Alice ou la dernière fugue
Alice or the Last Escapade
Režie:
Claude ChabrolScénář:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHudba:
Pierre JansenHrají:
Sylvia Kristel, Charles Vanel, André Dussollier, Jean Carmet, Fernand Ledoux, François Perrot, Thomas Chabrol, Noël Simsolo, Jean Cherlian (více)Obsahy(1)
Alice Caroll (Sylvia Kristel) opouští sebestředného manžela. Bouře, nečas, prasklé přední sklo jejího auta a nastávající noc ji přinutí hledat útočiště ve starém panském domě obklopeném rozsáhlým parkem. Tím se ocitá v magickém prostoru, z něhož, jak se zdá, není úniku. Přestože se snaží druhého dne dostat autem i pěšky zpátky na dálnici, všechny cesty ji přivedou zpět k domu. Nejinak je tomu následujícího dne, takže se vrací do domu i třetí noc. Při svém přebývání v domě i při snahách uniknout potkává několik lidí, kteří mají společné to, že neodpovídají na žádné otázky. Přesto jí naznačují jistá vodítka, kterými by se měla v nastalé situaci řídit. Jen není jasné nakolik jsou tato vodítka směrodatná či zavádějící. Celá situace připomíná jakousi hru, jen není jasné oč se hraje... (fragre)
(více)Recenze (8)
Ten starobyly palac bol perfektny, este radsej by som bol, keby bol uprostred hlbokych mlznych lesov ... a ta pani ked sa 3x vydala prec z palaca, cesty sa jej tak domotali, ze vzdy prisla s5. Jednoznacne tu mozno najst prvky mysteriozna a symboly vo filme - tak to uz je ciry masaker. Mne Claude Chabrol ako reziser coraz viac a viac vyhovuje . 90 % ()
V obou původních Alenčiných příbězích se hrdinka ocitá ve světě, kde neplatí zákony bdělého stavu, a kde tedy ona tápe a snaží se nalézt zákony tohoto nového světa. Hlavně toto téma převzal Chabrol do své verze Alenky (byť se zde divák může bavit nalézáním aluzí ke Carrollově textu). Zvláštní snový příběh-podobenství s prvky mysteriózního a fantaskního filmu i horroru, který je plný nejednoznačných symbolů. Pan režisér si s divákem pěkně zahrává. Film je vyprávěn v pomalém tempu, jsou zde dlouhé pasáže bez jediného slova, což ovšem kvůli působivé kameře nepůsobí vůbec zdlouhavě. Film je též velice elegantní, což lze říci i o hlavní hrdince. Sylvia Kristel již byla v době natáčení filmu hvězdou erotických filmů (zřejmě proto se zde takřka povinně v krátkém a decentním záběru ukáže i nahá) a tím erotismem je jemně provoněn celý film, byť jeho vyznění je zcela jiné. ()
Film "Alenka nebo poslední útěk" je pozoruhodnou variací Clauda Chabrola na proslavenou knihu Alenka v říši divů. Nebyl by to Chabrol, aby Alenku nevyužil ke svým hrátkám černého humoru a kritiky buržoazie. Uchoval podstatu schématické logiky, respektive alogismu, běhu událostí, k ní připojil Freuda a Nietzscheho, alegorie a narážky, Thanata s Érotem, černý humor a reinkarnaci. Chabrol si pohrává se skutečností lidské smrtelnosti, s procesem uvědomění si smrti i s přípravou na ní. S lehkou písní na rtech zvesela poskakuje po sluncem nasvětlené loučce, pokouší a provokuje žánrové stylizování, jen Hitchcockův cynismus nahradil nezvedenějším černým humorem. Hrdinkou odysey očistce vnitřního světa je Alice Carroll (zajímavá Sylvia Kristel), mladá žena v rozpuku úplné krásy života. Náhlé ukončení ničím nenaplňujícího vztahu se stává tou nejzásadnější životní zkušeností. Právě zde je možné nalézt spásu pochopení, nebo naprosté zatracení. Hříčka nabízí několik paralelních úrovní vědomí i nevědomí. Významnější postavou je Henri Vergennes (velmi zajímavý Charles Vanel), majitel osamělé vily, laskavý hostitel noci a průvodce posledních životních projevů lidské duše. Předurčenost je zákonem. Výraznou postavou je zde mladý muž u kamenné hradby bez brány (velmi zajímavý André Dussollier, též v roli pracovníka čerpací stanice). Úzkostlivě se vyhýbá přímému tělesnému kontaktu, přesto si neodpouští manipulaci se základními prvky pasivního odporu a záměrného vzbuzování pochybností. K výraznějším postavám filmu patří také mladý klučina (příjemný režisérův synek Thomas Chabrol), jinotaj i ptáčník k drobné potěše zmatené, ale vyrovnané Alenky. Z dalších rolí: zajisté spolehlivý, diskrétní a jízlivý Vergennesův majordomus Colas (Jean Carmet), Alenčiny reakce pobaveně a potměšile jitřící muž středního věku (François Perrot), umírající stařeček na pohřebním banketu (Fernand Ledoux), z nečekaných projevů odporu zaskočený Alenčin manžel (Bernard Rousselet), Alenku na skleničku zvoucí muž (Noël Simsolo), či ladná servírka svérázného pohřebního banketu (Catherine Drusy). Film "Alenka, nebo poslední útěk" je pozoruhodnou filmovou hříčkou fantazie, frivolnosti, psychiatrie a černého humoru. Chabrolova variace Alenky v říši divů patří k nejosobitějším výtvorům francouzského režiséra. Thanatos s provokativně smyslnou příchutí Érota. ()
Carollovu Alenku nemám rád, a také mě nic nevedlo k tomu, abych si ji spojoval s Alenkou Chabrolovou. Přesto se mi vybavili dvě povídky od autorů, kteří tvořili přibližně ve stejné době, ale někde jinde a něco jiného: Ambrose Bierece (Případ na mostě přes Soví řeku) a Franz Kafka (Před zákonem), přitom Biercova povídka je spíš něco jako rámcová. Kafkův hrdina se přitom nemůže dostat do Zákona, zatímco Chabrolova hrdina se nemůže dostat z něj; u Kafky je všechno "vnejškem", cestu dovnitř střeží dveřníci, z nichž každý další je mocnější než předchozí. Chabrolovo "uvnitř", ve světě bez odpovědí, je možno se dostat "ven", pouze za určitých podmínek: rozpoznat ne to, kam se chci dostat, ale to, kde jsem. ()
Svérázná parafráze Carrollovy Alenky v říši divů. Pro Chabrola poněkud netypický film představující zajímavý odklon od jeho ostatních filmů. ()
Reklama