Shiryo no wana

V prvni polovine vyborny, rezisersky dobre zvladnuty, slasher. Hudba a syrova brutalita odkazuji na Italii prelomu sedmdesatych a osdesatych let, prace s kamerou (predevsim cernobile nalety) pak na ranne horrory Sama Raimiho. Vrazdy jsou dostatecne vynalezave, zabavne a maji skvele nacasovani. Bohuzel v poslednich 40 minutach se film staci ze slasheru s klasickym schematem k japonske podivnosti, coz v tomto konkretnim pripade zanemna k nude. Brutalni zkraceni a mene "originalnich" napadu by Shiryo no wana vytahlo z prumeru, kde se bohuzel ted nachazi. (14.10.2004)

Tak nakonec nic extra se nekoná. Čekal jsem daleko více gore. Nicméně začátek je parádní a diváka naláká na řádnou spršku gore. To se ale po seznámení s hlavnímy hrdiny, několika členou skupinou novinářů, vytratí. Je to takovej mírnější Japonskej slasher. Naneštěstí krev a gore je pěkně udělaná a maskéři si vyhrály a scéna s probodáním jedný ženský je fakt parádní. Ale i tak jsou postavy do jednoho nesympatický a některé scény jsou hodně nudné, největší nevýhodou je právě délka 100 minut koukat na pobíhající lidi v továrně není extra zábava. Čekal jsem více gore dostal jsem aspoň průměrnou vyvražďovačku. Mohlo to dopadnout i hůře. (15.01.2014)

Bizarní japonský slasher, který si libuje ve šťavnatých gore efektech. Do příběhu se není možné dostat, protože tu žádný prakticky není, divák je vržen spolu se skupinkou protagonistů na pozemek opuštěné továrny a jen sleduje jejich vynalézavě provedené popravy. Na proč a jak se tu nehraje, ale zhruba do poloviny dokáže Evil Dead Trap udržet pozornost, žánrově prostě splňuje to, co fanoušek očekává. Pak se však přesuneme do psychedelického světa japonských šíleností a veškerý lesk přímočarého, byť lehce bizarního, slasheru se vypaří v afektované přehlídce směšně působícího pokusu o hnus. Lehce zklamaná trojka. A vzhledem k současným událostem na ČSFD připojuji doušku: SVOBODA PRO KUNDY V KOMENTÁŘÍCH! Viděno během Season Challenge tour 2015 (25.09.2015)

Fíha. Starý dobrý osmdesátkový atmosférický slasher říznutý Cronenbergem v japonském hávu. Ty vole, ani ne pět minut filmu a odkládal jsem večeři. Hustá atmosféra, nápadité mordy, povedené triky. Mí Japonci mi rozumějí. Slabinu vidím v dlouhé stopáži, díky které se slabší závěr dere moc kupředu. Se divím, že to Amíci ještě nezremakovali. Nebo snad jo? Jen mi nevykládejte, že tu ústřední melodii nevykradli od Goblin. (21.09.2017)

Ze začátku solidně odvedená řezničina, která však po čase dostává na frak. Reportérka jedné japonské televizní stanice obdrží kazetu se záznamem vraždy mladé dívky. Dlouho neváhá a odjíždí s týmem spolupracovníků na místo, kde mělo ke krvavému zločinu dojít. Opuštěný industriální komplex vzbuzuje patřičně chmurné prostředí, odkud není úniku. První půlka filmu je precizně zpracována. Dostatek napětí s neustále se opakující chytlavou hudební smyčkou, důmyslné realizování jednotlivých vražd v čele s hlavním neznámým aktérem. Příběh se ale zbytečně nelogicky láme v tom momentu, kdy reportérka z komplexu neutíká, avšak raději jde pátrat po onom neznámém, který má tato jatka na starosti. Dosud zručně odvedená práce spěje k mrzkému závěrečnému odhalení, které snímku uškodilo, jak jen mohlo. (19.06.2004)