Armáda pěti mužů

Když se zrovna nebere moc vážně, je to hodně sympatický a zábavný western o tom, jak připravit armádní vlak o jeden z jeho vagónů. V těch nejlepších momentech září Bud Spencer (úvod mezi slepicemi, hod puškou s bajonetem mezi střeva mexického vojáka, rozpočítávání pytlů se zlatem a hlavně napínavá scéna s přestavováním železniční trati). Z jiného soudku je scéna, kde samuraj hezky po svých dohání vlak, ta je asi nejbizardnější, jakou jsem zatím ve westernu viděl. A hudba? Je to trapné, ale už zase mě Morricone dostal. K nejlepším špageťákům to sice nepatří, ale za podívání rozhodně stojí. Co v mých očích tuhle armádu sráží o hodně dolů, je naprosto příšerná a vlezlá levicová agitka, která působí jako Spencerova pěst na oko. (01.06.2010)

Je opravdu veliká škoda, že se tento western u nás nikdy nevysílal, jelikož by se dle mého názoru zařadil mezi takové klasiky, jako Sedm statečných, či filmy Sergia Leoneho. Kovbojka každým coulem, se vším, co do těchto příběhů patří. Od Buda zde nečekejte typického bitkaře (pravda jednou si bouchne), ale jinak spíše vážná vedlejší role. Výtečná hudba. Vřele doporučuji pro milovníky daného žánru. (30.01.2011)

Jeden z těch výrazně lepších spaghetti westernů, které nerežírovali matadoři žánru. Přímočarý děj už nemůže být přímočařejší, ale vůbec to nevadí, když je to napínavé až do konce. Herci jsou sympatičtí (Bud Spencer tu má sice poměrně seriózní roli, ale už v sobě začíná objevovat komediální talent) a závěr sice může vzbudit rozpaky, ale já ho docela uvítal. 85%. (17.09.2022)

Tak tento neowestrn zasadený do mexického prostredia ma dostal nielen námetom, ale aj celkom dobre vypointovaným scenárom a na western aj netradične napätím. Zápletka s krádežou na idúcom vlaku je samozrejme na tom najlepšia a chválim pri nej použité už spomínané napätie. Na taliansky film prekvapenie. Pätica rôznorodých nátur je vhodne vybratá, nielen jednoduchý Spencer a bystrý béčkový Američan Graves, ale aj japonská samurajská hviezda Tanba - skvelý nápad urobiť - zjavne kvôli jazykovému handikepu - z neho mlčiaceho. Morriconeho je v hudbe jasne poznať, použité grify sú podobné ako pri Pre hrsť dolárov, a výborne dotvárajú atmosféru. (20.03.2017)

Jěště pět minut po skončení nemůžu dýchat. Tenhle špageťák by měl figurovat ve všech westernovejch žebříčcích, koprodukce Itálie s Amerikou šla ruku v ruce a sedělo to pěkně, pětice ústředních postav byla skvěle vyvážená, Morricone kraluje, atmosféra jak hudbou tak záběrama je cítit divokým západem. Kdo má rád špageťáky a nemůže v tý hromadě najít nějakej pěknej, tak tohle je ta volba!!! (24.02.2013)