Otevřená srdce

Vynikající dánská režisérka Susanne Bier má můj dík za to že filmovému světu dala nejen Spálené vzpomínky a Po svatbě ale také tento realistický dogma film plný bolesti a lásky s přesvědčivými výkony hlavních představitelů podle kterých by se hvězdy mohly učit . Film který žije a kterému věříte ... (11.02.2013)

Co si z filmu odnáším? Srdci neporučíš aneb Lidé plánují, Bůh (co když je náhoda jen jiné jméno Jeho vůle?) se směje. Holt tak už to na tom našem světě chodí. Pár přívlastku k samotnému filmu: syrové (páč Dogma 95), lehce uvěřitelné, srdceryvné, výborně zahrané - od Madse (svým oblíbencům můžu tykat) jako dost pravděpodobně nejlepšího herce současnosti bych taky nic jiného nečekal, nutno však říct, že se přidaly i dámy (Paprika Steen, Sonja Richter, ale i Birthe Neumann v úloze Joachimovy ošetřovatelky Hanne nebo představitelka Nielsovy a Mariiny dcery Stine, prý Stine Bjerregaard), určitě se nenechaly zahanbit, byly ve svých rolích vrcholně přesvědčivě. Zkrátka, co si mělo sednout, to si sedlo, nesedět (myšleno v křesle, nikoliv v base), film by mě rozhodně posadil. ;-) 85 % (08.09.2021)

Procházím si právě Mikkelsenovu filmografii. Viděl jsem špičkové "Prag", teď přichází tematicky dosti podobné "Open Hearts". Oba filmy jsou totiž o vztazích mezi manželi a o nevěře. Možná proto, že jsem viděl filmy po sobě, Open Hearts mne zasáhl o něco méně, nedávám plné hodnocení, i když mu do něj chybí opravdu málo. Téma filmu je velmi neatraktivní (zpočátku), pak ale film nabere spád a nemá chybu. Nenechte se odradit začátkem. Postavy jsou skvěle zahrané a napsané, vše je "jako ze života". Láska je virus napadající lidskou racionalitu. To je zde dovedeno k dokonalosti. Kdo nezažil, těžko pochopí, už jsem se taky choval jako idiot a vím jaké to je...90% (06.11.2011)

Je těžké popsat to co jsem právě viděla ... je to velice, velice silný příběh, který vykresluje tvrdou realitu života ... je natočen až neuvěřitelně opravdově, jakoby někdo stál s kamerou v prostředí jedné rodiny a její život natočil na pásku ... zasáhl mě skutečně dost.... jsem teď v takovém rozpoložení, že ani momentálně nedokážu popsat jak moc hluboko .... možná proto, že jsem někdy v minulosti také prožila něco podobného a stála jsem na stejné straně jako Marie ... (07.06.2013)

Filmy ve stylu Dogma nemají chybu. Dokáží totiž veškeré lidské emoce dát na plátno naprosto přirozenou formou. Nic není nahráváno ani přehráváno. Přitom je ale vše neuvěřitelně realistické. To se mi hrozně líbí. Co se mi už moc nelíbí je život samotný, který se film snaží ztvárnit v té klasicky nejkrutější podobě. jak jenom jde. Jenže je to život, s tím prostě nic nenaděláme. Občas si říkám, proč na takovéto filmy vůbec koukám, a pak si řeknu, že jsem rád že na takovéto filmy koukám. Uvědomím si totiž, jak křehký život sám o sobě je a jak tady píšu ten komentář a za dvě minuty vše může být úplně jinak... (05.11.2011)