Hlad

Verši Hégésippa Moreaua: "Miluji chudobu, je to host nevtíravý, / sesterský, také hlad se u mne často staví, / pramálo na obtíž mým snům a písničkám / usedá poblíž mne... jako ten, koho znám. / V horečkách na loži já myslel leda na to, / jak ironický zvuk má sousedovo zlato; / po lecčems toužívám a nejsem bez potřeb, / ale chci více než víno a bílý chléb, / já žádám od boha ke svému živobytí / to, co mě především tak opíjí a sytí, / lásku!..." (13.08.2017)

„Člověk nemusí být šílený jenom proto, že je citlivý. Existují lidé, kteří žijí maličkostmi a zabije je jedno tvrdé slovo.“ Velmi depresivní sonda do života chudáka. Marně shání práci, nemá na nájem ani na jídlo, o kterém se mu zdají i ponižující sny. Jenže on to ponížení i prožívá. A právě ztráta důstojnosti ho trápí nejvíc, a tak se snaží okolí přesvědčit o opaku. Empatický divák ho lituje, vnímá jeho bezvýchodnou situaci, je mu v mnohých situacích trapně i za něj. Hlavní hrdina Pontus má navíc nejen nešťastnou povahu, doplácí i na špatný psychický stav. Chová se jako blázen, jeho jednání je zkratovité, vůči lidem nepřirozené až skoro nepříjemné. Čím je situace horší, tím víc se divák obává, co provede. Pak je tu ale také linka se zámožnou, cudnou slečinkou (už samotné namlouvání zaujme divností), která dá nahlédnout do nitra hlavního hrdiny z jiného úhlu (jakkoliv jsem moc nechápal motivaci jejího jednání). Zvláštní je pak i konec, jenže ve mně ještě nějakou dobu dozníval, ostatně jako celý tento hůře uchopitelný, ale působivý film. Dám slušné 4*. (01.12.2023)

Wau, wau, třikrát wau... Mám pokaždé radost z objevení těchto opomíjených filmových skvostů, o jakých jsem ještě pár hodin před zhlédnutím neměl výraznější tušení. Tohle mistrovské dílo plné znepokojivosti mne plnými doušky vtáhlo do hlubin svého dění od prvních záběrů. Norská metropola koncem 19. století v minimalistických černobílých záběrech. Obchůdky, podniky, kočáry, přístav. Boháči, měšťáci, galantní kostýmy. Mezi nimi ploužící se jeden chudák bez peněz s duší jemného intelektuála a galantního gentlemana. Pan Pontus ( znamenitý Per Oscarsson !) má téměř všechny předpoklady, aby mezi obyvately městečka, kteří ho denně obklopují, takřka zapadl... tedy až na své protikladné společenské postavení, v němž se marně hledající obživu právě nachází, nicméně i v téhle bídné situaci neztrácí svou důstojnost. Na první pohled běžné bloudění bezdomovce má v sobě spoustu nepředvídatelných vyústění, vyplývajících právě z toho kontrastu, které ve mne spolu s očekáváním dalšího děje vyvolávaly často fascinaci i obrovský neklid zároveň (doporučuji ignorovat zdejší obsah s velmi zavádějící a mylnou třetí větou !). Kdybych měl k filmu vytvořit nový distribuční název s využitím jediného slova, byla by to tedy určitě Důstojnost. ,,Promiňte, že jsem zvonil tak hlasitě..." 95% (22.07.2020)

Na tomto filmu se ukazuje, jaký je vztah (ale doufám, že nejen) Evropy a konkrétně Skandinávie k prioritám lidského života a důstojnosti. V 60. letech, tedy ve vrcholné době evropského sociálního státu, vznikne jako připomínka ne tak vzdálené minulosti věrný film o hrůzách doby, kdy jedinec musel volit mezi přežitím, nebo důstojností. Buď se ohnout a poníženě si dojít pro milosrdenství, nebo umřít doslova uprostřed ostatních lidí hlady (aneb krásy liberálního individualismu). Snímek ale rozhodně není jen jednoduchým dokreslením těchto historických skutečností, ale má i silně subjektivní složku v hlavním hrdinovi. Je nedostatek bílkovin z potravy příčinou nedostatku bílkovin v jeho mozku, a proto i jeho místy dosti podivného chování? Nebo se jedná o semínko duševní choroby? Osobně se v kontextu celého filmu přikláním k první možnosti (knihu jsem nečetl, takže nevím zda je to v ní jednoznačně osvětleno), ale v divákovi je díky této nejistotě neustále udržována pozornost. (10.05.2014)

Viem, že literárna predloha od Knuta Hamsuna je významná a pravdepodobne aj jej sfilmovaná podoba, ale bohužiaľ mňa film nezaujal. Nenahneval ma, nenudil ma, ale ani nezaujal. Je to ďalší z filmov o neúspešných indivíduách a ja nenachádzam ani jeden dôvod, aby som sa týmito filmami vážnejšie zaoberal. Bez ohľadu na to, že sám sa za nadpriemerne úspešného nepovažujem. Ale ak by som sa mal porovnávať s nejakou filmovou postavou (nie, že by som to robil často), tak radšej mudrujem nad tým, koľko mi chýba do tých, ktorí ma predstihli, než nad tým, koľkých som už prekonal. (14.04.2023)