Legenda o "1900"

|| Scenár: Giuseppe Tornatore / Predloha: Alessandro Baricco - Novecento | Hudba: Ennio Morricone | Distribúcia: Medusa Films, Fine Line Features | Štúdio: Sciarlo, Medusa Film | Rozpočet: 9 miliónov $ | Tržby: US: 259,127 $ || Nezabudnuteľný, výnimočný film, ktorý je príbehom úchvatný a zároveň pekelne smutný. Ak existuje v umení pojem Battle, tak exemplárnym príkladom číslo jedna je pasáž piánového súboja. Charakter stvárnený Timom Rothom je jednou z najčistejších a najdobrosrdečnejších, aké som kedy videl. Má to svoje muchy, a výnimkou Tima Rotha i herecké obsadenie nebolo dokonalé, každopádne ako celok vo mne legenda o 1900 bude rezonovať ešte veľmi dlho. Pre mňa strhujúci, plnohodnotný zážitok. 1900: "Moja hudba bezomňa nepôjde nikam!!!" 100% | DVD, HD650, EN DTS | (16.08.2014)

Krásná hudba. Ta je asi to nejhezčí na celém filmu. Nesmím však opomenout herecké výkony Tima a Pruitta (ty jeho oči jsou prostě rarita), solidní kameru a originální, zajímavý příběh (nebo alespoň pro mě ;)). Je faktem, že to někdy s tím emocionálním útokem na diváka tvůrci snímku trochu přehánějí; třeba ten poslední rozhovor mezi Maxem a 1900 je příliš dlouhý a hraje moc na city. But on the other hand, hlavní hrdina byl obrovskej sympaťák a dokonce jsem mu dost rozuměl. No a nejlepší scéna? Samozřejmě klavírní duel! Co se týče hodnocení, jsem dost na vážkách mezi 3/4*, ale film mě opravdu zaujal a nenudil, takže se přikláním k vyššímu hodnocení. (05.08.2008)

Prolínáním několika časových rovin za použití magické Morriconeho hudby a působivé retro atmosféry působí 1900 velmi často jako alternativa k Once Upon a Time in America. Akorát místo příběhu o mafiánovi na souši, vypráví o hudebníkovi na moři. Na rozdíl od Leoneho však Tornatore nemá tolik silných scén které se dostanou divákovi pod kůži. Je jich za bezmála tři hodiny stopáže jen několik a to není dostatečně mnoho na tak monstrózní délku filmu. Originální námět, který je zručně zpracovaný a působí svojí místy až křehkou poetikou a vyladěnou hudební složkou jak z jiného světa a to i přesto, že vizuál občas kazí okatě obyčejné triky a nástupní platforma se siluetou lodi až nápadně připomíná scény z Titanicu Jamese Camerona. (14.08.2022)

Vždycky ji někdo viděl první. Ameriku. Symbol Manhattanu, sochu svobody. Po 30 plavbách muset prodat trubku. Jen si naposledy zahrát. A pak totéž slyšet ze staré slepené desky. Rámec pro příběh o záhadném klavíristovi, který vlastně nikdy neexistoval. Kdo jen mohl nechat dítě v bedničce od citronů? Díky Bohu za soucitného topiče. Byť se smyslem pro humor při vymýšlení jména. Nomen omen. „Co je to máma, Danny?“ „Máma? Máma je dostihový kůň.“ Co mi vadilo, byl vypravěč Pyško. Pořád se mi tam pletl Bruce Willis. Osudy lidí jsou spjaty s osudy lodí, klavírů, nahrané desky s melodií. Skvělá jízda za klavírem v bouři, pod křišťálovým lustrem, s lahví šampaňského přímo od ledu. Tajemný příběh se rozvíjí a košatí. Max dělá pro záchranu přítele maximum, stará rezavá loď až bere dech. Její světla a stíny, zvuky, houpání, skrýše, ztracený lesk. Film pak plný hudby, skvělých klavírních výkonů. Klobouk dolů před Morriconem, je netypický, nevtíravý. A závěrečná píseň tandemu Morricone – Roger Waters lahůdkou. Zbývá prostor pro fantazii diváka, pro snění, představy. 1900 mne fascinoval už před lety a nyní dvojnásob. Zažloutlá kamera, dobové oblečení, staré fotky. Odlesky hladiny v kabinách, záběry na klávesy, moře, pěnu na vlnách, lesk a elegance, špína a nepořádek. Souboj klavíristů gradující cigaretou zapálenou o strunu. Jsou věci, o kterých není snadné psát. Některé je lépe vidět. A slyšet. Jednou nestačí. „Dobrý příběh má větší cenu než stará hudba.“ (23.08.2008)

Príbeh o lodnom Mauglím za veľa nestojí. Je rovnako neuveriteľný, ako príbeh o Willovi Huntingovi. Takže ostáva hudba a herci. Hudba je Morriconeho a tá nemôže byť zlá. S Timom Rothom som sa stretol prvý krát a spočiatku som si ho mýlil s Jakeom Weberom (Zoznámte sa, Joe Black). S Pruittom Taylorom Vinceom vytvorili zohranú dvojku, okolo ktorej sa točil celý film. Okrem brilantnej hry na klavír som vo filme nič výnimočné nenašiel, takže som ho bez výčitiek svedomia nechal zapadnúť medzi plejádu trojhviezdičkových. (16.07.2010)