Stroj času

Transformacni filmy miluju (neplest si s Transformers!) a pokud je pricina premeny starodavne zarizeni, ktere dela z lidi upiry, pak uz vubec neni co resit. Del Toruv celovecerni debut dopadl velmi dobre, zejmena svym scenarem, ale ani zpracovani vubec nezaostava a ukazuje, ze ma Del Toro v ramci hororu urcite co rict. Navic Ron Perlman, to je proste reznik, ze ktreho mate radost jen co se objevi na scene. 7/10 (14.11.2010)

5/10 Takový slušný mainstreemový standard, co možná i nese nějaké poselství, ale na druhý den už člověk neví, o čem to vlastně celé bylo. Převést smrt se povedlo lépe Dařbujánovi než mexickým hledačům nesmrtelnosti - pravda, začátek byl slušný a sliboval přinést něco nového a zajímavého z hlediska scenáristiky a krve na plátně, ale výsledek je dost přizpůsoben budoucímu komerčnímu úspěchu v zahraničí – dětský horor. Nejspíš taky proto je angažován herec ze západu, který si po hrdelních skřecích v Boji o oheň a dementním mnichovi ve Jménu růže musel k francouzštině přidat i znalost španělštiny. (02.08.2008)

Název je poněkud zavádějící , neboť onen pověstní cestovní stroj tu opravdu nehledejte. Je to jen zlatý talisman, který prodlužuje život, jenže ho má starý děda a jiný rozpadající se dědek ho chce za každou cenu, jenže první děda nemá chut se dělit. Zajímavé je jak je neustále s dědou jeho vnučka, která je strašně podobná "Cvrčkovi" Natálka s pokračování seriálu Arabela. Velice k popukání je gorila toho rozpadajícího se dědka, která vždy dostane ránu přímo do kokosu. (18.02.2013)

Výborný rozjezd v duchu atmosféricky magických devadestákových horrorů, na nichž jsem vyrostl a kteréžto mám hodně rád. Někde ve druhé třetině to sice trochu zvolní, ale pointa a příjemně dojemný závěr to zase napraví. Ve svém žánru velmi zajímavá a zvláštní záležitost. Plusem filmu zcela určitě je silně komorní styl vyprávění, silný příběh, dobře vykreslené postavy, povedené masky, žádní dementní puberťáci (oni tam totiž nejsou vůbec žádní, ejchuchu, hola hola!!!) a v neposlední řadě uchvacující hudba. Prostě velmi povedený zářez, dokazující, že i horrorově poněkud chudá devadesátá léta dokázala vyplodit zajímavé kousky. I když pravda, tohle asi každému nesedne, na druhou stranu, své fandy si to určitě najde. Rád se mezi ně zařadím. (24.01.2012)

Del Torrovi španělsky mluvené snímky mají spousty společných rysů - dítě v centru dění, které ví více a obecně je moudřejší než okolní dospělé postavy, hmyz jako určující středobod snímků či neexistenci úřadů/okolního světa, které by měly možnost situaci rozhřešit z vnějšího pragmatického pohledu. Cronos je něco jako rodinný horor (i přes slušnou krvelačnost) s velmi citlivým snímáním a na debut až překvapivě komplikovanou kamerou. Jako ve všech del Torrových hororech zde nejde nijak zvlášť o strach, ale o vzájemný vztah mezi člověkem a nadpřirozenem, kdy obojí má pro tu druhou stranu něco v nabídce. (22.06.2015)