Bažina

Komedie to není v žádném případě, je to umně zkonstruované a vystupňované dusivé rodinné drama s prvky psychologického hororu. *** Je záměrem snímku, aby vám od počátku přivodil kolmou vrásku na čele a stáhl koutky úst dolů a pak už vám nedal příležitost je povolit. *** Nejdřív se v tom hluku, šumu a chaotickém hemžení budete snažit něčeho podstatného se zachytit, rozeznat, co je důležité, vyznat se v situaci, v ději, pak alespoň v místech a osobách... ale film vám to nedovolí, provádí vás rovnou tím dusivým, nepřehledným, úmorným mumrajem, nechává vás zažít tu všeobecnou letargii a bezvládí, nechává vás pocítit tu ztrátu sil, to zeslábnutí vůle se v takovém únavném a nezvládnutelném hemžení o něco zřetelného pokoušet, ať už o myšlenku, čin nebo o spásné vyproštění se z toho bahna... nedopočítáte se dětí ani matek, nevyjasníte si beze zbytku, kolik je tam dospělých a jak se k sobě navzájem mají, které děti či náctiletí jsou spolu příbuzní, co přesně se mezi kterými dvojicemi odehrává, které vztahy jsou přátelské, sourozenecké nebo milenecké, které aktivity či expozice překračují hranice obvyklé morálky a naznačují něco zkaženého, kde jsou ty hranice, za nimiž se čirá voda mění v bažinu... intimita v horku sdílených postelí, sprchových koutů, bezvládně odhalených těl, kousků spodního prádla a ledabylých doteků vám nic přesně neodhalí, dusno a nepřehledno, podporované utišujícím alkoholem, všechny oslabuje a nikdo si z ničeho nic nedělá, nikdo nemá sílu si nic vykládat jako závadné, protože následné řešení přiznaných situací by stálo další kvanta sil, které v sobě nikdo nenachází... a možná je to i tak, že nikdo s nikým ani nic moc nemá, nic se tu intimně nesdílí, protože v tom dusivém, lepkavém malátnu by se nikdo natolik nevzepjal, aby se pokusil fyzicky či psychicky vnímat ještě někoho druhého... Nepřehledno je posílené i tím, že stejná malátnost tíží i kameru, která je ledabylá, roztržitá, rozhrkaná a přímo tu únavnost prostředí na diváka přenáší. *** A v tomhle nezřetelném prolínání dvou nebo tří spletitých rodinných klanů, které tráví prázdniny v několika blízkých domech a bytech a navzájem si přehazují povinnosti a péči o děti, pak bez dozoru podroušených a ospalých dospělých běhají malé děti se psy a zbraněmi po lesích, puberťáci se povalují v cizích postelích, jezdí bez řidičáků auty, motají se po klubech a ocitají se v šarvátkách, a nikdo na nikoho nedává pozor... *** Film nemá děj, ale co ho jako tikající nálož pohání kupředu, jsou drobné i větší nehody, zranění, čerstvě utržené jizvy, traumata, újmy i tragédie, které se sčítají a nevyhnutelně přibývají jako kuličky na počitadle, a vráska na čele diváka se prohlubuje, koutky se stahují ve stále větším napětí, jak tohle může skončit, jak tohle musí dopadnout... *** Úvodní scéna filmu sleduje opilou manželku a matku, jak malátně sbírá vinné skleničky z vratkých stolků u zahnívajícího bazénu, až je nakonec všechny upustí a popředu spadne v plavkách do střepů ... zakrvácená, pořezaná hruď, a nikdo z dospělých kolem páchnoucího bazénu, v němž se nedá koupat, si toho valně nevšímá... starají se jen vyjukané pubertální děti, které to berou jako svého druhu divoké dobrodružství a podle toho se chovají... A nehod přibývá, tu a tam některé mladší děcko přijde o oko, další má namále, některý puberťák se opije, porve a probudí se plný modřin, kluci v lesích na sebe uprostřed nekontrolovaných her míří zbraněmi, mezi nimi běhají psi s vyceněnými tesáky... Brzy se v tom hemžení nedopočítáte ani osob, kterým se ještě nic nestalo, ať už jde o újmu fyzickou nebo psychickou, všichni začínají být poznamenaní... A letargie, otupělost a nevšímavost vedou ke zbytečné krutosti a k větším tragédiím... Při pomyšlení na úvodní scénu se hrozíte, jak bude vypadat ta závěrečná, kam to vyústí. *** Jediná dospělá postava, jeden z manželů a otců, z toho všeho nemá dobrý pocit a má dost sil a jasno v hlavě, aby to nahlas říkal, aby se pokoušel něčeho dosáhnout... Ale sám mezi všemi nic nezmůže, nezíská vládu ani nad svou ženou, ani nad svými dětmi, nikdo ho neposlouchá, když je nechce pouštět do domu té druhé rodiny, všechny jeho snahy přicházejí vniveč, děti utíkají jako voda mezi prsty, manželka ho nevnímá... A všechny to táhne ke zřídlu malátnosti a dusivého chaosu toho domu s bazénem, k té zahnívající bažině, močálu, v němž se nesmyslně plácají a který je pak už ze svého bahna nepouští a stahuje je hlouběji... A nehod přibývá... A za vysokou zdí dvorku tam štěká a zuří veliký zlý pes a malý chlapec z něj má vítr... představuje si ho, jeho fantazii umocňují hloupé vtipy druhých, kteří nevnímají, jak vážná chlapcova úzkost je... nemůže spát... A na žebřík opřený o zeď se nesmí lézt... Ale nikdo ho nehlídá... žebřík, ani dítě, které se chce možná poprat se svým strachem, protože jako jedno z mála na to ještě má dost sil... A jak jsem psala, nehod přibývá... A jestli se na konci stala ta největší tragédie, anebo ne, se přesně nedozvíme, protože žádná z postav není ve stavu, aby ji to vůbec zajímalo, aby se šla podívat, co je s dítětem... *** (06.08.2015) (méně) (více)