Videa (1)
Recenze (1)
Bogner dovršil svou tvůrčí dráhu poslední metou, kterou si coby kameraman mohl vytyčit. Dopřál si luxus i realizační výzvu IMAX formátu. Nakonec ani tolik nevadí, že hodně sekvencí představuje jen opáčko již dříve realizovaných kousků (zpomalené průjezdy prašanem či sjezd bobové dráhy), protože čistě nový formát a jím garantovaný rozměr přinášejí dostatečnou aktualizaci a umocnění osvědčených atrakcí. Z hlediska scénáře ukazuje "Ski to the Max" Bognera v jeho největší nespoutanosti. Vyprávění je ještě bazálnější než v "White Magic". Konkrétně jednotlivé videoklipové sekvence moneyshotů adrenalinových sportů spojuje linka, kde bezejmenný sportovec trčí v autě na křižovatce na červené a při tom jeho mysl volně odplývá do různých fantazií iniciovaných vágními detaily kolem něj. Mohlo by se nabízet označit tuto zastřešující premisu za pouhou berličku či dodatečné vágní pojivo. Jenže stejnou až dadaisticky odvázanou a antikonvenčně nahodilou logiku vykazují také jednotlivé videoklipově akční sekvence, na nichž je vidět, že se vyvíjejí přesně podle toho, kam až nechal Bogner zajít své myšlenky při vrstvení jednotlivých realizačních nápadů. Ostatně vyprávění neusiluje o žádnou konvenčně kauzální uzavřenost a nechává prostor naprosté nahodilosti, kde efektnost sekvence je nadřazena všemu jinému. Tudíž prostě může z ničeho nic na křižovatku skočit base-jumper stejně, jako si prostě ve fantazii dva skokani na motorkách v poušti stopnou bondovsky vytuněnou audinu s Pink za volantem, která je doveze až na zasněžené vrcholky. Nakonec o to více zamrzí, že jediné omezení pro rozlet Bognerovy fantazie představuje právě výchozí IMAX formát, respektive rozměrnost a neoperativnost jeho kamery. Na druhou stranu Bogner už stejně svých vrcholů dosáhl a tak není nic špatného na tom, že svůj závěrečný počin pojal jako ryze technologický marnivý projekt. Jaké tedy jsou ony absolutní vrcholy Bognerovy filmografie? "White Magic" coby nejvíce dech beroucí počin (ve smyslu realizačních výzev i krkolomnosti akčních sekvencí a jednotlivých sportovních kousků). "Oheň, led a dynamit" coby nejzábavnější symbióza konvenčního vyprávění a bognerovské vulgární kinematografie atrakcí. "Stehaufmädchen" coby nejhravější, nejspontánnější a nejrebelantštější zdvižený prostředníček všem dobovým normám i celému zbytku nadcházející Bognerovy tvorby. ()