Komisař Rex

Vpodstate platí presne to isté, čo som napísal pri Siskovi. Nechce sa mi to opakovať, tak len toľko, že psí komisár mi pripadal ešte o niečo horší a či dám odpad, jednu hviezdu, alebo dve je absolútne irelevantné, pretože cieľoví diváci majú o 40 až 50 rokov viac ako ja a hodnotenie na csfd nie je tým pádom pre komisárových divákov nijako smerodatné. (30.08.2012)

Bez toho psa by nevyriešili ani jeden prípad, takže v tom spočíva absurdita seriálu. Pes tam mal byť ako pomocník toho policajta a nie naopak. Potom z toho vychádza, že Rex má IQ 180 a jeho podriadení v poradí IQ 120, 80, a -20. Rex, čo si myslíš o svojich parťákoch? Hav! Hav! Hav! Súhlasím s tebou. Za všetko môžu hlúpi scenáristi. Ale ako decko som na tom fičal, ale to bude tým, že je to točené pre deti. (06.04.2012)

Velmi dobrý seriál, který bohužel selhal na scénáři. Námět je sám o sobě velmi dobrý, ale ty dialogy, ta řeč, kterou tam na sebe ti lidé mluví. No hrůza. Ten kdo vymyslel námět by si zasloužil nějakou cenu, protože kdyby se povedl scénář a trochu upravily jednotlivé díly z jednoduchosti do složitosti, bylo by to super. Rexe jsem jako malý do slova žral a rád se kouknu i dnes. První tři série s komisařem Moserem byli nejlepší. Příběhy byli dobré, ale moc jednoduché. Ale co se týče celkového pohledu na seriál v tomto období, dal bych krásné čtyři hvězdičky. Pak když nastoupil Brantner, už to nebylo ono, ale zase se zlepšili dialogy a složitost dílů. Díly ovšem už byli o něco slabší, ale stále bych dal čtyři hvězdičky. Pak přišel Hoffman a Herzigová a už to šlo pryč. Scénář na prd a jednoduchost jako bejk. Představitelé Rexe by si zasloužili zvířecího oscara, kdyby existoval:-). Nejraději jsem měl prvního představitele Rexe a to Reginalda Von Ravenhorsta. I ta první parta byla celkově nejlepší. Vizualita a intra seriálu nic moc. Pro měl byl Rex zvířecí hrdina. Pokračování Návrat komisaře Rexe teda taky nebyl nejhorší, ale už to holt nebylo ono. U mě za čtyři hvězdičky. (27.03.2017)

Nekecejte, že je to kravina, když jste to vydrželi sledovat dýl, než já... a to jsem prosím po odchodu Gedeona Burkharda na seriál zanevřel a dál ho už nesledoval. Plus ostatně si myslím, že Gedeon byl lepším páníčkem než Tobias. Stereotyp se postupem času změnil v klišé a klišé se změnilo v nudu, ale i přesto se našlo mnoho dílů, na které rád vzpomínám a které bych s chutí sledoval ještě jednou. [TV] (05.02.2010)

Budu teď krutě upřímný, čímž možná leckoho naseru, ale to už je holt můj úděl. Tak tedy s pravdou ven: Nesnáším čokly. Odmala. Pudově. Stejně jako mám pudově rád kočky. Nesnáším pejskaře v parcích a lesích, když na kilometry daleko zasviňují éter svým neustálým neurotickým pořváváním na své čokly, kterým si zvyšují svá bídná sebevědomí. Nesnáším neustálý štěkot jejich čoklů, nesnáším všudypřítomná hovna jejich čoklů. Nesnáším poštěkávání zparchantělých, rozmazlených, zbabělých, samostatného života neschopných čoklů přes ploty kdykoliv, když v meditativní náladě procházím při výletě nějakou vesnicí. Nejradši bych pod přísnými tresty úplně zakázal chov veškerých čoklů. Na bytost označovanou jako "pejskař", tedy na sběrače teplých měkkých psích hoven do igeliťáků, s odporem shlížím jako na jednu z nejnižších forem člověka, jako na nechutnou karikaturu lidské bytosti, jako na vpravdě podčlověka, 'untermensche'. Nedivím se, že ve většině kultur (jako kdysi i v té naší) je výraz "pes" ponižující urážkou, nadávkou. Hnusí se mi lidi, kteří mají čokla coby náhražku dítěte, považuju to eufemisticky řečeno za nezdravé a pohrdám jimi. Hnusí se mi rádoby dojemné a roztomilé filmy i seriály o čoklech. Hnusí se mi senilní důchodci, kteří s tupým výrazem sledují dementní seriály o čoklech, primárně určené dětem nebo absolventům zvláštních škol, mají u nich spokojený oligofrenní úsměv a držku nacpanou houskou se salámem. (17.02.2017)