Bye Bye Blue Bird
Obsahy(2)
Na Faerských ostrovech přistává podivně vyhlížející dvojice dívek. V extravagantních oblečcích hledají hotel s vířivkou a zásobeným barem. Dalšího dne vyrážejí na roadtrip po zelené krajině v autě s rybářem, který "si potřebuje něco zařídit". Takto začíná netradiční dánská road movie o hledání vlastních kořenů, identity a místa v životě. Než Rannva a Barba najdou to, za čím přišly, budou muset přečkat setkání s neúspěšnou zpěvačkou, novodobým Kristem, který svůj kříž táhne na kolečkách, a především se sebou samými. (Hwaelos)
(více)Recenze (11)
Filmů, stavějících na tématech rodinného odcizení má evropský sever dost a dost. V Bye Bye Blue Bird je navíc jedině prvek road movie, která na malém ostrůvku působí vlastně trochu komicky. Snímku, který překypuje originálními vedlejšími postavami postradatelně chybí hloubka. Má sice několik docela silných scén, ale i ty budí dojem už několikrát viděného. ()
„Jsme tu, abychom se pobavily. Mohly bychom dát svoje fotky do novin. Ale ne. Je lepší zaklepat bez varování.“ Dvě velmi extravagantně působící ženy vyráží na svou cestu po Faerských ostrovech. Na čemž by nebylo nic špatného, kdyby se nechovaly povýšeneckým způsobem a nezraňovaly přitom city ostatních. A jak jsem doufal, že si i přes počáteční nesympatie najdu k těm 2 cestu, realita mému přání ani nemohla být vzdálenější, neb tak ublížená, přecitlivělá a sobecká stvoření, aby jeden pohledal. Nejsmutnější však bylo, že tam chyběla nadsázka. Film totiž nefunguje jako komedie (ani její příbuzná „tragi“). Lehce úsměvný mi přišel jen Rúni a jeho podoba pokaždé, co si šel něco zařídit. Matka Barby zas fascinovala dokonalým „GPS“, škoda, že to působilo až parodicky. Vychází mi z toho poměrně těžko stravitelná roadmovie, která toho krom prostředí Faerských ostrovů, hudby a lehkého náhledu do mentality místních už příliš nenabízí. S přivřením oka 2*. „Přece jen ostrůvky nejsou pouze pro ptáky. Ale taky pro lidi, co nechtějí odletět pryč.“ ()
Aby se mě tady ten film moh líbit, musel bych si najít cestu k hlavním hrdinkám což se mě i přes úpornou snahu bohužel nepodařilo a celou dobu jsem myslel na to, jestli nezačnou v nějakým faerským kravíně hledat dva exmpláře. Další na čem film ujíždí je poměrně nešťastný eipozodní způsob vyprávění a krásné exteriéry Faerských ostrovů všechno nezachrání. ()
Je možné, aby se někomu nelíbila faerská road movie? Samozřejmě, že ano. Bye Bye Blue Bird k tomu má dokonce nemá daleko, hlavně ze začátku. Hlavní hrdinky člověku připadají divné, vidina kvalitního filmového zážitku taky trochu chybí. Ale stačí nechat film rozjet, zalíbit si charaktery postav a nechat se unášet nádhernou ostrovní krajinou a nemůžete být zklamáni. Dvě mladé excentrické dívky Rannva a Barba se vrací na rodné Faerské ostrovy. Co vlastně od návratu očekávají, neví ani ony. Možná setkání s rodinou, možná chtějí ukázat konzervativním faerským lidem jiný svět. Obojí dost provokativně a drze. Nasednou do auta Rúniho, místního rybáře, který se vydává kolem ostrova, aby si něco "vyřídil". Začíná typická road movie plná zajímavých person, nechybí ani nadprůměrná hudba. Protiklad přirozené chladné faerské krajiny a extravagantního oblečení, líčení a mluvy obou dívek je zřejmý. Trochu jsem se ztratil v postavě Rúniho, který i přes jakési "vysvětlení" na konci filmu zůstal záhadným. Možná jsem nakonec trošičku zklamaný, přecejenom road movie a navíc z Faerských ostrovů, to je více než lákavý titulek. Ale jsem rád, že nešlo jen o zneužívání potenciálu zdejší krajiny. PS: Stopující dívka, která se objeví v průběhu filmu, údajně kopíruje život režisérky Katrin Ottarsdóttirové jako mladé dívky. ()
Jeden z nejpodivnějších filmů, které jsem ze severské kinematografie viděl. Na druhé straně je to téma pro sever typické. Asi bych se na něj normálně nedíval, ale ono není moc Faerských filmů, a teď nemyslím ty, které se tam jenom točily, ale ty, které odtud pocházejí. Pokud se mýlím, tak mi o nějakém dejte vědět, budu jedině rád. ()
Galerie (6)
Photo © Peter Bech Film
Reklama