Otevřená srdce

Otevřená srdce jsou výborně zrežírovaná, solidně zshraná, jen ten ryze romantický scénář zkrátka není pro mě. Navíc to, že ona chce toho prvního, pak toho druhého, pak zase prvního a na konec raději žádného, by se hodilo spíše do pohádky. Škoda, tolik dobré práce věnovat tak chatrnému scénáři bylo zbytečné. (05.07.2020)

Syrově drsný pohled do nejintimnějších vztahů, kdy jedna vnější tragédie rozpoutá řadu dalších, ale tentokrát vnitřních. Trhají se stará pouta a navazují nová s osudovostí antické tragédie, protože i když to všem zúčastněným přináší hlavně bolest, není úniku. Žádná z postav není zlá, dokonce jsou všechny sympatické, přesto rozpoutají vztahovou bouři, která zničí dosud šťastně fungující svazky. ___ Nelíbivý koncept Dogma (žádné okázalé svícení, make - up, vycizelovoaná kamera) dokumentárně zaznamenává příběh, jakých se dějí tisíce a přesto je každý z nich jedinečný a neskutečně zraňující. /26. 11. 12./ (26.11.2012)

Vynikající dánská režisérka Susanne Bier má můj dík za to že filmovému světu dala nejen Spálené vzpomínky a Po svatbě ale také tento realistický dogma film plný bolesti a lásky s přesvědčivými výkony hlavních představitelů podle kterých by se hvězdy mohly učit . Film který žije a kterému věříte ... (11.02.2013)

Severské drama je zárukou kvality, ale ta romantika mne držela v pozoru a musím říci, že po právu. První polovina filmu mne moc nechytila a od seznámení šel film vlastně jednoznačně tak jak každý čeká vlastně až do konce. Naopak druhá půlka filmu mne zaujala svým zpracováním atmosférou a celkovým gradováním děje, který skončil tak pěkně nejasně a melancholicky, až by se dalo říci vyrovnaně či poklidně. Právě ten závěr ve mě hlodal a žádal si 4*, ale film ke 2 hodinám, který má vlastně klasickou zápletku okořeněnou o těžkou nehodu z kterého mne první hodina příliš nebaví není zrovna jasný kandidát na 4*. Volím 3z5 s tím, že je zde potenciál na 4, ale to možná po dalších shlédnutích. (29.06.2013)

Filmy ve stylu Dogma nemají chybu. Dokáží totiž veškeré lidské emoce dát na plátno naprosto přirozenou formou. Nic není nahráváno ani přehráváno. Přitom je ale vše neuvěřitelně realistické. To se mi hrozně líbí. Co se mi už moc nelíbí je život samotný, který se film snaží ztvárnit v té klasicky nejkrutější podobě. jak jenom jde. Jenže je to život, s tím prostě nic nenaděláme. Občas si říkám, proč na takovéto filmy vůbec koukám, a pak si řeknu, že jsem rád že na takovéto filmy koukám. Uvědomím si totiž, jak křehký život sám o sobě je a jak tady píšu ten komentář a za dvě minuty vše může být úplně jinak... (05.11.2011)