mohla jeho filmografie ubírat, kdyby to svého času byl větší hit. Třeba by Tarantino více vycházel z jiných autorů a méně by exhiboval. To ale samozřejmě není možné, nejen proto, že minulost nelze změnit, ale především protože doba, ale i samotná podstata Tarantinovy osobnosti více nahrávaly právě tomu vývoji, který známe. Rozmach DVD distribuce, boom internetu a jeho aktivizace filmových fandů ohromně nahrávaly okázalé eklektičnosti Tarantinovy nadcházející tvorby. Krom toho on sám se coby egocentrické hovado a nadutý filmový nerd nemohl oprostit od potřeb pře-nerdovat všechny ostatní a vehementně tesat vlastní pomník nedotknutelného a všemi milovaného pop-auteura. S ohledem na to se ostatně nabízí si všímat, jak i ve svém nejstřídmějším díle se prostě musí tlačit do popředí a otiskovat své ego do vyprávění příběhu, který se k tomu vlastně vůbec nenabízí. Počínaje hlasem na záznamníku a velikášským závěrečným titulkem s vlastním jménem, přes generování trivií, které vlastně jen zpřítomňují autorovu domnělou sofistikovanost, až po problematické Tarantinovo juvenilně nerdovské machrování, že díky tomu, kolik nakoukal blaxploitation bijáků, dokáže napsat víc gangsta talk než používají reální gangstas. Ale při tom všem také nelze Tarantinovi upřít jeho jednoznačný filmařský talent, mistrovské uvažování o výrazových prostředcích média i jejich užívání a bravuru v konstruován fiktivních vyprávění, které se sice pouze opírají o další fikce a žánry, nikoli o realitu, ale zatraceně skvěle v tomto směru fungují. O to víc pak na "Jackie Brown" překvapí, že v zlomku svého jádra pojednává o stáří. Byť opět nikoli v jeho společensko-osobních rovinách, ale především z hlediska stárnutí filmových ikon a žánrových figur. Ale také si přiznejme, že právě coby projekt třicátníka, do kterého si obsazuje své milované padesátníky, může vlastně upomenout až na Tomáše Magnuska, se kterým Tarantino asi bude mít vícero společných rysů než bychom si chtěli připustit, byť rozhodně nikoli v oblasti filmařských schopností. (15.11.2022)

I zapadlejší Tarantinovy filmy mají prostě takovou tu jiskru, kterou ostatní žánrovky můžou jen tiše závidět. Mohlo to být sice trošku kratší, na druhou stranu tu má Samuel L. Jackson velkou (ač údajně vedlejší, ale je tu víc než samotná Jackie) roli a ten teda vždycky stojí za to a jeho hlášky jsem si neskutečně užíval. (02.07.2018)