Film roku

Když je film o umění sám uměním. Neskutečně jsem se bavil a nejvetší zásluhu na tom má Antonio, který válí na 150% a číší z něho to, jak si to užívá. Vše je perfektní. Vyvážené. Trefné. Nic podobného jsem ještě neviděl a člověk tu jedinečnost docení až při zpětném pohledu, když se film rozleží. Zajdu ještě jednou a to opravdu nedělám často. Typicky španělská krása. (17.05.2022)

Film roku je jedním z těch dramat, která by zkrátka nefungovala bez dobrých herců. Což tady naštěstí neabsentuje. Trojlístek hlavních protagonistů má mezi sebou skvělou chemii a ač má snímek nálepku komedie a smát se opravdu budete, tak většinou spíš jen hořce. I přes přehršel sebeironie jde totiž převážně o drama, beroucí si na paškál mnohá zákulisní úskalí filmové branže, kde bezesporu existuje koňská dávka talentu, ale v docela odlišných podobách, jež dohromady vytvářejí nekompaktní třaskavou směs. Lidé od filmu z toho tak, jak jsou zde vykresleni nevychází právě nejlíp. Je to vtipné a přitom smutné a všichni tři titulní herci jsou skvělí, přitom má celý snímek i emotivní přesah a rozhodně neupadá do vod laciné parodie, čehož jsem se u traileru přeci jen maličko obával. Obratně nastavené zrcadlo pokrytectví Hollywoodu a vůbec áčkové produkci okolo pohyblivých obrázků. Tohle se povedlo. (16.05.2022)

„Člověk vidí to, čemu rozumí, to čemu nerozumí, to se mu nelíbí.“ // Celé putování filmovou branží a vlastně i životem samotným v jednom filmu, ve Filmu roku, doslova. Koukat na film s vědomím, že není dobrý, ale zároveň ho milovat, nebo nenávidět film u kterého víte jistě, že je naprosto skvělý.... Hrát si na chytráka a vést dlouhý monolog o věcech, který vlastně nedávají smyl, a zároveň vychvalovat do nebes něco, čemu vůbec nerozumíme, jen abychom nevypadali hloupě. A co víc si vlastně od filmu přát?! Upřímný. Vtipný. Tragický. Naivní. Podlý. To všechno zároveň a mnohem víc. Řekni mi 20krát „Dobrý večer“, ale jen jednou to bude správně. 80 % (16.08.2022)

Ačkoli je Film roku naplněný přímo perfektními hereckými výkony, film roku se bohužel nekoná. Chybí mu trochu té větší bizarnosti a momentů překvapení (výjimky se najdou). Satira na filmový průmysl sice funguje dobře a člověk si rozhodně ze snímku něco odnese, ale zejména ve druhé polovině film ztrácí dech a to vlivem stále se opakujících scén (postavy se nijak nevyvíjí). A tak i přesto, že stopáž zde není nijak strašně přepálená, máte prostě pocit, že se Film roku táhne. Škoda, že se tvůrci nerozhodli si trochu ulítnout, jelikož si myslím, že takhle to polovina širšího publika dostatečně neocení, každopádně Penélope Cruz jsem tu svéráznou podivínku věřil neskutečně. (17.08.2022)

„Film?! Chcete režírovat film?“ - „Troubo, jak bych mohl režírovat film. Financovat film. Jako tvůrce, aby se vědělo, že jsem za tím já. Ne ledajaký. Výborný film. S významným režisérem a slavnými herci. Těmi nejlepšími.“ A stařičký milionář snažící se po sobě něco zanechat sežene opravdu ty nejlepší…Duprat a Cohn mě zaujali už Váženým občanem, a to mi pomohlo s očekáváním. Protože pokud je Film roku něčím především, tak satirou. Na filmový průmysl (dělání velkého umění), ale hlavně na režiséry a herce, resp. jejich manýry (tvrdohlavost, ješitnost, rozmazlenost, přecitlivělost, potřeba dramatizovat, snobismus, „hluboké“ promluvy, přetvářka, pomluvy, naschvály, špatný vkus atd.) Ostatně ústřední trojka si film zjevně užívá a baví. Jakože já se upřímně zasmál hned několikrát, těch absurdních, groteskních a trefných scén má mnoho (vyhrálo „líbaní“). A líbil se mi i cynický závěr aneb u dobrého nápadu nezáleží na autorovi. Za mě silné 4*. „Ahoj. Omlouvám se, kdybych měl erekci. Omlouvám se, i kdybych ji neměl. Není to osobní.“ (30.10.2022)