Armáda pěti mužů

Tak tento neowestrn zasadený do mexického prostredia ma dostal nielen námetom, ale aj celkom dobre vypointovaným scenárom a na western aj netradične napätím. Zápletka s krádežou na idúcom vlaku je samozrejme na tom najlepšia a chválim pri nej použité už spomínané napätie. Na taliansky film prekvapenie. Pätica rôznorodých nátur je vhodne vybratá, nielen jednoduchý Spencer a bystrý béčkový Američan Graves, ale aj japonská samurajská hviezda Tanba - skvelý nápad urobiť - zjavne kvôli jazykovému handikepu - z neho mlčiaceho. Morriconeho je v hudbe jasne poznať, použité grify sú podobné ako pri Pre hrsť dolárov, a výborne dotvárajú atmosféru. (20.03.2017)

Tohle rozhodně patří do mýho top 20 špageťáků. Je to koprodukce s Američanama, část režíroval americký režisér Don Taylor, část Italo Zingarelli. Takže narozdíl od jiných filmů s Budem Spencerem se Bud namluvil do angličtiny sám, což je sice dost poznat, ale vůbec to nevadí. V hlavních rolích jsou tu sice nevýrazní američtí herci Peter Graves a James Daly, které však zastiňují výborní Spencer a Nino Castelnuovo jako mexický bandita Luis. Pátou hlavní roli má japonský herec Tetsuro Tamba, který hraje němou roli samuraje. Příběh sice začíná jako klasika z mexický revoluce, takže tlachy o svobodě a vítězství, ale ve chvíli, kdy jsou hrdinové a vesničani zajati mexickou armádou se to rozjede přes vyloupení vlaku až ke konci... kdy se zase začne o revoluci, ale už to dlouho netrvá. 8,7/10 (03.03.2008)

Když se zrovna nebere moc vážně, je to hodně sympatický a zábavný western o tom, jak připravit armádní vlak o jeden z jeho vagónů. V těch nejlepších momentech září Bud Spencer (úvod mezi slepicemi, hod puškou s bajonetem mezi střeva mexického vojáka, rozpočítávání pytlů se zlatem a hlavně napínavá scéna s přestavováním železniční trati). Z jiného soudku je scéna, kde samuraj hezky po svých dohání vlak, ta je asi nejbizardnější, jakou jsem zatím ve westernu viděl. A hudba? Je to trapné, ale už zase mě Morricone dostal. K nejlepším špageťákům to sice nepatří, ale za podívání rozhodně stojí. Co v mých očích tuhle armádu sráží o hodně dolů, je naprosto příšerná a vlezlá levicová agitka, která působí jako Spencerova pěst na oko. (01.06.2010)

Cítím mírné zklamání, které nedokážu přesně definovat. Možná to bylo hereckým obsazením, kde nad všechny ční pouze Bud Spencer a nemluvný Tetsuro Tamba ( díky špačku:) a zbytek ansámblu jako by patřil do jiného žánru. Zejména "Holanďan" Peter Graves mi typově nesedl vůbec, prostě uhlazený a za všech okolností kladný seladon ( tahle jeho poloha vygraduje zejména v závěru) a to prostě nemusím. Možná to bylo několika logickými kiksy, které obvykle odpouštím, ale tady mi to nějak nešlo, zejména plán přepadení vlaku spočívající ve schovce pod vagóny , ee, že by součástí bezpečnosti převozu zlata nebyla prohlídka celé soupravy před jejím odjezdem z nádraží ? A tak bylo to Mexiko asi. Chození po střeše bez povšimnutí osádky vagónů taky nebylo moc košer atd. Vypichuju blbosti, já vím, celé to přepadení bylo ale hlavním tahákem filmu, tak mě tyhle detaily trochu zklamaly. Bavila mě však překvapivě ta trochu agitka pro mexickou věc a ideály revoluce, zejména scéna popravy a chorál utlačovaných vesničanů a samozřejmě celá hudební složka, Ennio je prostě Ennio. Takže nakonec trochu se smutkem za tři. (26.11.2013)

Zábavná a napínavá špageťácká povídačka. Začátek (hledání jednotlivých členů tlupy, kdy je každý charakterizován krátkou příhodou) připomíná Sedm statečných, ale pak se to rozjede zcela jinak, spíše ve stylu dobových gangsterek o rafinovaně organizovaných loupežích (Velký šéf s vlakovou loupeží byl možná inspirace této části). Konec ve stylu viva la revolución, který je ovšem jen takovým přílepkem, zase připomene Corbucciho Vamos a matar, compañeros. Ale bavil jsem se a tyto inspirace (pokud to nebyly jen dobové shody) mi zábavu nerušily. Pěkná hudba, zvláště ten chorál zpívaný vesničany při přípravě popravy jejich předáka. (22.09.2013)