Král Ubu

Nevím koho vinit. Každopádně se někde stala chyba - otázka jestli v původním originále nebo v jeho filmovém provedení. Těžko tento "film" nějak pojmenovat. Když jsem se na tento film díval, tak jsem jen nesmyslně kroutil hlavou, a... Když pominu děj, hraní a kemru, tak mi oči trhaly příšerné "efekty" (? - dá-li se tomu tak říkat), naprosto katastrofálně přebarvená obloha a ano, silvestrovké rachejtle určitě nekomu ublíží. Celou dobu mi v hlavě vrtalo, kdo mohl něco takového stvořit - a pak jsem to zde uviděl a všechno začalo dávat "smysl" - Brabec... (17.02.2012)

Rozetnout český televizní gordický uzel zvaný KRÁL UBU není snadné. Určitým východiskem může být v tomto ohledu záměrné pozvednutí dna-fekálie do svébytné estetické kategorie. Fekálno-dada (Voskovec s Werichem překládali toto prastaré slovo avantgardy, které zanedlouho dovrší století svého duchovního bytí, jako hovadno) je přitom nejen tvárným kompozičním principem díla, ale současně i jeho dějovým východiskem. Věci i vrcholně estetické a působivé, krásné nejen výtvarně, ale i duchovně, se tu doslova lámou jako odraz naší tváře v zkřiveném zrcadle. Omezenost, spoléhající na poněkud soudněji vyvedenou vlastní sociální inteligenci, má za těchto okolností pré. V takto vzniklém grotesknu doslova nahmatáme i prvky další: absurdno šedesátých let (pojetí královy postavy) i ponurost postmoderny (asi nejvíce v pojetí matky Ubu v strhujícím podání Lucie Bílé, které tato postava zřejmě byla šita opravdu na tělo.) Nuda náhle dostává koncept a nosné herecké výkony ztrácejí poslání svorníku, ale naopak získávají oporu, základ, z nějž jejich kvalita vynikne o to náležitěji (vedle dominantního Labudy na sebe upozorňují bezchybným výkonem i Polívka s Poullainovou, car Ivana Vyskočila, ale i důstojník Karla Rodena). Estetické kvality kamery i režijní promyšlenost tohoto aspektu KRÁLE se tak nevymykají z kompozičního celku, ale ústrojně ho doplňují a rozvíjejí. Postmoderní vývojová polistopadová tendence až okatě si libující v opaku krásna tu nachází, zdá se, svůj nesporný i umělecký vrchol. Je na divákovi, aby si v této vesměs "ze vzduchu" zvládané spleti našel svůj koutek vrcholného vlastního důvěrného zážitku. V tomto případě určitě nebude ochuzen. (06.08.2009)

Nechávám se unést obrazy, barvami, výtvarnem a snad i kapitánem Obrubou, ačkoliv Roden zde spíš jen dává tušit potenciál, který nebyl využit (ovšem přirovnávat jej k Nicholsonovi v Shining - to chce odvahu). Nechávám se unést a hodnotím poměrně vysoko, ačkoliv film zrovna srší typicky českým šaškovstvím (přiznávám, že původní hru jsem nečetl, nicméně z komentářů jsem nabyl pocit, že má odlišné vyznění), zkarikováním určitých jevů tím, že jsou dovedeny ad absurdum, jsou předloženy v čisté formě aby divák náhodou neměl nějaké pochyby o tom, co je černé a co bílé, čemu se má smát a na co má nadávat. To, co se tváří jako kritika společenských jevů se tímto stává pouhou fraškou..... Nemám rád tohle české komediálno. Mám rád obrazy. A kapitána ObrUbu,-) (05.02.2010)

Devadesátá léta byla přetláskána adaptacemi dříve nesměného a kvalita mnohdy tuto slutečnost potvrzuje velice věrně. Jeden z půměrných počinů, ve kterém zaujali Karel Roden a Marián Labuda a propadli ti ostatní. Výtvarně jasné a svěží, Brabcovo greenawayovské cítění je známé, dějové všelijaké, výkonově průměrné (02.05.2007)

Ubuovská tématika má v českém postředí zajímavou tradici. Autorem prvního, kongeniálního překladu Jarryho textu byl Jiří Voskovec, hra se ostatně v začátcích Osvobozeného divadla (tehdy zdaleka nejen V+W) objevila v hlavní roli s Janem Werichem. Koncem 40. let vytvořil Josef Kainar zajímavou variaci na ubuovské náměty s názvem Ubu se vrací pro tehdejší Divadlo satiry, hra nicméně v roce 1949 k regulérní premiéře nedospěla a byla pro své společenské narážky jednou z příčin zrušení tohoto divadla. V polovině 60. let sestavili Miloš Macourek a Jan Grossman z několika Jarryho textů scénář pro slavnou inscenaci Divadla Na Zábradlí, která dobyla i jistého mezinárodního věhlasu. Film F. A. Brabce takto vstupuje do dobře zorané brázdy a výsledek? No, není příliš přesvědčivý. Sám o sobě by si snímek zasloužil alespoň 4 hvězdičky, nicméně s přihlédnutím k bohaté tradici a ve srovnání třeba s televizní verzí inscenace ze 60. let s Libíčkem v titulní roli, nelze Brabcovu adaptaci hodnotit jako zdařilou. Spíše se jedná o promarněnou příležitost. Těžko se někdo v dohledné době ke zfilmování tak exkluzívní záležitosti opět odhodlá... (02.03.2008)